Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lavran
    ***

    Dlouhou dobu jsem se nemohl vyrovnat s určitou mírou fragmentárnosti a povrchnosti, dokud jsem si neuvědomil, že Tornatore filmem vzpomíná. A copak se dá vzpomínat jinak než nahodile a přetržitě, natož bez příkras? Vzpomínání nikdy není zcela objektivní, protože postrádá bezprostřednost. Formuje jej uplynulý čas, charakter, potřeby. Může si dovolit být zahaleno v černobílém dešti smutku nebo v idealizovaném světle sicilského slunce. Koneckonců i ono podléhá vnějším vlivům a uzpůsobuje se momentálním pocitům i lidské zkušenosti s uměním. Ponejvíce pak s filmem a jeho výrazivem. Nabízí se proto otázka: Je filmová gramatika odrazem vrozených mentálních vzorců nebo byly tyto vzorce filmovou gramatikou nenávratně ovlivněny? A co sny a představy? Byly před filmem, fotografií, malbou jiné?(28.1.2011)

  • Quisp
    *****

    Režisér legendárního Bio Ráj servíruje dvě a půl hodiny dokonale kompaktní podívané. Je až s podivem, jak celistvě film při svém časovém rozpětí téměř čtyřiceti let působí. Tornatore bez zaváhání zvládá jak úsměvné, tak dramatické momenty, které se zde mnohokrát střídají v rámci jedné scény. I přes svou stopáž film ani na sekundu nenudí a jako třešničku na dortu divák dostane nádherný závěr, který posouvá vyznění celého filmu do trochu jiné roviny, než kterou byste čekali podle nástinu děje. (FebioFest 2010)(27.3.2010)

  • Sipora
    ***

    Začátek a konec ještě ujdou; to, co je mezi, a kde se u většiny filmů vyskytuje děj, je změť různých nostalgických obrazů bez hloubky. Vskutku je režisér ještě příliš mlád na podobnou životní retrospektivu. Tornatoreho rodný kraj a potažmo celá Itálie je zde zpodobněna jako země nacionalistů, mafiánů, komunistů a všudypřítomné chudiny (což ovšem po válce tak bylo).(29.1.2011)

  • Matty
    ***

    Tornatore se po třech letech vrací. K režii, ke svému dětství, ke svým dřívějším filmům (zejména Bio ráj a Malèna). Není na podobný návrat ve třiapadesáti trochu brzy? Baarìa vážně připomíná „uzavírací“ dílo mnohem staršího režiséra. V dobrém i zlém. Především je filmem nenasytným, který chce během sto padesáti minut shrnout čtyři desetiletí jedné vísky i jednoho lidského osudu. Namísto uceleného vyprávění sází na různé dlouhé epizody z jednotlivých časových údobí. Dlouho a marně jsem čekal, kdy už skončí zestručněný prolog a začne hlavní příběh. Až zpětně mi došlo, že režisérův přístup prozrazuje již první scéna – půjde o průlet italskou historií. Je to opravdu zvláštní forma podání, ale vzhledem k rozsahu má něco do sebe, neboť alespoň není čas začít se nudit. Stejně tak bohužel chybí příležitost „přilnout“ k postavám, jejichž psychologickému prokreslení nebylo věnováno mnoho péče a jež navíc ztvárňují herci předně pohlední, teprve pak dobře hrající (nevím, jestli vás to potěší, nebo odradí, ale Francesco Scianna vypadá jako mladý a opálenější Richard Gere). Anekdotické epizodky z vesnického života (apotéka) jako by pro režiséra byly důležitější než osudy hrdinů (Mannina). Skutečnou hlavní postavou je nakonec Bagheria. Díky bohaté výpravě, na niž Tornatore s chutí upozorňuje, také postava nejživější. Na ulicích je stále rušno, pro horkokrevnost místních někdy až příliš, ale to už asi k Sicílii patří. Kdo jiný by to mohl vědět lépe než Tornatore, tamější rodák. S předstihem (protože jeden nikdy neví) si natočil film svého srdce a zaplnil jej vším, co má rád (tzn. včetně Moniky Bellucci). Natočil jej pěkně, to ano, zároveň ale trochu zmatečně, nepříliš nápaditě a bez většího překvapení (vyústění až příliš mnoha scén uhádnete předem). Má-li navíc Baarìa nějaké ústřední téma (nejspíš rodina vs. kariéra), přistupuje k němu stejně nesoustředěně jako ke všemu ostatnímu. Záchranou na poslední chvíli není ani závěr, pozoruhodný do stejné míry jako směšný a hloupý. Určitě díky němu ale budete mít po odchodu z kina chvíli nad čím přemýšlet. Opravdu jen chvíli. Apendix: I když jsou poznámky na účet socialismu a komunismu díky naší znalosti jeho pravé tváře úsměvné, Tornatore režim rozhodně nekritizuje. Peppino je až do konce vykreslován jako idealista bojující za správnou věc. 70%(29.3.2010)

  • Faustka
    *****

    Žhavá Sicílie prostoupená vlnou vášnivých emocí, ale i zcela nezkreslený pohled na nesmazatelnou chudobu zdejších obyvatel ve vzpomínkách rodáka Giuseppa Tornatoreho. Je možné se vymanit a jít za svým snem… Životní osudy Peppina Torrenuova a jeho blízkých ze sicilské vesnice Bagheria se prolínají s historickými údobími na cestě plné zvratů, radostí i tragédií, navíc provázené nadpozemsky krásnou hudbou Ennia Moricconeho, která dokáže zasáhnout silou probuzené sopky. Baarìa znamená – poznej pravou tvář Sicílie.(7.2.2011)

  • - Kulisy sicilského města vyrostly na rozsáhlých plochách v Tunisku. (Karlos80)

  • - Zahajovací film na festivalu v Benátkách roku 2009. (Elwanelyn)

  • - Na filmu bylo zaměstnáno více než 35 000 komparsistů. (Elwanelyn)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace