TRON: Legacy 3D

Viete si predstaviť, čím mohol byť tento technologicko-dizajnérsky skvost, keby spĺňal isté kritériá, ktoré akosi automaticky od filmov vyžadujeme? Tým, čím by bol film s hutným a hlbokým príbehom, keby sa v imaginárnosti, dizajnérskej nápaditosti a futuristickom vizionárstve vyrovnal TRONovi. Všímajte si detaily (palubné dosky lietajúcich korábov, dizajn motoriek, krivky svietiacich lemovaní kostýmov či rozpadnutie/rozpixelovanie „figúrok“ po zásahu diskom), zasadenie týchto detailov do plynulosti jázd, lietania a bojových baletov, a synchronizáciu tohto elegantného vizuálneho tanca s majestátnou elektronickou *HUDBOU* (“Daft Punk would like to thank Hans Zimmer, John Powell and Harry Gregson-Williams” ;-). Hlášky typu „You gotta be kidding me“ proste ignorujte a nechajte sa slastne zviesť odpoveďou „Pripútaj sa!“ na otázku „Ako sa voláš?“ Nech už TRON: Legacy je či nie je blbina, je to filmová udalosť, jediný film svojho druhu a bude napodobovaný. (17.12.2010)

Vysoká míra sebereflexivity (stavění na odiv neomezených možností digitální kinematografie, tematizace procesu tvorby fikčních světů, deformace obrazu a zmnožení rámů jako zdůraznění iluzivnosti digitálního světa i filmu samotného), 3D sloužící vyprávění, opozice pevné, stálé hmoty (klasického umění) a tvárnosti, nestálosti a proměnlivosti forem (moderního umění), opojný tanec barev, světel a tvarů připomínající avantgardní, futuristické filmy, hra a divák-hráč (či lépe uživatel), videoherní principy, které však nenarušují soudržnost filmu, harmonie v nedokonalosti, mýtus o stvoření a vyhnání z ráje, vzpoura proti Bohu, pozitivní poselství (vítězství reality, skutečného světa a žitého prostoru nad simulací a simulakry), Daft Punk, rytmizace střihu na jejich geniální hudbu a otázka nebývalé autonomie hudby a zvuku jako taková, vtahující, nesmírně originálně pojaté akční scény, které se mnohdy odehrávají na několika úrovních prolínajících se prostorů, kde se navíc neočekávaně mění gravitace, důmyslná a mnohovrstevnatá práce s odkazem prvního dílu (do jisté míry naznačená již v podtitulu "Legacy"), která zachází daleko za pouhé odkazování na konkrétní scény, situace, rekvizity a vizuální prvky, ačkoli i to je přítomno v míře více než vrchovaté (konkrétní příklad: podoba/grafika kyberprostoru v původním TRONovi odrážela tehdejší strop možností digitálních triků, který vylučoval snahy o fotorealističnost, stejně tak podoba současného TRONa ukazuje soudobé technické maximum, které již fotorealističnost, ba hyperrealističnost umožňuje, což mezi oběma filmy vytváří jednak silnou vazbu uplynulého, prožitého času, ale vypovídá i o proměně filmového média se vstupem do digitální éry, vývoji techniky, filmových vyjadřovacích prostředků atd. V tomto zrcadlení se zároveň zjevuje i zmnožování a tvárnost, které v novém TRONovi charakterizují nejen budování prostoru a přecházení mezi jeho jednotlivými vrstvami, ale především celkové uchopení dědictví předchůdce)... Ve výsledku úchvatná fúze videoherního a filmového světa, jejíž jediný výrazný problém spočívá v nechutně stereotypním zobrazení a postavení ženy, které mi pilo krev od začátku do konce. (16.12.2010)

Přiléhavější by byl název Tron 2.0, neboť po příběhové stránce jde skutečně jenom o pokročilejší verzi originálu. Zadání zůstalo totožné – dostat se z bodu A do bodu B, spasit hodné a rozložit na bity zlé. K původnímu filmu odkazují postavy, hlášky i prostředí. Kdo jej neviděl, bude ochuzen o pár uchechtnutí. Po technické stránce je ale nový Tron o několik desetiletí dále. Vypadá… naprosto… dokonale! Jako dílo, na němž spolupracovali přední světoví designéři. Virtuální svět, stvořený ve filmu trochu vyčpělým Jeffem Bridgesem (jeho persifláž Stvořitele se svatozáří na zádech je komická stejně jako většina filozofujících mudrců ve velkých sci-fi), ze své podstaty vylučuje existenci nedokonalostí. Každý objekt slouží svému účelu a stejně tak mají zvláštní význam veškeré zvuky. Tron nás oproti Avatarovi do svého smyšleného světa nenápadně nevtahuje, neustále na něj a na jeho smyšlenost upozorňuje, nutí nás kochat se jím zvnějšku. Jistě, je to zřejmě nejdražší videoklip Daft Punk, ale videoklipové a přitom strhující jsou dodnes i velkoměstské symfonie, natočené před nástupem zvuku (Muž s kinoaparátem, Berlín: Symfonie velkoměsta). Nejen víra, že Tron bude ještě za několik desítek let podrobován kritickým rozborům, ale také ohromení z nadreálného audiovizuálního (!) zážitku mne vede k přehlédnutí mnoha otravností, zahrnujících mizerné herecké výkony, nezajímavý úvod či připitomělé hlášky, a udělení pěti hvězdiček. Apendix: první v IMAXu viděný film, který za ty peníze fakt stál. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Lavran, Rosomak, Arbiter, Martinius, Traffic (29.01.2011)

Patrím k verným stúpencom vizuálnej dokonalosti, ale TRON LEGACY nie je len vizuálnou dokonalosťou, ten film je priam fantasmagorická šialenosť. Výtvarne krásne pojatý skvost dotvorený nápaditými technickými vychytávkami (ponuré tmavé prostredie, svetelné efekty...) a zaujímavým príbehom, ktorý rozhodne popri podmanivom vizuáli neplní úlohu len vedľajšieho doplnku. Tron Legacy je monumentálnou oslavou vizuálnych efektov, ktoré sú v tejto snímke vkusne a precízne aranžované. Jednotlivci, čo to pozerajú na počítači, si ten kokteil krásnych trikov a perfektnej hudby rozhodne neužijú a hviezdu môžu rovno strhnúť. Milujem ten pocit, keď ma tvorcovia prenesú do úplne iného sveta, vzdialeného od toho nášho na milión kilometrov, Jeff Bridges je skvelý a Akadémia urobila ďalší obrovský prešľap, keď bola táto snímka v rámci vizuálnych efektov úplne odignorovaná. (04.07.2011)