Sister
Režie:
Vít PancířScénář:
Vít PancířKamera:
Martin ČihákHrají:
Verica Nedeska, Jakub Zich, Perla Kotmelová, Ivana Stejskalová, Přemysl Bureš, Jáchym Topol, Filip TopolVOD (1)
Obsahy(1)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (88)
Nebýt toho,že jsem četla knihu,tak vůbec netuším o čem ten film je...ale občas je to výbornej videoklip k Topolovým písním... ()
Jediná věc, která mi na tom filmu přišla hodnotná, byl přednes vypravěče... ()
Sestra patří k nejlepším knihám, co jsem kdy četla. Moc podobností filmu s knihou bohužel nevidím. Pro mě naprosto chybí mystičnost, kterou je děj prodchnutý, syrovost, naléhavost. Ikdyž mám Filipa Topola ráda, jeho hlas ani způsob přednesu mi k tomu nesedí. Snaha asi byla, každý si knihu v hlavě promítá jinak. Alespoň hlavní představitel docela odpovídá. ()
Tento film u mě tak nějak zůstal nepochopen.. ()
Velmi experimentální film, i když asi adekvátní své knižní předloze. Sestra je těžko stravitelná, undergroundová výpověď vnitřního pnutí s hudbou Psích vojáků. Zpočátku jsem byl lehce zklamán, protože experimenty užívající jazyku takto silně, osobitě vnitřního, tedy často pro ostatní zakódovaného a nesrozumitelného, ztrácí při prezentaci svou působivost a hodnotu. Ovšem citovaná pasáž na cikánském večírku mě dostala a vyšvihla tento určitě nadstandardní, ale i nesrozumitelný film do poloh mnou oblíbených.. ()
Sestra je jiný film než ty, které se běžně prohánějí v českých kinosálech. Rozhodně nemohu říct, že jsem ji pochopil, ale podkreslení hudby obrazem (nikoliv naopak) se mi líbilo. Naopak Filip Topol v roli vypravěče u mě neobstál. Držím palce dalším podobným experimentům, jsou potřeba jako sůl. ()
Jsou věci, které pochopit nedokážu. A jsou věci, u kterých zase dokážu usnout. A navíc mě to štve. Proč? Proč, páni Topolové, proč? ()
Jeden dlouhý "klip" k poměrně starému albu Psích vojáků. Nejslabší jedinci odešli z kina již po prvních deseti minutách, silnější nátury po půl hodině a jen pár zbylých mohykánů vydrželo do závěrečných titulků. Jedná se nepochybně o zajímavý a ojedinělý počin, ale s knihou (prý) příliš společného nemá, hlavní hrdina je krajně nesympatický, jeho "vztah" s onou dívkou téměř k neuvěření a těch pouze pár silnějších momentů, které ovšem téměř vždy pohřbila triková a efektová onanie, mi tedy k aspoň solidnímu filmovému zážitku, bohužel, nestačilo. Škoda. ()
Po delší době český art film. A nadmíru vydařený ! Příběh o muži, který se cítí odcizený v ruchu velkoměsta s krajně pesimistickým pohledem na svět, který mu graduje po zhrzené lásce, leckoho nenadchne. Jasně, je to i pochopitelné. Všechno ale smazává výtvarné pojetí. A že je tu toho dost. Nelze nic vytknout kameře, která si opravdu dělá, co se ji zachce. V některých momentech vytváří velice civilní a autentické záběry, které jsou prolnuty se statickými vsuvkami u kterých je ukázaná syrovost daných situací. Do toho všeho zní skvělý hudební doprovod, který podkresluje význam záběrů. Obrazové pojetí je především cíleno na zobrazování oken všech možných tvarů, zrcadel, nočních světel, skel, střepů, detailů tváří hlavních hrdinů -- to vše dohromady dodává tomuto počinu hlubší význam a produkuje opravdický umělecký zážitek. Mě osobně hodně nadchly pasáže, kdy je naprosto vypnut zvuk a kamera je ve statické poloze. To jsem teda neviděl asi nikde. Monolog hlavního hrdiny, který komentuje dění na plátně je v některých momentech značně krkolomný, ale i tak neurazí. S klidnou myslí dávám ****. Ne za děj, ale za tu úžasnou výtvarnou a uměleckou stránku filmu, která je v celé stopáži. ()
Pro mě asi příliš avantgardní. Ne ale špatné! ()
