Sister
Režie:
Vít PancířScénář:
Vít PancířKamera:
Martin ČihákHrají:
Verica Nedeska, Jakub Zich, Perla Kotmelová, Ivana Stejskalová, Přemysl Bureš, Jáchym Topol, Filip TopolVOD (1)
Obsahy(1)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (88)
Nečíst knihu, tak nevíte, o čem ten film je? Já knihu nečetla a myslím, že jsem pochopila velmi dobře o čem je. Obraz, zvuk a slova, které se v něm objevili mi k tomu bohatě postačili. Nepopírám, že materiál je to dost náročný, ale taky nepochybuju, že si najde své diváky. Psí vojáky a Topola má ráda spousta lidí a tohle je dokonalá harmonie více než jen zvuku a obrazu. Nenechte se odradit docela nízkým hodnocením, kdo rád experimentuje, přijde si na své! ()
Degenerovaný art film, viac menej dokumentárneho charakteru s dobre zapadajúcou skvelou hudbou do sugestívneho prostredia, tých nejakých. Celé to, natoľko šľahnuté štýlom ala Plastic People a spol, že nakoniec to bolo zaujímavé so svojho nevšedného hľadiska, pre určitý okruh, v ktorom cítiť pakt pre nevšedný pohľad do akéhosi umenia anti noblesy. O nejakom príbehu tu nemôže byť zmienka, pretože táto stoka zámerných paktov a nevšedných artikul nič iné neponúkla. Alebo predsa niečo? Ďalší, pre marišku, na ceste. ()
Velmi zajímavý film. Moc toho o něm ale říct nedokážu, protože jsem ho určitě úplně nepochopil, na to si ho budu muset pustit vícekrát a upřímně to udělám moc rád. Děj filmu je velmi zvláštní, je bez dialogů, ale v několika momentech se ozve hlas vypravěče, který určitě říká něco hlubokého, ale po jednom shlédnutí jsem si z toho bohužel moc neodnesl. Prezentace se mi moc líbila, celý film vypadá trochu jako dokument a je obecně docela dobře natočený, bylo v něm několik velmi dobrých vizuálních efektů a dokonce i pár stop-motion segmentů, které taky vypadaly dobře. Hudba byla taky dobrá. 5/10 ()
na filmu jsou nejlepší literární části a hudba, ale to si člověk může dát zvlášť a koncentrovaněji, jinak mi po filmu zbyl neodbytný pocit "umění pro umění" ()
Filip Topol čte Jáchyma Topola a poetické obrazy doprovází vlastní hudbou Psích vojáků. Nečekejte komerční film, jedná se o experiment. Dlouhý špinavý videoklip ke krásným slovům, která zanechají rýhu v srdci. Magnetizující, nedávající prostor k vydechnutí, k odtržení očí od obrazovky. ()
Nebudu dělat, že tomu rozumím a ani se o to nemám snahu pokoušet. Soudě podle ostatních pozitivních komentářů jsem zřejmě barbar, ale pro mě je tenhle druh české tvorby ztráta času, možná i něčeho dalšího, např. dobré nálady. Hovory o mrtvolách, smrti, deprese, smetiště, české dráhy ... trochu příliš na mě. ()
tušil jsem, že to asi pro mě nebude to pravé, podle toho, co jsem o tom slyšel. A můj dojem se potvrdil. Jediná hvězdička je za hudbu Pséch vojáků, která se mi líbí, na druhou stranu, proč bych kvůli jejich muzice měl sledovat tento film? On to vlastně ani film není, je to takový sled obrazů s hudebním a občas slovním doprovodem. Kompozice mi přijde vysloveně nahodilá, žádnou logiku jsem v tom nespatřoval. Ano, je to odvážný experiment, ale samoúčelný, je to o ničem a především extrémně nudné. Možná, kdybych si předtím něco šlehnul, líbilo by se mi to víc. ()
Nějak mi to unikalo a dnes mě to dostalo. A bohužel pro ni vedle běžel na komerčním HnusMaxu Lawrence z Arábie. Pak je hlasování bez diskuse. ()
Snové sekvence ze Sestry čte Filip Topol, hudbu obstarávají (jak jinak) Psí vojáci, dílem z alba Sestra, dílem z Topolovy současné tvorby. ()
Tak toto je pro běžného diváku opravdu silná alternativa. Vizuálně zajímavá podívaná spolu se zajímavou hudbou vytváří silný zážitek, ale ne pro masy lidí. Na film přišlo do sálu asi pět lidí...do konce zůstal jenom jeden a to já. ()
Hm, co na to říct. Chtěl jsem dát odpad, ale bylo mi líto těch Psích vojáků, kteří by si odpad prostě nezasloužili. Film bych rozdělil asi do 3 dimenzí. Vizuální, myšlenková a hudební. Hudební je fajn, pro ty lidi co mají rádi PV. Myšlenková čast Jáchyma Topola, je pro někoho více nebo méně stravitelná. A pak je tu ta vizuální, což je samotný "film". Optimální by bylo, kdyby celý film tvořil kompaktní celek, jenomže tady se netvoří nic nic... Vít Pacíř natočil slátaninu největšího kalibru, za kterou by měli v ČT dostat přes hubu... To o co se snažil režisér byly chatotické, pseudostylové, okatě prvoplánové záběry na nepříliž půvabné věci, které mnohdy s velkou dávkou představivosti mohly vzdáleně připomínat jisté skryté významy. Ovšem když se vrátím zpět k tomu jak by snad mohla vypadat optimální kombinace všech tří prvků, tak musím konstatovat, že Vít Pacíř tohle těžce nezvládnul. Ještě, že to trvalo jenom 62 minut, a po dlouhé době mi bylo líto vyhozených peněz za film.. ()
