Paříž, když to hoří

40 % - Nebýt Audrey, tak jsem to snad nedokoukal (to ne, já filmy z principu nevypínám:-) Po všech stránkách (s výjimkou Audrey:-) (Pod)průměrný film, romantika bez romantické chemie, osud hlavních postav mě vůbec nezajímal, stejně jako vyprávěný příběh, konec bez gradace. Pro obdivovatele Audrey asi povinnost, ale pro ostatní nezáživná záležitost. (18.03.2009)

Audrey by dokázala vnést šarm a krásu i na toalety na brněnském vlakovém nádraží. I když Holden zrovna nepatří k mým favoritům, nijak to Audrey nekazil. Překvapivě trapně však působil Curtis. Komedie je to především konverzační a s něžným úsměvem si střílí z filmového průmyslu. Přesto mi nasadila brouka do hlavy, jestli se opravdu nechal Shaw při psaní Pygmalionu inspirovat o skoro sto let starším románem, neboť se mi ta podobnost náhle zdá velmi realistická. (13.01.2024)

Taky budu patřit do tábora obdivovatelů. Paříž, když to hoří je námětem a trochu i žánrově blízká u nás hodně proslavenému Muži z Acapulca, Holdenův scénárista Richard Benson, to je Belmondův spisovatel Bob Saint-Clare - oba dva prožívají život skrze své právě vytvářené dílo. V obou snímcích najdeme prvky akce, romantiky a hlavně neskutečné parodování. Ovšem, Paříž víc staví na romantické zápletce a to nemusí každému vonět, jako zamilovaný pár jsou však Hepburn a Holden dokonalí, od začátku lze to nevyslovené vzájemné opojení pozorovat na Audrey, která mimochodem i v pětatřiceti vypadá pořád na dvacet. Zbývá vyzdvihnout povedenou hudbu, která zaujme od prvních záběrů, a přidat citát: Oh, what fun! Both of us having had giraffes as children.__ It's a small world, isn't it? (24.09.2009)

Od začátku bylo jasné, že to bude velká oddechovka, a to i na formát Audrey Hepburn. Když se totiž psaním scénáře přenášíte z reality do fikce, může se stát mnohé, a opravdu se mnohé stalo. Tak to dopadá, když text vymýšlí v časové tísni a s jistou hladinou alkoholu v krvi domýšlivý scénárista ("tajemný cizinec je.. samozřejmě Američan") a zapisuje ho na stroji mladá romantická duše, které vděčíme za množství bláznivým vsuvek ("nešťastná dívka pochopila, proč se jí onen muž neustále zakusuje do krku.." ;-). Nicméně William Holden se mi jako herecký partner pro Audrey zamlouval, jako dva lidé zaujatí sami sebou vypadali přesvědčivě a přestože je zápletka jednoduchá jako článkované tělo žížaly, tak film neurazí, všímavý divák si tam může najít drobné radosti (vynikající Tony Curtis, chvilka Marlene Dietrich, mihnutí Mela Ferrera v masce opičáka) a ve zbytku vás zabaví hlavní dva protagonisté, kteří zachraňují neokázalou dějovou linku. (19.01.2014)

Komedie s Audrey Hepburn na mě působí pokaždé stejným způsobem. Vždycky se u nich výborně bavím, protože obsahují fakt dobrý humor, zároveň ve mně (starém cynikovi) probouzí tato křehce vypadající a skvěle hrající bytost jakési romantické pocity (což mě nemálo děsí). Ani tento film s vyžilejším scénáristou a rozkošnou stenotypistkou nebyl výjimkou, takže jsem se dosyta zasmál, a teď půjdu brutálně zavraždit nějaké existence na XBOXu, abych své myšlení vyladil do obvyklého módu. (10.08.2020)