Reklama

Reklama

Výpravná historická freska představuje osobitý pohled na Sicílii v průběhu 20. století. Svůj velkolepý film zamýšlel slavný sicilský rodák, režisér a scenárista Giuseppe Tornatore (Bio Ráj, Malena) jako poctu rodnému městu Baghería (v dialektu Baaria). Líčí život tří generací vlastní rodiny, prostřednictvím autobiografického vyprávění dává však nahlédnout i do proměnlivé historie Sicílie v průběhu 20. století.
Historické události postihující svérázný ostrov byly strastiplné i radostné, vyprávění dětskýma očima ovšem režisérovi umožňuje vše zalít změkčujícím světlem vzpomínek. Hlavní postavou procházející celým snímkem je režisérův otec (ve filmu pojmenovaný Peppino Torrenuova), kterého sledujeme od nuzného dětství přes mládí, kdy vyrůstá v nadšeného idealistu, až po letech dozrává ve zkušeného politického matadora, aniž by na jediný okamžik přestal být tvrdohlavým a hrdým Sicilanem. Pět desetiletí jeho osudu je provázáno s osudem Bagheríe, úchvatného barokního městečka, jehož náměstí zažilo fašistické přehlídky, defilé amerických vojsk i komunistické manifestace. 
(Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (92)

Tetsuo 

všechny recenze uživatele

Z dnešního hlediska, co se dá považovat za umělecký a osobní film, je to totálně mimo; vlastně jen oprašování Amarcordu takovým reklamním "cestovkovým" stylem. Z hlediska celkové orchestrace materiálu to vyvolává úctu. Jsem hodně na vážkách, jak to hodnotit. Ale vlastně mě to jen štvalo těmi klišé o italské/sicilské národní povaze. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Tornatore se po třech letech vrací. K režii, ke svému dětství, ke svým dřívějším filmům (zejména Bio ráj a Malèna). Není na podobný návrat ve třiapadesáti trochu brzy? Baarìa vážně připomíná „uzavírací“ dílo mnohem staršího režiséra. V dobrém i zlém. Především je filmem nenasytným, který chce během sto padesáti minut shrnout čtyři desetiletí jedné vísky i jednoho člověka. Namísto uceleného vyprávění sází na různé dlouhé epizody z jednotlivých časových údobí. Dlouho a marně jsem čekal, kdy už skončí zestručněný prolog a začne hlavní příběh. Až zpětně mi došlo, že režisérův přístup prozrazuje již první scéna – půjde o průlet italskou historií. Je to opravdu zvláštní forma podání, ale vzhledem k rozsahu má něco do sebe, neboť alespoň není čas začít se nudit. Stejně tak bohužel chybí příležitost „přilnout“ k postavám, jejichž psychologickému prokreslení nebylo věnováno mnoho péče a jež navíc ztvárňují herci předně pohlední, teprve pak dobře hrající (nevím, jestli vás to potěší, nebo odradí, ale Francesco Scianna vypadá jako mladý a opálenější Richard Gere). Anekdotické epizodky z vesnického života (apotéka) jako by pro režiséra byly důležitější než osudy hrdinů (Mannina). Skutečnou hlavní postavou je nakonec Bagheria. Díky bohaté výpravě, na niž Tornatore s chutí upozorňuje, také postava nejživější. Na ulicích je stále rušno, pro horkokrevnost místních někdy až příliš, ale to už asi k Sicílii patří. Kdo jiný by to mohl vědět lépe než Tornatore, tamější rodák. S předstihem (protože jeden nikdy neví) si natočil film svého srdce a zaplnil jej vším, co má rád (tzn. včetně Moniky Bellucci). Natočil jej pěkně, to ano, zároveň ale trochu zmatečně, nepříliš nápaditě a bez většího překvapení (vyústění až příliš mnoha scén uhádnete předem). Má-li navíc Baarìa nějaké ústřední téma (nejspíš rodina vs. kariéra), přistupuje k němu stejně nesoustředěně jako ke všemu ostatnímu. Záchranou na poslední chvíli není ani závěr, pozoruhodný do stejné míry jako směšný a hloupý. Určitě díky němu ale budete mít po odchodu z kina chvíli nad čím přemýšlet. Opravdu jen chvíli. Apendix: I když jsou poznámky na účet socialismu a komunismu díky naší znalosti jeho pravé tváře úsměvné, Tornatore režim rozhodně nekritizuje. Peppino je až do konce vykreslován jako idealista bojující za správnou věc. 70% ()

