Nabari no ó

Je to příběh skupiny tří mladých ninjů a jejich učitele. Hlavní hrdina v sobě skrývá strašlivou moc, kterou ale neumí ovládat. Další z mladých ninjů prahne po pomstě na svém bratrovi, který jednoho dne bezdůvodně vyvraždil celou svou rodinu. Nejsilnější ninja nepřátelské vesnice je zase díky svým vražedným schopnostem osamělý a nemá chuť žít... Tohle možná připomíná známý seriál Naruto - to je ale chyba, takový je totiž i děj seriálu popisujícího soužití skrytého světa ninjů Nabari v reálném světě současnosti, Nabari no O. Ovšem od zmíněného Naruta se jinak odlišuje prakticky ve všem. Nabari no O je založené na příběhu a hlavně na vztazích jednotlivých postav a i když v něm mají ninjové srovnatelné schopnosti jako v Narutu, nedávají je okatě najevo. Navíc je přeci jenom Nabari no O zaměřené na poněkud starší diváky, takže tolik nemoralizuje atd. Celkově se jedná pravděpodobně o nejlepší ninja anime, které jsem zatím viděl - a nasadilo laťku docela vysoko (po 18ti epizodách z plánovaných 26). PS: Dalším plusem je, že je to první anime, kde se hlavní hrdina jmenuje stejně jako já,) Edit: Po 26-ti dílech musim uznat, že kvalita scénáře s přibývajícíma dílama upadá, viz Subjektiv. (08.08.2008)

Když už s tím Genryuusai začal, i já se budu držet srovnání tohoto seriálu s asi nejprofláklejším shounen současnosti, Narutem. Naruta, i přes mnoho chyb a chybiček mám vcelku rád a k mému vlastnímu překvapení mě k němu nejvíce táhnou souboje táhnoucí se přes mnoho dílů, ve kterých se ninjové mydlí pomocí různých nadpřirozených technik, jež umně kombinují a velkohubě se s nimi chlubí (též viz Genryuusai). Nabari no Ó se rozhodl jít trochu jinou cestou, což mu těžko vyčítat, a pokusil se hlouběji vykreslit psychologii a vztahy postav. A nemám pocit, že se seriálu v tomto ohledu nějak obzvláště dařilo. Dokázat to můžu jenom SPOILERovitými výtkami. Není mi vůbec jasné, proč si dvojice sourozenců samurajů nebyla schopna vyjasnit událost, která pro ně znamenala konec vztahů, prostě si zkusit popovídat. Nerozumím, proč Yoite tak strašně moc musí trvat na své neexisteci, proč by mu prostá smrt nestačila. Nechápu postavu, která v sobě má dost citu a odvahy, aby se pokusila zabránit všem konfliktům mezi lidmi a naprosto ji nezájímá, že to bude znamenat konec i těch pozitivních lidských citů. Postava Shinrabanshou je mi teprve záhadou. Ta už dle mých úvah nemůže chtít vůbec nic. Ale budiž, ona nemusí být lidsky pochopitelná. Scénář se samozřejmě na všechny mé otázky snaží nějaké odpovědi dát, ale přijdou mi značně neuspokojivé. Takový Naruto sice poskytuje pro chování postav leckdy banální vysvětlení, alespoň však vysvětlení uvěřitelná. A konečná konfrontace Miharu-jeho maminka, vrhá na vyznění seriálu stín nejpatetičtějšího předvedení rodinných hodnot. KONEC SPOILERů. Na druhou stranu má seriál i svá nepochybná pozitiva, v podobě oproštění se od některých klišé shounen žánru, hlavně postavy Narutovského typu. Miharu je totiž lstivý chlapík, který zdaleka ne vždy jedná přímočaře a předvídatelně, dokáže i překvapit. Také vylíčení toho, jak mohou v dnešním světě ninjové stále přežívat, působí vcelku věrohodně. (10.11.2008)

Nijak inovativní či zásadní, ale přesto ke sledování celkem příjemný seriál - minimálně některé postavy (Miharu, Kotaro, Yoite aj.) byly docela zajímavé a jejich trable mě nijak nenudily. Více než případné nelogičnosti (zmiňované v jiných komentářích) mi ale vadila příšerná "background animation", vážně tak děsnou animaci prostředí jsem ještě neviděla a zvykala si na ni celý seriál. Naopak ale třeba hudba je fajn, přestože bych dopředu neřekla, že se budou k seriálu z ninja vesnic hodit flétny a tklivé smyčče. (18.02.2011)

Šla jsem do toho s představou, že půjde o temnější shounen s nindžama žijícími inkognito v reálném světě. Jaké překvapení, že se tam skoro nebojuje a to, že jsou postavy nindžové se pozná podle toho, že čas od času vytáhnou kunaie, kterými někam (zpravidla mimo cíl) pro efekt hodí. V ušetřeném čase se hodně "konverzuje" a "rozvíjejí charaktery postav". To znamená, že se hodně fňuká, sebeobviňuje, sebelituje, vzpomíná na dávné křivdy a zranění a bezcílně bloudí ulicemi co noha nohu mine. Jako co to je? Postavy jsou divné a "obestřené tajemstvím" natolik, že si je člověk ani po x dílech neoblíbí a je mu v celku jedno, co se s nimi děje. A chcípáček Yoite je dalším příkladem hlavní postavy, kterou divák pro její slabošství a rádoby "tough" uzavřenost nenávidí od první chvíle, co se v seriálu objeví. (A nebo je to jenom můj osobní dojem? Mě z něj bylo na zvracení - navíc ten jeho debilní ohoz a čepice!!!) No zkrátka... Kdyby se Nabari no Ou netvářilo jako zajímavé akční ninja-anime, nenapadlo by mě na něj koukat a ušetřila bych si veliké zklamání, rozčarování a několik hodin strašné nudy (nejdřív, když jsem čekala, kdy se začne něco dít... poté, když jsem tedy čekala aspoň na nějaké rozuzlení...) (11.05.2011)

Proč? Proč jen mě ten seriál tak vytáčel? Bylo to tím, že měli všichni příliš mnoho vlasů? Nebo tím, že vypadali jak reklama na koncentrák? Nebo snad proto, že se to všechno točilo kolem zbytečných konfliktů, před nimiž, během nichž a po nichž měli zúčatnění bolestně mnoho monologů? Proč si připadám jako masochista kvůli tomu, že jsem to dokoukala do konce? Našla jsem to slovo. Emo. Ten seriál je emo. Závěrečné srdceryvné rozuzlení je snem každého hrdiny shounen anime. Všichni se usmívají. A stejně, proč si dokážu tak snadno představit, že si za rohem řežou zápěstí? . . . . . Nakousli krásnou myšlenku, kterou místo jejího rozvinutí a dotažení pošlapali jako nějaké nepochopení krásy života plného sluníčkových odpolední se sugoi přáteli. Závěrečný supermonolog bych nahradila slovy Silénovými: „To nejlepší je pro tebe zcela nedosažitelné: Vůbec se nenarodit, nebýt nebo být ničím. Druhá nejlepší věc však pro tebe je brzy zemřít.“ Jediné okamžiky, kdy jsem netrpěla byly ty, kde se v záběru objevil Raiko. Příští seriál hledám podle jeho hlasu.(♥ω♥ ) ~♪ (31.01.2014)