Jak rodí chlap

Snímek obsahující tři různorodé povídky každá natočená jiným režisérem o tom, jak prožívají narození dítěte otcové. První se odehrává v zasněžených horách, který je pro zajímavost debutem režiséra Zdeňka Trošky, druhý poukazuje na fakt, že během oslavy se takový tatínek může stát i podezřelým z vraždy a třetí je tak trochu moralizační, neboť zde tatínek oslavuje tak dlouho, že ani neví, že ji už manželku s dítětem dovezli domů. Tato povídka se vyznačuje také neobvykle dlouhými záběry. Rukopis každého režiséra je znát a tak se každý příběh ve stylu zpracování viditelně liší.  Příběhy mají v sobě kus reálnosti vedoucí k úsměvu a klasickému ženskému komentáři. “Prostě chlapi!” (28.10.2017)

První povídka od Trošky mi velmi silně připomínala ty nejhorší fakanofilní výplody od Marie Poledňákový. A navíc ještě tam všichni pořád lyžujou. 0% - Druhá povídka s kriminální zápletkou byla o něco lepší, ale přišlo mi to celý takový srašně odfláknutý. 50% - V poslední povídce skvěle zahrál Pavel Zedníček hospodskýho povaleče. Ten mě fakt dokázal pobavit. Sice ta jeho finální náprava dojem trochu pokazila, ale i tak je z těch povídek tahle poslední nejlepší. - 70% Celkovej dojem z filmu: 40% (26.09.2012)

Průměrný český film, kde čtvrtou hvězdičku dávám za dva krátké záběry na mého "prastrýce" Matěje Pochopa, který se coby poslední tkadlec v Krkonoších v tomto filmu objevil. Svého předka jsem měl velmi rád, a proto za tyto dvě scény českému fimu ze srdce děkuji, neboť uchoval jeho obraz, byť je prastrýc již více než 20 let "na nebesích". Paradoxně se jedná o můj stý komentář ... . (02.09.2009)

Poněkud zatuchlejší povídkový film, který svedl dohromady tři režiséry, jejichž tvorba se během příštích let rozešla. Zatímco pro Jana Ekla, režírujícího druhou povídku s názvem "Hádanka", to byl první a poslední režijní příspěvek, kterým oblažil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let českou kinematografii, pro Vladimíra Drhu to byl už čtvrtý film, respektive povídka s názvem "Věrné milování", a začínající Zdeněk Troška byl ještě natolik umírněný, že byste z jeho povídky "Poštovský panáček" jen těžko poznali jeho dnes již typický režijní rukopis. Horší je to, že tenhle film nebyl ani pro jednoho z režisérů nijak podstatně významný. Převládá pocit, že to všichni tři chtěli mít rychle za sebou a do příběhů se moc nepoložili. Je to škoda, protože povídky svůj potenciál měly, ale vzhledem k jejich nízké výrazovosti se jim nepodařilo atakovat víc, než hranici slabého průměru. A to zrovna nejsou "kandrdasky" obsazené povídky. Každá z nich je nějakým způsobem jiná, spojuje je pouze společné téma rodičovství z pohledu táty od rodiny. Každý si ve svém příběhu prožije své trápení, nějakou kritickou chvíli, a hned po skončení každého z nich současně odezní i divákův zájem o nějakém delší dobu přemýšlet nebo se nad ním prožitkově zastavit. Vyplývá z toho, že příběhy jsou odpovídajícím způsobem zrežírované, avšak chybí větší řemeslná kvalita s větším kreativním zanícením. Neotřele vypadající zápletky jsou podávány fádně odtažitým až nezajímavým způsobem. Film si možná dělal nárok, určité ambice na to vymanit se z jednotvárnější normalizační filmové tvorby, ale v globálu to byl spíše výchovný koncert pro fotříky za "sociku", co nějakým způsobem pochybili. To, že povídky nestrhnou svým vypravěčským stylem, se ukázalo jako rozhodující. Asi nejpřípustnější, a možná i na dnešní dobu aplikovatelná, se jeví povídka tehdy s méně známým Zedníčkem. Jeho kreace nezodpovědného otce docela v té nudné šedi zaujme, i když i zde je patrný značný morální podtext, jemuž celý projekt podléhá. Film pro svoje morální a výchovné poselství divácky zapadl. Není příliš vyhledávaný ani pro televizní vysílání, v němž se sice už objevil, avšak i na televizních obrazovkách si k divákům cestu neproklestil. Zajímavý tento film tedy zůstává hlavně v tom, jaké režijní persony se v něm spojily, a co to nakonec vyneslo. A vzešlo z toho to, co jsem popsal výše. Film, který se do paměti nevryje téměř ničím. A když už, hned z ní vypadne. Ojedinělý filmový projekt se zkrátka výraznější odezvy nedočkal. 40% (14.12.2014)

První příběh tak nějak kolem mě prošuměl, připadal mi vykonstruhovaný. Jinak upřímně nechápu, proč muži chtějí mít mermomocí kluka, podle mě s holkama je větší švanda, když se tedy správně vychovají. Navíc můj děda taky nevyváděl, měl dcery tři a když mu zlomyslný soused běžel oznámit, že se mu právě narodila čtvrtá, nehnul ani brvou, když tedy vynecháme zlostné šlehnutí očima od pece. Zato druhá povídka, to byla rána přímo mezi oči, která diváka vymrštila do jiných, nám zcela nepochopitelných vesmírů, kde se běžně důlky na bradě proměňují v hrbolaté dětské prdelky. No a příběh třetí... myslím, že to byla Zedníčkova životní role, na kterou se svým vzhledem stoprocentně hodil, z toho týpka bylo člověku zle už po pár minutách. (27.05.2013)