Sfilmování pro mě zásadního románu, jsem si představoval poněkud jinak. Z tohoto ,,pokusu" jsem neměl vůbec nic. Kdo je David, kdo Bohler, Potok atd? Útržkovitě a nepochopitelně slepené útržky z románu bez jasné souvislosti a dějové linky. Nezávislost a tím i levnost filmu neprospěla vůbec. Je mě jasný, že román patří do kategorie ,,nesfilmovatelných", ale to byl například Pán prstenů před pár lety taky. Lepší scénář a delší minutáž a o pár korun víc na výpravu, ještě jenou přečíst a půjde to. Tohleto mě jen přimělo vytáhnout a oprášit starý desky Psích Vojáků a opět si je dostat do hlavy. Takže to vlastně smysl mělo :-). ()
Velmi dlouho se mi tu válela a padal na ni prach. Měla jsem obavy si film pustit, vím totiž jistě, že jakoukoliv knihu Jáchyma Topola nemám šanci strávit, je na mě už poměrně složitej. Ale zvědavost mi nedala a nelituju. Film mě neuvěřitelně zharmonizoval, nevím proč, nevím čím, když verše jsou vyštěkávány syrově, ale zažila jsem onen zvláštní stav, kdy se kolečko v přehrávači dotočí a člověk ještě chvíli tupě zírá do zdi. Čímž nechci říct, že bych si vymyla mozek :-), ale rozhodně došlo k restartu, kterej občas potřebujeme všichni. Vizuální a hudební stránka = naprostá paráda, palec nahoru i za použití analogové kamery, která přidala atmosféře grády :-). ()
Mám respekt před odhodláním pustit se do převedení takhle nesoudružné knihy na filmový pás. I před odvahou prezentovat téměř pět set stran textu překypujícího obsahem na stopáži jen lehce překračující hodinu. Jen tvrdím, že by se film neměl jmenovat Sestra, ale jakkoli jinak, s poznámkou "volně na motivy románu Sestra". Tohle totiž není jeho adaptace, ale jen vcelku povedený dlouhý videoklip s pěknými záběry a působivými momenty, který nenudí a v jeho společnosti se cítíte docela příjemně. Nemá šanci (zřejmě ani ambici) udělat s vámi totéž co předloha. Film Sestra je jejím pouhým doplňkem, ilustrací. ()
Film tak divný, až je krásný. Buď vás osloví skvělou hudbou a celkovou koncepci, nebo budete zcela zmateni... ()
Pochopitelně jsem měla vážné obavy jak může dopadnout zfilmování oblíbené knihy, ale tohle zpracování je tak minimalistické, že tam snad ani nešlo nic pokazit. Nevadí. Méně je někdy více. Ale 1) jsem ráda, že jsem se na to nakonec dívala sama místo s někým kdo to nečetl, 2) nevím jestli mě shlédnutí filmu nějak obohatilo. Kromě pár skutečně zajímavých scén (okno, zrcadlo) a hudby asi ani ne. ()
Ani tak se mi nelíbil film, jako se mi líbil Topol. ()
Toto som absolútne nepochopil, takže nemôžem hodnotiť. ()
nejsem klasický popkorňák(ne že bych ho nerad) a nejsem masové publikum, přesto mi to nic nedalo. Pro mě "poezie" nikdy nebyla ()
Hluboká meditace nad nejlepším českým postkomunistickým románem. Z mnoha vrstev knihy si Pancíř vybral tu nejjednodušší, lásku k Černé. Trochu mě ale rušilo, že se Pancíř rozhodl vystřihnout celou rovinu Společenství a Davidův příběh, ačkoliv film začíná citací úvodu knihy, kde se právě mluví o Davidovi. Až do konce filmu pak o něm nepadne řeč, resp. Potok stále ulicemi bloumá osamělý. Na druhou stranu chápu, že tak brilantní úvod knihy nešlo pominout, i když je pro diváka zbytečnou stopou. Stěžejní částí knihy je určitý konflikt tvrdého odcizeného města a snové cesty venkovem na východ do jiných světů nebo do dětských vzpomínek a kvazivzpomínek na válku. Nízkonákladový projekt Víta Pancířa asi nemohl zahrnovat výlet na Kavkaz nebo do Osvětimi, a tak si režisér poradil po svém. Tentýž kontrast převedl na neustálý pohyb kamery ve městě a snové statické animované záběry "dovnitř" Potoka v jeho bytě. Filipova recitace byla úžasná. Když spustil moji nejmilejší báseň "Do města," tetelil jsem se blahem. Trochu nevyužitý zůstal ve filmu smeťák na konci, kterým Potok jen tak prochází a divák neví proč. Přitom v knize se na něm odehraje jedna z nejdramatičtějších katarzí. Přesto nelze románové symfonii propojené s Psími vojáky než zatleskat, i když uspěšnější filmovou adaptací Topolova díla pro mě stále zůstává Anděl Exit. ()
O adaptaci Topolova monumentálního románu sice nemůže být řeč, ale coby jeden dlouhý experimentální videoklip ke skvělé hudbě Psích vojáků to nebylo špatné.. ()