Přichází Satan!

Nadčasová žánrová klasika, v mnoha ohledech filmařsky dokonalá. Donner náramně buduje temnou a zlověstnou atmosféru plíživě a neodvratně se blížící apokalypsy a s hitchcockovskou precizností graduje jak jednotlivé scény (některé jsou nezapomenutelné), tak celý příběh. Gregory Peck je v hlavní roli naprosto fantastický (nedokážu si v té roli představit nikoho jiného) - to, jak jeho veskrze racionálně smýšlející a duševně stabilní hrdina postupně propadá zoufalství a beznaději a současně nachází sílu k vykonání vyššího dobra, snad ani nemohl zahrát lépe. První zásadní snímek mého oblíbeného režiséra dlouhodobě považuju za nejlepší satanistický horor (těsně vítězí nad Vymítačem ďábla a Rosemary má děťátko). A to už jen proto, že každý jeho hypotetický nedostatek (některé trikové záběry už nepůsobí moc přesvědčivě) zcela nekompromisně vyvažuje (či lépe řečeno "přehlušuje") jeden z nejlepších orchestrálních soundtracků všech dob, za nějž legendární Jerry Goldsmith dostal svého jediného (!) Oscara. I na samostatný poslech neskutečný zážitek. 100 % (09.04.2024)

V 70. letech západní Evropou a Spojenými státy hýbala módní vlna satanismu, kterou pomohly rozpoutat i žánrové snímky, z nichž první byl Rosemary má děťátko a poté slavný Vymítač ďábla. Podobné to bylo koneckonců i v literatuře, protože v roce 1969 vyšla Le-Veyova Satanská bible. Producenti si řekli, že by bylo fajn naskočit do tohohle rozjíždějícího se vlaku a pověřili Richarda Donnera natočením snímku podle stejnojmenné literární předlohy. Donner použil jenom minima triků a zvláštních efektů, ale protože je to dobrý režisér, dokázal velice úspornými prostředky vytvořit úžasnou a, jak se později podle volných pokračování a remaků ukázalo, prakticky neopakovatelnou atmosféru. Pohybem kamery, náboženskou hudbou, sborovým liturgickým zpěvem a nejrůznějšími rekvizitami dokázal zhmotnit představy všudypřítomného, plíživě postupujícího zla, které přichází s osudovou nevyhnutelností díky biblickým proroctvím. Předtucha smrti je doprovázena např. temnými liniemi na fotografiích osob, které mají zemřít. Biblické motivy, které ohlašují příchod apokalypsy a Antikrista, jsou spojené s pochmurnou kostelní atmosférou. Zvláštní kontrast a napětí způsobuje srovnání démonického zjevu některých duchovních - fakticky kladných postav s nevinností maličkého dítěte, které s sebou nese zlo. Celý film evokuje příchod tmy, iracionálna a znejistění všeho dosud fungujícího materiálního světa. Doslova geniální je otevřený konec, kdy kamera ulpí na několik sekund na obličeji šťastně se usmívajícího dítěte. Z toho úsměvu jde strach...Celkový dojem: 100 %. (19.01.2008)

Opět jednou malé zklamání, vyvolané příliš vysokým očekáváním. Solidně hustá atmosféra, morbidní dilema, které musí řešit velvyslanec Thorn stárnoucího Gregoryho Pecka, slavná hudba Jerryho Goldsmitha... pár silných scén (ta nejlepší - oběšení Damienovi chůvy na začátku už bohužel není později překonaná)... to všechno řadí Omen k nadstandartním hororům historie. Pro mě však rozhodně ne k těm nejlepším. Vymítač ďábla je pořád o ligu výš. 70% (17.11.2006)

Podobně jako Rosemary má děťátko, také The Omen lze z velké části sledovat jako nadpřirozený horor i jako drsný thriller, v němž se vlastně nestane nic logikou (a fyzikou) nevysvětlitelného. S odstupem času už zápletka koketující s příchodem antikrista není tak mrazivá a pomalu vyprávěný film drží naši pozornost - podobně jako později například všechny Nezvratné osudy - hlavně očekáváním toho, jak bude vypadat další brutální "nehoda". Oproti dnešním gore filmům jde však stále o seriózní áčkovou produkci zejména díky nápaditému vyzobávání motivů z Knihy zjevení, díky nečekaně nekompromisnímu finále a díky hudbě, která musela LaVeye přivádět do rauše. 75% Zajímavé komentáře: A_FISH, Falcor, Teya, gudaulin (21.06.2006)

Slabší 4*. Tohle že má být jeden z nejlepších hororů všech dob? No nevim teda. První půlka vyloženě nuda, atmosféra nikde a když už by něco mělo vypadat děsivě, přijde vám to spíš k smíchu. Nějaká ta atmosféra se tak na plátno vplíží až v druhé půlce filmu, zhruba při návštěvě knězova bytu, ale i tak máte pocit, že se vlastně není moc čeho bát. Hvězda filmu Gregory Peck už je sice silně po záruce, ale pořád je vidět, že je na plátně velká osobnost a být tam místo něj nějaký průměrný béčkař, rozhodně by byl film o nějakou tu hvězdičku níž. Všemi vychvalovaná hudba ve filmu navíc zahraje jednou za uherský rok, mladého Damiana si užijete ještě míň a v některých chvílích vám to celé přijde zkrátka strašně naivní. Na lehce nadprůměrné hodnocení to stačí, ale na kultovní film? Hvězdičky za zásluhy nedávám. (07.07.2007)