Mám ráda poetiku bratří Topolů, ale jaksi...nemůžu najít to správné, slovo kterým bych tentot snímek charkterizovala, ale nejblíže tomu je asi slovo nestravitelný. Sdělené filmu je zaobaleno do složitého kokonu obrazů ,narážek, někdy nepochopitelných, někdy okatě patetických a v celku jde vlastně o obrazově zvukový mišmaš, který to důležité sdělení zakopává někam do hlubin smetiště, ze kterého pochází i ústřední motiv zrcadla. Oceňuji minimalistickou a výtvarnou stránku snímku, surovost, skvělý hudební doprovod, ale to "něco" se bohužel proměnilo v nic. ()
Samotná předloha byla nehorázná vyzvracenina, která vycházela z nějakých halucinogenních stavu Jáchyma Topola. Prasečina je i hudba Psích vojáků. No a když se někdo ujme toto vše spojit a udělat z toho film, tak to nemohlo dopadnout dobře. Chápu, proč to někteří hodnotí kladně. Připadají si tak více na úrovni a intelektuálně. No...já jim to brát nebudu... ()
Sestru jsem dvakrát začal číst, ale nikdy jsem se nedostal přes třicátou stránku. Topolův způsob psaní mě irituje. Tady mi přišlo, že text sedí a doplňuje se s obrazem. Jako by za ním víc stál Filip Topol, jehož Střepy jsem kdysi četl (a který filmový monolog namluvil). Celkově pro mě film byl velkým příjemným překvapením. Trochu asi proto, že jsem od něj nic nečekal, ale hlavně tím, že je syrový, nevykalkulovaný, nápaditý a odvážný, s výbornou kamerou. Zřejmě na mě zapůsobil tak silně i proto, že všechno z filmu mi přišlo důvěrné známé. U každého druhého záběru jsem si říkal: tam jsem byl, tohodle člověka jsem někde viděl, tohle štokrdle jsme měli doma. P.S. Zajímalo by mě, jestli u některého z komentářů k tomuhle filmu bude poznámka: Spoiler! :) ()
druhé setkání s topoly a velká nuda ... žiletky měly aspoň úchylný scény s terkou perkou a s kozyukazovačkou hrubeškou a půlhodinový přilepení topola na komíně ... tady je opravdu HOVNO ... proč tu nejde dát superodpad? ()
Hudba výborná, ale postrádal jsem úsměv a dobrou náladu, jako vítězství nad osudem. Film asi zůstane nedoceněn, Zfilmovat román J. Topola, trochu nešťastná volba, a navíc vůbec ne jednoduchá, v principu to tak zrůdné nebylo. 65% ()
Tak tohle byla fakt mega mega mega slátanina. ()
Když jsem do kina vcházel tak jsem čekal nezávislé dílko s dějem a syrovými pointami. Výsledek je takový že děj se tu sice nerozvine ale příběh je odvyprávěný. A syrový je celý film od prvního záběru. Trochu mi to zkazilo radost ale musím si zas připomenout pár věcí které mě dost nadchly: záběry na okno a měnící se denní doba za ním - super, procházka po městě a krokové variace - bomba a celou dobu jednoznačné stylizování do nevkusu mělo taky své důvody a aspoň se tím tento kus kategoricky vyhranil (ale kdo se na to má pořád dívat žee:). Chybělo mi zde více děje či náznaků děje jako takového s dialogy a reakcemi ne jen výstupy které za chvíli omrzí (ze sálu odešlo asi deset lidí jsem ještě nezažil). Shrnuto a podtrženo: příběh na takovou stopáž krátký, výstupy pro spoustu lidí nepochopitelné ale zase básně skvělé a můžu být rád za prokrvení, protože chvíli budu na další snímky koukat trochu jinak. Ale .... popsat právě Topolovi práce filmovou formou bylo těžké a je to na ní i vidět ()
Oba bratry Topoly mám moc ráda. Sestra je to nejlepší co Jachym Topol napsal a co Psí vojáci zhudebnili. Film je jenom doprovod ke knížce, bez její znalosti by nedaval smysl. Ale je to tam všechno.... ()
Film mě zaujal nevšední výtvarnou stránkou. Příběh je zde odsunut do pozadí a hlavní roli v ní mají emoce chrlící se na nás skrz rychle se střídající koláže záběrů, recitované texty Jáchyma Topola a syrovou hudbu Psích Vojáků. Zprvu mi z toho kolotoče vjemů šla hlava kolem, pak jsem přivykl, užíval si to a ještě několik dní po něm, jsem přemýšlel o jeho sdělení. Totiž o tom, jak moc musíme dnes čelit hlavnímu proudu nejen v kultuře a naši touhu po svobodě a opravdovosti nahrazuje "TO" kosmopolitní, prefabrikované "NIC". Ač jsem předlohu nečetl, film mě natolik zaujal, že to asi změním. Chápu, že Sestra nezaujme toho, kdo si chce u filmu odpočinout a vypnout, takže hodnocení 60%+ odpovídá. Pro mě to byl skvělý zážitek, často na něj vzpomínám. Moje hodnocení 85-90 % ()