poster

Manželské etudy (TV seriál)

  • anglický

    Marriage Stories

Dokumentární / Životopisný

Československo, 1987, 6x40 min

Kamera:

Jan Malíř
(další profese)
  • rigidite
    *****

    Manželské etudy jsou odrazem doby osmdesátých let. Když se na to člověk kouká, říká se, jestli to bylo tahle podobné i u jeho rodičů. Na nejednom páru je vidět, jak jsou ještě mladí a sami pořádně neví, co by chtěli. Všichni řeší stejný problém (bydlení) a snad všichni se berou právě proto, že partnerka otěhotněla. Jedna šablona, šest různých příběhů. Věřím, že pustíte-li si to rovnou i s pokračováním "Manželské etudy po dvacet letech", budete kolikrát zírat, jak to všechno dopadlo.(23.8.2010)

  • MikeCool
    ****

    Dokumentární TV-seriál. Sledování rodiny (či manželského páru), jak žijí, co je náplní jejich života, jaké mají vztahy s příbuzenstvem a podobně. Je vidět, že Helena Třeštíková s hlavními postavami jednotlivých příběhů soucítí a o to kvalitnější tyto příběhy jsou. | Mirka a Antonín: Vyučená kadeřnice Mirka se musela nechat zplnoletnit, aby si mohla vzít dispečera Antonína. Záhy po svatbě se narodila dcera. Mirka zůstala na celou domácnost i výchovu dítěte sama, protože Antonín se snažil donést domů z práce co nejvíce peněz. Antonín propadl rychlé jízdě v autě, jednu dobu dokonce závodil. Kariéru jezdce ukončil po havárii, která si vyžádala čtvrt roku léčby v korzetu. (zdroj CSFD.cz) 70% ___ Ivana a Václav: Ivana a Václav byli studenty stejné vysoké školy, zamilovali se do sebe, vzali se, odstěhovali se do bytu po babičce a záhy se narodil jejich první potomek Honzík. Oba úspěšně složili závěrečnou státní zkoušku, Ivana se začala věnovat šití, pletení a malování. Václav začal učit na střední škole. (zdroj CSFD.cz) 80% ___ Ivana a Pavel: Ivana s Pavlem spolu nejprve čtyři roky chodili, když Ivana otěhotněla, Pavel se s ní oženil. Mladá rodina začala rekonstruovat byt, ale záhy došly peníze. Během oprav bytu po babičce bydleli mladí manželé i se svým synem Dominikem u Ivaniných rodičů. Po mnoha peripetiích se jim podařilo svůj byt dokončit a přestěhovat se do něj. Pavel se pak mohl více začít věnovat svým zájmům, hrát hokej, fotbal a divadlo. Ivana začala chodit cvičit.. (zdroj CSFD.cz) 80% ___ Zuzana a Stanislav: Elektromechanik Stanislav přivedl studentku gymnázia Zuzanu do jiného stavu, vzali se. Dlouhou dobu žili odděleně, pak se jim teprve podařilo získat byt a sestěhovat se do něj. Pořídili si další dvě děti. Zuzana zůstávala s dětmi doma a snila o kariéře v hudební oblasti. Stanislav jezdil na motorce, vymýšlel různá elektronická zařízení a vyrobil si 200 kilový dalekohled na pozorování luny. Zuzana stále doufala, že o rok starší Stanislav jednoho dne dospěje. (zdroj CSFD.cz) 70% ___ Zuzana a Vladimír: Zuzana s Vladimírem jsou stavaři, kteří se berou po zralé úvaze a budují si svůj byt. Vladimír touží studovat na FAMU, nebo se alespoň věnovat fotografii. Když si Zuzana najde práci v projekční kanceláři, začíná Vladimír fotit pro časopis Melodie jako externista. (zdroj CSFD.cz) 80% ___ Marcela a Jiří: Marcela má ráda koně, Jiří svou maminku. Po svatbě se nastěhují k Jiřího rodičům, narodí se dcera Ivana a atmosféra začíná houstnout. Pár záhy končí u rozvodového soudu a Marcela se vrací zpět ke svým rodičům, kde čeká na přidělení vytouženého bytu. (zdroj CSFD.cz) 80% ___ > Průměr: 77% (4*) |(12.7.2015)

