Pařížské prázdniny

"Mám jen jedno jméno. Rodiče byli chudí." Je to vůbec první komedie Boba Hopea, kterou jsem viděl, tak z ní nechci vyvozovat nějaké obecné soudy. Ale opravdu mě zaráží, že tento komediální idol Woodyho Allena působí tak narcisticky. Hraje vlastní alter-ego, autorsky se na filmu podílel a zajistil si, aby mu všichni ostatní (včetně druhé hvězdy Fernandela) jen odevzdaně nahrávali na smeče a v pravidelných intervalech se klaněli jeho nekonečnému šarmu a duchaplnosti. Konkrétně Fernandel (jako francouzský komik Fernydel) vlastně plní funkci, jakou obvykle zastávají psi, děti a jiná zvířata - roztomilá "němá tvář", která všelijak panáčkuje a aportuje vše, po čem hlavní hrdina touží. A má nás zřejmě dojímat a rozesmívat, že se chová skoro úplně jako člověk, ha ha. Hopeovy uštěpačné bonmoty jsou opravdu vtipné, ale všechno ostatní otravuje. 40% (03.01.2007)

Nudná komedie natočená hlavně kvůli tehdejší popularitě Boba Hopea. Dalo by se říct až ztřeštěná komedie, protože dost často jsou eskapády opravdu bláznivé, jenže nejsou humorné. Vyjímečně se tu jedná i o slovní humor, ale ani ten moc často nefunguje. Hope hraje svou vlastní inkarnaci Boba Huntera a Fernandel zmateného hňupa policejního inspektora Fernydela, zajímavá "shoda" obou jmen. Příběh se tak nějak táhne, no moc zajímavé to není, spíš trapné, i když se občas nějaký ten dobrý fórek urodí (třeba jízda v taxíku nebo když ambasador vypočítává, komu může věřit). Ale jinak naprosto zapomenutelný a taky zapomenutý šlágr. (03.01.2007)