Lištičky

Alžběta se točí v kruhu své vlastní omezenosti. Je neustále naštvaná, snadno se nechá vyhecovat nevinnou poznámkou a na všechny kašle. Proč? To nám autorka dlouho tají, až na konec odhalí důvod jejího přístupu ke své vlastní sestře, pobytu v Irsku apod, ale bohužel tak činí s retroaktivní platností, což z díla samotného automaticky nečiní chytré dílo. (15.09.2009)

Nelehký život a mysl jedné východňárky, snažící se najít ono pověstné štěstí v ulicích Dublinu, je takovou směsicí reality show, home videa a dokumentu o slovenské a české komunitě toužící žít na britském "venkově". Vše se točí kolem Betky, která je vhozena do irského moře plného dravých ryb, toužící po její hrudi (není se co divit) a snažící se chudinku Au pairku jen a jen zneužít. Životní odevzdanost a prázdnota v cizím prostředí, ochota jít za čímkoli i stín osudného činu z minulosti. Skvělá, potemnělá atmosféra Dublinu i basová linka provázející drama scény. Takže by mělo být všechno v pořádku. No, bylo by, kdyby režisérka divákovi nenabídla jen střídání prázdných a bezduchých scén, o kterých se dá říci, že kdyby jich byla jen půlka, bylo by to stále moc. Vlastně se celou dobu čeká na odpověď. Proč je Betka taková, jaká je. Otázka je zodpovězena, tak ještě jednu totálně prázdnou scénu nakonec a je po všem. Sledování všedních starostí typu, kdo, kde, s kým a jak a střídání maniodepresivních stavů hlavní hrdinky. To vše v Irsku, bez sebemenšího náznaku irského přízvuku. Dobrý námět, který však zůstal někde za kamerou. (26.06.2014)

Film má své právo na existenci, už třeba proto, že podobný téhož stylo-žánru u nás ještě nebyl. Chtělo by se mi ho sladit do kontextu Báby a Kdopak by se vlka bál? a pojmenovat to mottem: Kdopak by se Lištiček bál? O červené karkulce Dorotce Dědkové, jak cestou k bábě/babičce natrefila ne na vlka ale lišku. (A osa Berlín-Cannes-Benátky by v tom hrála prim.) A mluvit o tom a trochu to rehabilitovat. // Jenomže posledních 30 a 10 minut Lištiček, jež se mi v hlavě rozléhají po týdenní pomlce, mě nyní tak štvou, že od toho upustím. Byť lituji.// Lituji: nedokonalého, nedůsledného, nesprávného a všeho i falešného, co nezkušená Slovenka Mira Fornay v Lištičkách natropila. Nelíbí se mi: fádní dramaturgie (vše od půlky filmu už je navíc), alibismus v pomyšlení, že stereotypní struktura děje je tím nejlepším tvarem (byť kopíruje právě takovou reálnou skutečnost), že při odepření si elegance a mírné stylizace obraz zafunguje líp, hudební proč? hororový podkres (hudební komentář je zcizením, s ohledem na zde užité prostředky je tu jediným a stává se nadbytečným), přílišná blízkost polo- a detailů (k hrdince, kdo ji chce mít tak nahou a na dosah tváře zvláště v obřím plátnem vybaveném kině?). A pomyslná myšlenková linie autora - ta se totiž kýve, a sice na křivce kritika - obhajoba - zmatek - a snad dokonce lítost, s níž máme v závěru přehodnocovat dojmy předchozí. S tím ale také souvisí problém střihové skladby, která nebyla uspořádána do dobrého výsledku.// Mohlo by to být podobenství a poetický postup - ale "lištičky" a "bloudící liška a lišky bez domova a bez rozumného směřování jen za základními potřebami a jídlem" jsou k dívkám toulavým cizinou přirovnání, které rychle vyprchá a je také brzo odhaleno. Ale jinak se mi líbí. Líbí se mi: kontaktní a přímo v centru dění se nacházející kamera, absence vaty a třeba svodů k záběrům města. Troufalost, to není tak bezpředmětné. A - zde to je - já bych chtěl zmínit ještě něco, ale vskutku se mi rázem ty příklady už jeví jako mínus než palec nahoru. Koukám, koukám. Tento text se rozpadá. Postrádá svou osu. Bloudí, je nudný, chaotický. Jaký, už to mám, z toho máte pocit? No já přesně takový jako z toho filmu...!// Lištičky, co si ukoply palec v lese o pařez. (27.09.2009)

Filmu jsem se měla raději vyhnout už když jsem viděla Film o Filmu. Nevím, co jsem si myslela. Tohle je totiž opravdu těžko stravitelný kousek. Málem jsem to ani nedokoukala. Alžběta byla tak strašně nesympatická. Bylo mi úplně jedno, co udělá. Měla by vyhledat odbornou pomoc na psychiatrii. Tam by ji snad srovnali. (23.07.2010)

Nejnesympatičtější hlavní postava dekády a jeden z nejzmatenějších tuzemských filmů, při jehož sledování vám bude úplně fuk kam to bude směřovat nebo jak se postavy budou vyvíjet, jelikož to nikam nesměřuje a to ani dějově ani postavově. Kdybych byl šovinista a sexista tak řeknu, že jediným kladem filmu jsou prsa té nesympatické 'bitch'. (14.07.2012)