Padla kosa na kámen

Pěkná studiová pohádka, která v šedi jiných televizních pohádek na nedělní odpoledne jasně vyčnívá. Ostatně samotná Věra Jordánové těch nedělních pohádkových hrůz natočila desítky. Tentokrát tu jsou pěkné kulisy oproti jiným bizarním papundeklovým příšernostem. Děj je už ovšem o něco slabší a velice jednoduchý. Princezna si chce vzít chlapa, který se jí líbí, i když je to obyčejný vesnický kluk. Děj zachraňuje jen jeho prudký otec (Josef Kemr). [135. hodnocení, 8. komentář, 56%] (14.12.2020)

Původní lidové vyprávěnky, určené spíše pro dospělé než pro děti, byly stejně prostinké jako lidé, kteří si je sdělovali a předávali. Podobně prostinké byly i lidové hry. Všichni z nás mají v 4. nebo 7. koleni právě takové předky. Básnickou hloubku jim musely propůjčit Němcové a Erbenové nebo Kubínové a další pohádkáři našeho 19. století. Prostota cti netratí a Eva Trejtnarová nebo Ivanka Devátá půvabu této barevné pohádky vůčihledě prospívají. Starší herecký Kohoutův styl se poněkud vymyká, ale celkové vyznění neruší. PS Pohádka byla určena především malým dětem; její zpracování to určitě ovlivnilo. (23.08.2023)

Československá televizní pohádka o chudém chasníkovi, v němž nalezla zalíbení princezna. Vzhledem k rozdílnému společenskému postavení král E. Kohout souhlasil se sňatkem pouze v případě, že mládenec spoutá a zajme tlupu loupežníků, kteří se usadili v království. Hlavní dvojici tvořil M. Masopust, poněkud bojácný a ostýchavý syn ovčáka a zase naopak aktivní a mírně afektovaná E. Trejtnarová. Jedná se o jednu z pohádek, kdy hlavní hrdina pro své štěstí nemusel udělat v podstatě nic, neboť onen svěřený úkol za něj provedla po domluvě s loupežníky hostinská I. Devátá, v jejímž šenku se značná část pohádky odehrává. Není mi jasná souvislost mezi názvem této pohádky V. Jordánové a samotným příběhem. V pohádce se také objevil otec hlavního hrdiny v podání J. Kemra či odmítnutý nápadník, rytíř I. Racek, jenž se na námluvách prezentoval agresivním stylem tance a také hrubým chováním. Mile na mě zapůsobila dvojice nadutých kupců (V. Stach a J. Cmíral), jež byli obrání skupinou loupežníků pod vedením J. Zahajského. Z celkového pohledu se jedná o mírně podprůměrnou zapomenutou pohádku, jejíž zápletka je dosti plochá a dramatická složka téměř neznatelná. (18.02.2023)

Pohádka je sice studiová, ale kulisy byly protentokrát docela dobře vystavěny. Z herců mě zaujali sice jen Josef Kemr a Eva Trejtnarová-Hudečková. Ovšem příběh byl trochu hloupoučký. Hlavní hrdina vlastně na začátku zachrání princeznu, ale dále už nic zvláštního neprovede, přesto podle krále a princezny plní králův rozkaz. Nejen že nedostane loupežníky, což by se ale dalo odpustit protože loupežníci vlastně loupežníky nejsou, ale on hlavně na konci princezně lže. Přestože se jí za první lež, tedy čí je vlastně syn, omlouvá, vzápětí přidává lež druhou a to o tom, jak loupežníky pochytal a trvá si na tom. Právě na tomto základě ale princezna mění své rozhodnutí, že chudák nevadí, hlavně když je odvážný a čestný. To trochu nedává smysl. (16.12.2020)

Mladé dívky mají v hlavách předobraz hrdiny, kterého adorují, muž jejich srdce má být konkrétním ztvárněním takového abstraktního hrdiny. Princezna se tak na první pohled a nadechnutí po vyplivnutí špinavé vody rybníka (taky si to živě představujete?) zamiluje do krásného neznámého, jenž je, jak se ukáže později, ovčákovým synem. Mladý muž je za hrdinský skutek - vytažení princezny z rybníka - povýšen na generála a princezna se rozhodne, že se za svého hrdinu provdá. Veškeré další konání potom směřuje k naplnění této ambice, přičemž se téhož, tedy svatby se svým hrdinou, podaří dosáhnout ještě i hospodské Bětušce. Dvojici Masopust-Hudečková to spolu sluší, stejně jako jim to slušelo v Emínce a Havlíčkovi a člověk jenom lituje, že nakonec nebyli pár v Konci vodníků v Čechách. (26.03.2016)