Reklama

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Tak se mi zdá, že Tornatore měl v hlavě obraz, ale potřeboval k nim najít brýle, které by jej omluvily před kritikou z přílišného sentimentu a zrůžovění skutečnosti. Nasadil si tedy tedy masku dvou malých chlapců, jednoho spícího a druhého rovnou letícího. Nyní bez problémů sneseme, že půlka dění vypadá sen, kouzlo, či klukovská hra. Můžeme věřit klidně tomu, že jde o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného. Pojetí snímku utvrzuje podezření, že je tomu opravdu tak. +++++ Když se snažíme vyprávět souvislý příběh na základě našich vzpomínek, musíme často svou paměť vědomě usměrňovat, jinak se rozbíhá nechronologicky pod tlakem různých asociací a pokud má být tím příběhem život náš a našich rodičů, je to již obzvláště obtížné, protože životy se neskládají do dramatických oblouků, neberou na sebe strukturu dramatu. Na zásadní část událostí má člověk pramalý vliv, vnější svět je obrovský a tak chybí jednoznačné kauzální propojení. +++++ Baaria právě tímto usměrňovaným polokauzálním způsobem řadí postupně své historky. Pokud se příčiny pohybují napříč hrdinovým životem, máme o nich povědomí, jsou-li vzdálené, přicházejí jejich důsledky náhle a nečekaně. Usměrňované vzpomínky sledují tok času, jindy je vede spíše motivická, ba přímo vizuální asociace, vyjádřená kupříkladu takto: zuby - střih - zuby či někdo mi hýbe s hlavou - střih - někdo jiný mi hýbe s hlavou nebo hadi - střih - hadičky. +++++ Šitíčko umné, švy perfektní, ale výsledek je nuzný kabát z pestrobarevných odstřižků, který je každému strášně dlouhý. Ano, ano, jde přeci o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného či tak něco. Nasaď si taky, Subjektive, ty brýle, uvidíš ostře! Jenže mně se vůbec nechce. +++++ Pohlednice nenakupuji, proti krásnému krásnému nic nemám, krásné ošklivé je mi obvykle cizí. Mafie, fašismus ani komunismus nechci vidět jako součást lokálních koloritů, jež mají dodávat kraji na osobitosti. Baaria dokráčela přibližně na půl cesty k tomuhle mně nesympatickému cíli. Bagheria již nežije skutečným životem, ale stává se skanzenem mýtů a představ, pouťovou atrakcí, Disneylandem sicilskosti a krámkem se zaručeně místními suvenýry. Když zasmrádne paměť, čpí to sentimentem. Silné **. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Dvě a půl hodiny trvající lahůdka, která potěší oči, uši i city. Po Maleně je Baaria vlastně druhým Tornatoreho filmem, který jsem viděl, a musím říci, že mě jednoduše dostala. Mozaika příběhů, spousta postav, sicilská vesnička měnící se v průběhu desítek let a její obyvatelé, kteří se mění s ní. Fantastické obrazy, nádherná Morriconeho hudba, krajina, roztomilé (malování kostelní fresky, návštěva kina), dramatické (komunisté) i dojemné (prohlížení filmových políček, odjezd do války, závěr) epizody, dobří herci a miliony komparzistů. Jediné, co mi chybělo, byl nějaký celistvější děj... A za to (zatím) nemůžu dát více než poctivě vysloužené čtyři.__P.S. Taky vám představitel hlavní role připomínal křížence Roberta De Nira a Richarda Gerea? ()

Lavran 

všechny recenze uživatele

Dlouhou dobu jsem se nemohl vyrovnat s určitou mírou fragmentárnosti a povrchnosti, dokud jsem si neuvědomil, že Tornatore filmem vzpomíná. A copak se dá vzpomínat jinak než nahodile a přetržitě, natož bez příkras? Vzpomínání nikdy není zcela objektivní, protože postrádá bezprostřednost. Formuje jej uplynulý čas, charakter, potřeby. Může si dovolit být zahaleno v černobílém dešti smutku nebo v idealizovaném světle sicilského slunce. Koneckonců i ono podléhá vnějším vlivům a uzpůsobuje se momentálním pocitům i lidské zkušenosti s uměním. Ponejvíce pak s filmem a jeho výrazivem. Nabízí se proto otázka: Je filmová gramatika odrazem vrozených mentálních vzorců nebo byly tyto vzorce filmovou gramatikou nenávratně ovlivněny? A co sny a představy? Byly před filmem, fotografií, malbou jiné? ()

Galerie (95)

Zajímavosti (7)

  • Talianska ochranárska organizácia ENPA ostro kritizovala scénu s porážkou býka a chcela tvorcov zažalovať. (whack)
  • Zahajovací film na festivalu v Benátkách roku 2009. (ČSFD)
  • Na filmu bylo zaměstnáno více než 35 000 komparsistů. (ČSFD)

Související novinky

Zlaté Globy - výsledky

Zlaté Globy - výsledky

18.01.2010

Kvalitní lidová zábava a boj za ekologii porážejí „vážné umění“ – tak by se daly shrnout výsledky hlavních kategorií Zlatých Globů. Všechny finanční kino-rekordy bořící Avatar se stal nejlepším…

Reklama

Reklama