  • BoPo
    ****

    Zachytenie manželských párov žijúcich v "krásnej" dobe. Na všetko fronty, hnusná móda, mastné vlasy, trvalá, obmedzený výber na všetko. Z nudy sa väčšina ľudí hneď po 18 roku života hnala do manželstva a mať deti. Boli úplne nadržaní bývať na hromádke s rodičmi a užívať si domáce dusno. Potom zaznievali vety typu:"Čo máme spoločné? Svadobné dary, decko a inak nič." Zaujímavé šmírovanie komunistických domácností.(8.9.2013)

  • Helmutek
    *****

    Naprosto a doslova dechberoucí sonda do života manželskejch párů, kterejch je sice jenom šest, ale přesto jde o celkem vypovídající vzorek generace, která polovinu svýho života prožila za komoušů a tu druhou žijou teď po revoluci. Třeštíková s nima strávila nějakejch pět, šest let po roce 1980, a pak podobnou dobu okolo roku 2000 - celej dokument je tak o to hodnotnější, že pokrejvá dvě naprosto odlišný společenský zřízení a "doby". Tohle samozřejmě zásluha dokumentaristky tak úplně neni, ale všechno ostatní už jo. Na absolutní hodnocení by pro ryzí dokumentaristiku nejspíš byla i jen ta první sada (z těch osumdesátek), ale celej ten projekt je korunovanej až tim pokračováním po dvaceti letech, kterym dostává naprosto jinej, větší a zásadnější rozměr a punc přímo přelomovýho díla. Proto to z dnešního pohledu beru jako jeden projekt. To, co z toho totiž vzniklo, je doslova úchvatný - tady totiž člověk nesleduje filmový postavy, nesleduje herce schovaný za mejkapem, kostýmama a za scénářem, ale pravý lidi z masa a kostí; sleduje skutečný, obyčejně (ne)zajímavý lidi žijící si svoje obyčejný, lidský životy plný normálních a přízemních problémů, sleduje pravý lidi, na který se často špatně kouká, protože prostě nejsou nijak krásný nebo charismatický, lidi, kterejm by člověk po pár minutách nejradši dal pár facek... Sleduje životy a rozhodnutí lidí, který často ani nejsou moc zajímavý, ale jednoduše jsou pravý a nic než autentický. A v tom je ta největší hodnota a význam Manželskejch etud; Třeštíková to totiž dokázala tak bravurně ukočírovat, že to je skutečně silný, i když jde v zásadě o "nezajímavý" nebo "nevýznamný" lidi nebo záležitosti. Je to silný, aniž by si musela pomáhat ať už hudbou nebo kamerou, návodnejma otázkama nebo já nevim, čim ještě, a je to silný, aniž by se uchylovala k patosu, klišé nebo k nějakejm přiznanejm scénám. To její vedení v tom výslednym vyznění je ale tak upozaděný, že člověk opravdu vnímá pouze ten pár, o němž danej díl je, aniž by byl vyrušovanej nějakou moderací; a pokud někdo o něčem mluví na kameru, je to tak pochopitelný, že neni ani třeba, aby byla slyšet otázka - Třeštíková ty lidi prostě nechá mluvit, nechá je na kameru působit, nechá je vyjádřit se, dává jim prostor. Dění nebo životní situace nijak nekomentuje, nesoudí, neodsuzuje - každej z dílů je tak málo citově zabarvenej nebo tendenční, jak je to jenom u lidskýho díla (podle mě) vůbec možný. A je zajímavý, že Třeštíkový vyšlo natočit šest párů, tzn. "jenom" dvanáct lidí (plus členové rodin a pozdější potomci, samozřejmě), ale že i tak se tam našly nejrůznější vztahový a manželský modely nebo až "archetypy" - manželství, který přežilo, funguje a vzešlo z něj pět dětí (Ivana a Václav Strnadovi), pár, ve kterym se chlap po revoluci začal realizovat ve všem možnym podnikání a matka v koníčku svý dcery, a nakonec spolu nezůstali (Ivana a Pavel Halamkovi - v době natáčení druhýho dílu spolu ještě byli), našel se tam i pár, kterej nefungoval ani předtim, než se vzali (chlap - snílek, mimoň, vědátor; ženská - jednodušší typ bez přesahu, která nakonec zahořklá a obtloustlá skončí u křížovek a telenovel - Zuzana a Stanislav Čeřovský); našel se tam pár bez vzdělání a kvalifikace žijící jen z dávek (Marcela a Jiří