Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Politické uvolnění šedesátých let umožnilo, že se do výrobního plánu Filmového studia Barrandov dostaly i tři na sobě nezávislé vzniklé povídky, zpracovávající podobné téma - osudy politických vězňů v 50. letech 20. století. Příležitost dostali tři mladí debutující režiséři. Opětný návrat konzervativních komunistů do vedení Československého státního filmu znemožnil dokončení filmu. Natáčení povídek, které byly v různých fázích výroby, bylo ze dne na den zastaveno a filmový materiál zřejmě později zničen.

Hippokratova přísaha  Politický vězeň v uranových dolech Arnošt Pospíšil byl pro pokus o propašování léku pro nemocného spoluvězně odsouzen na deset dní zpřísněného trestu v korekci na samotce. Bosý a nedostatečně oblečený zápasí s hladem a zimou. Vzpomíná na studia medicíny i na svou dívku Jiřinu a bojí se, že na něj určitě nevydrží čekat celých deset let. Požádal ji proto, aby mu přijela říct, pokud si najde jiného. Trest v korekci je mu nečekaně po pěti dnech přerušen, protože má na druhý den povolenou návštěvu. Jediný, kdo může přijet, je Jiřina. Na ubytovně se konečně zahřeje a do sytosti nají. Kamarádi spoluvězni mu zajistí nevídaný luxus - umytí v teplé vodě i slunnější "návštěvní" oblečení. Arnošt vzpomíná na přednášku o Hippokratově přísaze, která lékaře zavazuje k pomoci nemocným před úhonou a bezprávím... Druhý den odváží autobus z pracovního tábora do města vězně, kterým byly povoleny návštěvy. Plný naděje pozoruje Arnošt první známky jara i lidi žijící své obyčejné ale záviděníhodné životy. Po skupinách jsou vězni pouštěni ke stolům, kde mohou na chvíli posedět s příbuznými. Jenom Arnoštovi nikdo nepřijel.

A v tom zámku  Ve vězení probíhá namátková kontrola osobních věcí vězňů. Šedesátiletý Buran má nepřihlášenou fotografii své rodiny, kterou dokázal uchránit šest let, a teď mu ji dozorce roztrhal. Buran vyčte spoluvězni Honzisovi, kriminálníkovi a pasákovi, že jej udal. Třetí muž v cele - Frajher - je lhostejný k veškerému dění i k tiché a urputné rvačce mezi oběma muži. Buran byl odsouzen za pomoc vlastnímu synovi při útěku za hranice. V erární místnosti rozdělené drátěnou sítí sedí z jedné strany vězňové a z druhé jejich návštěvy. Honzisovi přijela dívka a z rozhovoru vyplývá, že je prostitutka. Buran je šokovaný, místo očekávané dcery přijela jen její malá dcerka, ale v doprovodu svého strýce - Buranova jediného syna, který se po vyhlášení amnestie pro uprchlíky vrátil zpět. Starý muž přijímal svůj trest jako daň, za synovu lepší budoucnost. Jen přítomnost živé a povídavé vnučky ho ochrání před zoufalstvím, které syn zdá se nechápe. Buran nemá jako politický vězeň naději na odpuštění trestu i když jeho důvod pominul. I Frajher se dočkal návštěvy. Pyšná a elegantní dáma, hovořící střídavě česky a německy, mu připomíná rodinné sídlo a bohatství, které musela zanechat v Čechách. Je to jeho sestra a slibuje mu budoucnost u sebe v Německu až bude po očekávané amnestii propuštěn. Frajher se na chvíli vytrhává z letargie. Letmá retrospektiva připomene Frajhera v uniformě nacistického důstojníka střílejícího na spoutané civilisty. Návštěvy končí...

Anně K. je zima
Sedmdesátiletá sedřená Anna K. si balí uzlík věcí a oblečena v sukni s několika spodničkami a zabalená v žinilkovém šálu se vydává zasněženou krajinou z venkovské samoty na nádraží. Má před sebou dlouhou cestu za synem, kterého smí ve vězení po dlouhé době navštívit. Ve vlaku je chladno a plachá stařena nepohodlně stojí, nedokáže si získat místo k sezení. Vystoupí s davem lidí přestupujících na autobus do Leopoldova. Anna K. ale přesedá do dalšího vlaku, čeká ji ještě mnoho hodin jízdy. Postupně přibývá lidí, kteří jako ona jedou na návštěvu do vězení - dospělí i děti, mladí i staří. Mladá matka veze ukázat dítě, které jeho vězněný otec ještě neviděl. Jiná žena jede za manželem v doprovodu milence. V Praze přesedají na vlak do Jáchymova. Po dalších hodinách čekání u brány jsou návštěvníci konečně na místě. Anna K. se ke kontrole dokladů dostane jako poslední. Muž, jenž na ni čeká na druhé straně stolu, ale není její syn. Malý omyl - rozdíl ve jméně. Její syn byl před týdnem přeložen do pevnosti v Leopoldově... (oficiální text distributora)

(více)

Zajímavosti (4)

  • Povídka Hippokratova přísaha byla natočena realizačně velmi náročným postupem - tzv. subjektivní kamerou - při které je pohled kamery totožný s pohledem hlavního hrdiny. Jeho představitel se objeví na plátně pouze v ojedinělých momentech, například v odrazu okenního skla. Tento způsob práce kladl velké nároky jak na kameramana, pracujícího v dlouhých nepřerušovaných záběrech, ale i na herce, kteří se dívali hrdinovi "do očí", to znamená přímo do objektivu. Snímek dospěl do fáze dvoupásu, ale výroba kombinované kopie už nebyla schválena. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (NFA.cz)
  • Povídka A v tom zámku byla v době zákazu téměř dokončena - zřejmě ve stadiu postsynchronů. Podle pamětníků se inscenačně blížila divadlu, ale herecky byla vynikající. Debutant Milan Jonáš už nedostal v hraném filmu příležitost k samostatné režii. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (NFA.cz)
  • Pro zvýšení autenticity povídky Anně K. je zima obsadil režisér Drha do většiny rolí neherce (včetně titulní postavy) nebo typy z řad komparzistů. Film byl natáčen synchronně 16mm kamerou a předpokládala se do jisté míry improvizace. Po několikadenní práci na exteriérech v Beskydech a při jízdě vlakem došlo k výše zmíněnému zákazu. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (NFA.cz)
  • Filmové materiály jsou pokládány za ztracené. (NFA.cz)

Reklama

Reklama