Režie:
Věra JordánováScénář:
Anna JuráskováHudba:
Vadim PetrovHrají:
Hana Maciuchová, Jaromír Hanzlík, Jaroslav Moučka, Jaroslav Satoranský, Věra Koktová, Vladimír Krška, Václav Mareš, Ladislav PešekObsahy(2)
Žily byly v tom kraji dvě Cecilky. Jedna byla královská dcera, rozmazlená a svéhlavá, druhá dcerka z obyčejné tkalcovské chalupy, pracovitá, veselá a milá. Moudrý Krakonoš se rozhodl protivnou princeznu napravit, tak ji vyměnil za hodnou tkadlenu z chaloupky. Na zámku se od této chvíle vše obrátilo v dobré. Jenom chudý tkadlec nemohl pochopit, co se to najednou z jeho děvčete vyklubalo. Líná, nešikovná tkadlena, která nic neumí, se navíc ještě pomátla na rozumu – tvrdí, že je princezna. Otec i ženich Kuba mají co dělat, aby z ní vychovali opět to milé, šikovné děvče. Když se tak stane, vrátí Krakonoš každou dívku na místo, kam patří, a na zámku se pak konají dvě slavné svatby... V dnešní Pohádce pro pamětníky uvidíte jednu veselou, plnou písniček. Vznikla na lidové krkonošské motivy a v roce 1969 ji podle scénáře A. Juráskové natočila režisérka V. Jordánová. Titulní dvojroli princezny a tkadlenky si zahrála Hana Maciuchová. (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Pohádky v nářečí, které nezaniká jen tam, kde už zaniklo, mi vždycky zacukají koutky. Princeznu Cecilku bych nechala utopit v kyselu, ale škoda kysela. Krakonoš se důmyslně maskuje za flašinetáře, princeznu vymění za tkalcovskou dceru a čeká, co to dá. A dá to (spoiler) větší výdaje z královských truhlic na svatby obou Cecíli s jejich Jakuby. A já se ptám: Co na takové vyhazování peněz evropské fondy? ()
Milá stará černobílá televizní pohádka s jednoduchou studiovou výpravou a kvalitním hereckým obsazením. Na jejím technickém stavu dosti zapracoval čas. Snad proto byla v roce 1986 znovu natočena, tentokrát v barvě pod názvem O štěstí a kráse. Krakonošova výměna dívek má v sobě výchovné ponaučení, jak bývá u pohádek zvykem, ale nevím jestli to funguje ještě dnes. Plácnutí přes zadek by bylo v současnosti zřejmě trestné. ()
Po druhém zhlédnutí musím přidat hvězdičku a upravit komentář. Od Krkonošských pohádek nejde nemít slabost pro místní nářečí a kyselo. A když pantáta Krakonoš rozhodne, že na svatýho Vauřince vymění dvě Cecilky, musí to tak být. Jen z toho jde Kubíčkům hlava kolem a tatínkové pochybují o duševním zdraví svých dcer. O štěstí a kráse mám moc ráda, ale nevím nevím, jestli je Cecilky časem nepředhoní. Napoprvé jsem označila kouzla za stupidní, napodruhé jsem se skvěle pobavila. Slyšet zaklínadlo "otoč lžíci, utři déržku" se nestává každý den. (úprava 8.8. 2012, 4 roky po první zhlédnutí) ()
Československá televizní pohádka podle lidových krkonošských motivů, v níž dojde k záměně zlomyslné a nevychované princezny a pracovité a milé dcery z tkalcovské chalupy. Obě dámy se shodou náhod jmenují Cecílie a onu záměnu má na svědomí Krakonoš v podání V. Mareše, kterému se nelíbilo jejich diametrálně odlišné chování. Pohádkovou dvojroli si zahrála H. Maciuchová a výborně se jí povedlo zdůraznit zejména rozdíly v povahách obou slečen. V milé pohádce se hovoří podivným krkonošským nářečím, což některým hercům příliš nešlo přes ústa, avšak co je s podivem, místním dialektem mluví i pan král L. Pešek. V dalších rolích se objevili nápadníci obou Cecilek, taktéž se stejným jménem Kuba, a to vznešený zámecký jinoch J. Hanzlík a mladý vesnický tkadlec J. Satoranský, jenž se se svojí partnerkou objevil v pozdějších legendárních Krkonošských pohádkách. Otce Cecilky z chalupy ztvárnil J. Moučka. V pohádce se vyskytují pěkné hudební melodie od Z. Lukáše a texty k nim napsal S. Kinzl. Černobílá pohádky V. Jordánové působí velmi příjemně, avšak ukvapený závěr mi mírně pokazil celkový dojem, a tak se domnívám, že tři hvězdy budou pro tuto pohádku maximum. ()
Téměř neznámá a ve špatné kvalitě dochovaná pohádka, v níž si poprvé Jaroslav Satoranský a Hana Maciuchová vyzkoušeli role v krkonošské pohádce. Tento krátký snímeček zaujme nejen svým klasickým námětem , ale také hereckým obsazením a též hojným výskytem průvodních vokálů charakteristických právě pro kerkonošské nářečí, tedy revír, v němž není radno si zahrávat s jeho pánem, který pyšným dcirám a lidem se zlým serdcem nepříjemně dýše za kerk. :) ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Podle stejného scénáře vznikla v roce 1973 v režii Jana Bergera i stejnojmenná rozhlasová pohádka. (Miggi90)
Reklama