Obsahy(1)
Dvoudílná dada burleska Divadla Sklep inspirovaná Besídkami z přelomu osmdesátých a devadesátých let. (oficiální text distributora)
Recenze (17)
Výlučné, nemainstreamové dílko inspirované dadaismem (ve smyslu důsledného rozbíjení formální logiky a obsahu příběhu), které dokazuje, že slova a skutky vytržené ze stereotypu mohou být až nečekaně zábavná...Alternativní záležitost, kterou ocení nejspíš jen hrstka fannšmekrů... Celkový dojem 75 %. ()
Divadlo Sklep v plné polní aneb Dvojdílná komedie, na níž jsou jakžtakž normální pouze úvodní a závěrečné titulky, jinak jde o naprostý chaos nadpozemských rozměrů, který pravděpodobně neměl dávat smysl a také ho nedává. Mlhavou představu o něm si možná uděláte, když si přečtete první sloku šansonu, který neodolateně zpívá Monika Načeva: "Můj věrný pes má z hřbetu ven páteř, má ji jako držadlo, můžu ho nosit z místa na místo jako zavazadlo. Může stát všude, sám, nikým nehlídán, můj věrný pes, starý brach..." Z prvního dílu bych vyzdvihl úvodní jízdu autobusem a úchylný koncert v lesklém podkroví, ve druhé části mě přímo nadchla scéna, v níž si David Vávra a Tomáš Hanák přišli namlouvat tu mladší a hezčí sestru, která si právě holila podpaží a poranila se, ale ustálila to. ()
Ne ne, teď už to vidím, Sklepaři nejsou jen nějací nadaní srandisti. Klenot Pensionek, sestávající toliko z „příjezdu“ a „odjezdu“, by měl superlativum, i kdybych zcela postrádal smysl pro humor. Navíc zde jen tak mimochodem Načeva zazpívala famózní píseň, kterou nikdo nezná. Klíčovou postavou je, ač se to nezdá, „psycholožka“, a sice pro svou přednášku o sebenalezení, sounáležitosti a radosti z toho, že nemusíme mít požitky. (Že to jiskří mezi zpěvačkou a pinglem? Co jsem si já všiml, nejvíc to zajiskří mezi psycholožkou a drsňákem.) Postavy, které za celou dobu nepromluvily: Indián, bratři sirotci, pístaři včetně šéfa, většina Kouteckého figur včetně "celníka" Rousseaua, členové kapely a krom jednoho "jééé" též Jindra Hojer s Červenáčkem. Některé postavy promlouvají buď jen v prvním, nebo jen ve druhém díle; přítomny jsou ale všechny v obou, krom obou polských pašeráků s Rousseauem a možná i některých dalších Kouteckého figur. „Progulnaja kniga? Něuvjeriťelnoje!“ „Da da, progulnaja.“ ()
Mám na DVD, ale už jsem to viděl tolikrát, že dneska už mě to nebere. ()
dovolím si zhodnotit jen po shlédnutí prvního dílu a protože mě to nenalákalo na ten další. Od Sklepáků se mi líbí spíš jiné věci. Má to sice správnou dadaistickou a surealistickou atmosféru i humor, ale v televizním provedení mi to nesedlo a dokázalo vykouzlit jen úsměšky než smích. Škoda, že jsem je nikdy nezažil na prknech. [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Taková ta ujetá poctivá sklepárna, tentokrát drobátko zádumčivější než obvykle. Penziónek plný divných lidí, kteří spolu stráví Štědrý večer. Bizarní postavičky, nejlepší je Otakáro se svým neklidným pérem na indiánské čelence. 85% ()
Nezapomenutelný melancholický indián s erektujicím perem... ()
Humor pro fanjšmekry. Ta mrazivá atmosféra, citace Šípáků, rozhovory Rusáků atd atd... Mám tenhle tv film opravdu rád, ale málokomu bych ho pustil. ()
Nějak z toho nemůžu spustit oči. Neuvěřitelně inspirativní věc. ()
Dvě hvězdy za tu zvláštní atmosféru horského pensionu a sem tam vtipnou scénku, zpravidla bez pointy. Jinak je to až moc dadaistické, takže o ničem a k ničemu. ()
Je to tak na 4,5 ale dávám za 5 právě proto, že vím, jak těžké je sehnat na tyhle filmy peníze. Chtěl bych vidět producenta, jak se tváří, když by mu autor musel shrnout příběh tohoto filmu. Přijde mi, jako by absurdní a dadaistický humor nestárl. Jsou žánry, které se brzy okoukají a opotřebují, ale tenhle přeživá už přes půl století a pořád to funguje znamenitě. ()
Zcela zapomenutá perla v kanálu intelektuálního bahna. Nevím, jestli by se dneska za ní Trojan nestyděl (doufám, že ne) a neznám snad ani lidi, komu by se tahle hříčka líbila (jak tady v komentářích trefně zaznělo, komu bych jí pustil). Devadesát devět procent mladých by ani zahraničně mluvícím rusožidům (vynikající Uhlíř) nerozumělo ani zamák, natož pochytilo mraky narážek, kterými se to v tomhle guláši ježí, jak na hřbetu dikobraza. Načeva by měla dostat "gramofónek" za psí šanson-blues. Spíše mne tam iritovala "Vlčice", která patří do Troškových skopičin, ale "gagující" péro pana Otákara, by snad chtěl každý kluk. (Na YouTube oba díly on-line, sice v mizerné kvalitě, ale alespoň...) ()
"To máme ale hřídel, viďte paní Kostlivá?" ... Neprávem opomenutý skvost a můj malý osobní kult. Z tohohle se těžko někdy stane masová věc, přece jenom každému asi dialogy o léčení pořezaného podpaží ustalovačem a vývojkou, nepřijdou tak geniální jako třeba mě... Mezi všemi těmi surreálnými i relativně reálnými postavami, které se potkaly na jedné zimní rekreaci, u mě vede dvojka - Monika Načeva, Otakáro Schmidt aka barová zpěvačka + pingl, mezi kterýma to úžasně jiskří... Ale úplně nejlepší je stejně Václav Marhoul alias "Drsný chlapík" a jeho mystifuckační historky (s pokračováním v bezkonkurenční sklepácké revue Wartburg Movie Show). "Víš jak poznáš eskymáka? Že má přece za uchem zmrzlou rybu." ... No jak taky jinak. ()
Se Sklepem na horách. Vianočný zájazd na horskej chate plný podivných postavičiek a absurdných scén, najviac sa mi páčili zadumaní ruskí šľachtici, blues o vernom psovi, vianočná scénka Rýchlych šípov a smutný indián s dedinskými motorkármi. Silný zážitok. ()
Klasická dada burleska plná postaviček s jakými se denně setkává každý z nás..."...a víš proč neměl nohy? Protože mu je amputovali! A víš proč mu je amputovali.......?". Dobrou noc. ()
Naprostý nářez. ()
Méně známý, o to však kultovnější sklepácky snímek plný úžasných hlášek - co replika, to perla. Válí především Václav Marhoul, jehož postava Drsného chlapíka byla později zrecyklována jakožto Olaf ve Wartburg movie show. Pro fanoušky Divadla Sklep povinnost, pro ostatní přinejmenším zajímavá alternativa k mainstreamovému humoru. 90% ()