Haberlandovi), kterej se taky rozpadl a kde Marcelu navíc postihly rodinný tragédie; našlo se tam manželství, kde si chlap razil kariéru rodině navzdory, a podle toho i tohle nakonec skončilo rozvodem (Zuzana a Vladimír Gdovínovi), a nakonec i pár, kterej se sice nerozvedl, ale kde to skřípalo už od začátku - Mirka a Antonín Kubrovi spolu sice zůstali, ale šťastný podle všeho spolu za celou dobu jejich manželství nikdy nebyli; takže by se dalo řict, že spíš přežívaj v odumřelym vztahu. Najít se tam dá skoro všechno - amatérskej herec, podnikatel, fotograf, programátor, nábytkář, mamánek, snílek, workoholik; rodiče zodpovědní i nezodpovědní a nepřipravení; děti, který jsou hodný, ale i rebelující a vymezující se... Prostě navzdory tomu, že se jedná o zdánlivě malej vzorek, tak je to mimořádně hodnotná záležitost, která má co říct možná ještě víc, než se může zdát. Mimochodem, poznámka pod čarou - ten dokument je i celkem názorná odpověď na otázku, proč asi je u nás 50% rozvodovost. To, že se za soc lidi brali brzo a všichni, to rozhodně nesvědčilo o větších vztahovejch kvalitách nebo ničem jednoznačně pozitivnim - lidi očividně jsou stejný mamlasové, sobci, omezenci a pro vztah (ne)vhodný dneska stejně jako před 30 lety; tehdy jen byla doba, kdy bylo normální se brát, dnes je naopak doba, kdy je normální se nebrat. Ani jeden extrém neni správně, ale vzpomínkovej optimismus týkající se dob minulejch očividně neni na místě. Ono to asi v zásadě neni nic moc novýho, ale tady to je krásně vidět černý na bílym. Lidi to dřív možná hnalo k větší zodpovědnosti, ale i za cenu toho, že do manželství vstupovali často v absolutně nefunkčních vtazích, který prostě přežít nemohly (viz Zuzanu a Stanislava Čeřovský)... - a přežily-li, pak zase za cenu toho, že jeden s druhym prostě za celej ten svůj partnerskej život nejsou šťastní a jen to prostě nějak přežívaj a doklepávaj; o nic pozitivního teda v žádnym ohledu rozhodně nešlo (viz Mirku a Antonína Kubrovy). A spousta z tadytěch párů, který se braly v sedumdesátejch až osumdesátejch letech, se pak po revoluci rozvedly, nebo spolu sice papírově zůstaly, ale v naprosto mrtvym a nefunkčním svazku. Zvýšenou rozvodovost pro roce 89 bych rozhodně neviděl jako bezvýhradní ovoce nový společnosti a novejch hodnot, ale i jako důsledek shnilejch manželství uzavřenejch v druhý polovině komunistický éry právě těmahle typickejma a výhradníma odkojencema komunismu. Je to sice trochu OT, ale často se to dnes řeší, a tenhle projekt v podobnejch diskusích celkem má co říct. WTF moments: Jak může táta říct, že je zklamanej, že má dceru, že chtěl kluka - jak si to může nejenom myslet, ale dokonce i nahlas říct, a ještě k tomu na kameru - to je něco, co fakt v životě nepochopim. A tady to byla záležitost každýho druhýho (pravda, někdy nepřímo - "mám kluka, tak to je dobrej pocit, to je dobře...", ale stejně).(8.4.2016)

  • gemi
    *****

    Velmi silný zážitek s maximální autenticitou. Právě pro ni mám rád filmy vycházející ze skutečných událostí. Série etud ale nevychází ze skutečnosti, to JE skutečnost. Naprosto mě to dostalo a skládám velkou poklonu Heleně Třeštíkové, protože zpracovávat 20 let jednu látku časosběrným způsobem, to vyžaduje neuvěřitelnou míru odhodlání a trpělivosti.(19.8.2010)

  • - Scénu muža, ako ide kúpiť vianočný stromček, ale rad je cez celé námestie, nechcel dramaturg pustiť a označil ju za provokáciu. (Raccoon.city)

  • - Prvý príbeh "Ivana a Pavol" veľa ľudí nevidelo, nakoľko sa vysielal prvého januára. (Raccoon.city)

  • - Dramaturg programu mal počas natáčania práve naplánovanú svadbu. Po každom diele, keď vychádzal zo strižne, zahlásil: „Tak ja neviem, či to radšej nezruším!" (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace