Zpátky doma

Ve své podstatě roztomilý a naivní snímek, který nám ukazuje, kolik hodných lidiček ochotných pomoci je kolem nás, ačkoliv najdou se i zlí - viz vychytralý majitel restaurace. Na začátku stál nápad přepravy mrtvého kamaráda na vlastní pěst přes celou Čínu při nedostatku peněz. A od něho se odvíjí snaha scénáristy nalepit na něho co nejvíce nápadů a scén, které by daly možnost vzniku celého filmu. Snaha je to, zejména v první polovině, často upocená a neucelená, ale s postupem doby se začínají objevovat i nápady kupodivu vtipné (kupříkladu koulení mrtvého zaklíněného v obrovské pneumatice před sebou, závod s volem nebo originální snaha o sebevraždu zavěšeným balvanem) a tato netypická road movie dosahuje i své osobité poetiky, která vyvrcholila bohémskou jízdou na bagrech a náklaďacích, kdy si oba sympatické hrdiny přehazoval jeden stavař za druhým. Pořád si říkáte "to je ale blbost", ale díváte se dál, protože je to jiné, ulítlé a milé. Nakonec se to povedlo. Tak na 3.5/5. (03.01.2009)

Tak trochu netypická road movie v čínském podání. Jedná se o film, který ukazuje život muže, kterému osud přiliš nepřeje, ale přesto se snaží tento film býti oslavou života, zkrátka tohle je pozitivní film o smutných věcech. Dělník Zhao veze mrtvého kamaráda do rodné vesnice, aby tam mohl být pohřben. Osud mu staví do cesty různé překážky, ale Zhao to nevzdává a chce dostát svému slibu a snaží se ze všech sil dopravit mrtvého kamaráda na místo, kde chtěl být pohřben. Během tohoto příběhu máme možnost se seznámit se scenériemi a krásným prostředím Číny i s různými lidmi různých povah, kteří ve filmu rozhodně mají své místo. Nejsympatičtější je asi mladý cyklista, který má namířeno do Tibetu a který celý film úžasně prozáří. Tato postava prostě stojí za zmínku, protože ač se ve filmu objeví jen na několik minut, dodá filmu mnoho energie a je to vlastně jeden z těch druhů oslavy života, které tvůrci v tomto filmu ventilují. A ani tak nezáleží na tom, jak celý film skončí a jestli Zhao splní svůj slib, jako na tom, že tenhle film nám divákům říká, že i když nám osud staví do cesty během života nejednu překážku, musíme se vzchopit, jít dál a proti nepřízni osudu bojovat, protože život je krásný a neměli bychom si ho ničím a nikým nechat zkazit. Takže celkově na mě film udělal ohromný dojem a opravdu se mi líbil. Ale přesto to vidím jen na čtyři hvězdičky, prostě tenhle film nevidím jako pětihvězdičkový, možná to je v trochu přehnané délce filmu, možná v triviálnosti příběhu, ale určitě to pro mne není pětihvězdičkový film. (31.10.2008)

Rozhodně velmi netradiční road movie. Film o tom, že oddanost a přátelství (až za hrob) nejsou jen plané hodnoty a i sliby (zdánlivě obtížně splnitelné) založené na důvěře a opravdovém přátelství jsou závazné. Jejich splnění je pro čestného člověka samozřejmostí a také projevem úcty. Protože teprve až dojde na jejich plnění se projeví pravý charakter člověka. Dojemné, trochu smutné, trochu i veselé, ale hlavně pro mě srdeční záležitost. (28.02.2012)

Moc milá záležitost. Příběh co má na skladě humor, smutek i slzičky a přesto nepůsobí ani trošku debilně. Obyčejný člověk, který schytává rány osudu ze všech stran a přesto dál bojuje o to své. Kolik takových lidí je asi na světě ? Počítám, že hrozně moc a všichni takový by si zasloužili za svou vůli rvát se s nepřízní osudu minimálně pomník, ale ty jsou bohužel určený asi jen lidským odpadům nazývaný politici. Nevadí, je tu ještě jedna možnost pro všechny ty báječný lidi, co to nevzdávaj i když se na ně sype smůla ve všech podobách, ještě jsou tu knížky, hudba a hlavně filmy. Vlastně je to dobře, protože pomník je z chladného kamene a ten se k politikům na celým světě docela dost hodí. Zatímco upřimné umění je ze srdce a to k lidem jako je třeba hlavní hrdina tohoto příběhu sedne jak ke mě skvělá holka. Závěrem bych chtěl zmínit cyklistu, který je ve filmu sice cca 10 minut, ale to bohatě stačilo, aby z něj byla cítit ta ohromná radost ze života. Takže až mě zase začne mlátit osud svou tvrdou pěstí, vzpomenu si na toho cyklistu a osud pochopí, že se s tvrdýma ránama může jít akorát tak vysrat, ty totiž nakonec vždycky přebolí, ale radostné chvíle přetrvají na pořád. (14.10.2008)

Ne ne, opět přílišné tlačení na pilu a ještě k tomu hodně málo komediálních momentů, které by jistě napomohly k rozumnému vyvážení. Vidím to jenom na uměle moralizující snímek, zklamání, i přesto, že to pochází z totalitních vod. Tam by se dalo přihmouřit, ale v samotném finálním důsledku - zklamání .... (19.07.2009)