Oddělené světy

Lidé mají zvláštní dar zbytečně komplikovat své životy a především životy těch ostatních. A to díky jinému daru či spíše prokletí. Tam kde jsou emoce, tam je radost ale většinou i obrovská bolest. V té chvíli má člověk nejblíže k "oprášení" svého dalšího daru - k víře. Mně však zůstává záhadou, proč se lidé upínají k bohu tak krutému a destruktivnímu, bohu některých částí Starého zákona. Proč by chtěl jakýkoliv Bůh po člověku, aby zavrhl své nejbližší, své rodiče, děti, sourozence? Bůh tedy není láska? Je tedy Bůh nenávist? Ale je to pak ještě Bůh? Děti, které vyrůstají ve víře svých rodičů stojí před krutým rozhodnutím, stejně jako rodiny mladých lidí, kteří se stanou kořistí "průkopníků". Jak kruté bylo ve filmu sledovat odlišné chápání tohoto rozhodnutí v etapách vyvíjejícího se dětského rozumu a vnímání okolí. Autorům patří můj obdiv. (25.04.2011)

Zajímavý pohled na těžký život dospívající dívky, která zasvětila svůj život "čistotě" a životě bez jakéhokoliv hříchu, či klasického lidského štěstí, jakým je láska. Pro mě naprosto nepochopitelná sebranka lidí, ale i tací jsou mezi námi. Herecky velice slušné, ale vzhledem k tématu, zbytečně fádní vyprávění. (25.06.2013)

HEREZE ALERT!!! Mají to ti Vědci JehoNohy složitý život: celý den se modlí, vysvětlují si vzájemně svou víru a slova JehoHovna, snaží se ulovit nevděčné ateistické ovečky do svého stáda a ani neschválenou literaturu přečíst nesmí, ani zašustit si před svatbou nemůžou, aby to nevedlo k vyobcování z rodiny. Jak jste asi pochopili z předchozí věty, kdykoliv vlezu do kostela, je potom třeba nechat ho znovu vysvětit. Slepou víru nechápu a zrovna tak potřebu si v civilizované době zjednodušovat (nebo spíše komplikovat) život nějakými starověkými manýrami, odmítat vlastní odpovědnost a všechno házet na imaginárního Velkého Bratra, co sice šmíruje, ale za pár Zdrávasů a půltucet Otčenášů odpustí brutální vraždu a jednou vezme věřícího do Ráje. Kdo ovšem nevěří, nebo má jiného imaginárního kámoše, ten se bude navěky smažit v plamenech pekelných, i kdyby jinak žil jako hotový světec. Skvělá demagogie, nicméně 100x opakovaná lež se stává pravdou a když se to do dětských hlaviček hustí společně s mateřským mlékem, vznikne fanatik. Jak můžou zblbnout dospělí lidi, to už je zajímavější otázka - snad po nějakém úrazu hlavy, kvůli nedostatku kyslíku, duševní chorobě atd. Nechápejte špatně, mně lidi s vírou nevadí, akorát se mi se svými "pravdami" nesmějí vnucovat. I jako ateista připouštím: jsou věci mezi nebem a zemí, ne všechno lze vysvětlit, ale jestli existuje něco jako bůh, pak na lidi a na celou tuhle planetu zvysoka sere a žádné modlení na tom nic nezmění. Amen! 65% P.S.: Potrefené husy žádám, aby mi nekejhaly do pošty. Píšu, jak to vidím já a nikoho nenutím myslet si totéž. Alespoň vám v tom posmrtném Ráji nebudu zabírat plac;-). P.P.S: Detailněji se za mě k filmu vyjádřil Exkvizitor a stejně jako JANARYBA se ptám, jak to vlastně se vztahem dopadlo? (10.10.2011)

Film mě dostal především svým realistickým pojetím. Místy mě skutečně mrazilo z toho, kam až jsou jistí lidé kvůli své zaslepené víře schopni zajít, zatratit svou vlastní rodinu, uzavřít se před okolním světem. Vše je zde zobrazeno z pohledu mladé dívky, která začne o své víře pochybovat a ocitá se tak před volbou, zda je důležitější svoboda, nebo rodina. Výborně natočený film, který těží především ze skvělého scénáře a výborné Rosalinde Mynster. Pro mě silný filmový zážitek. (15.04.2012)

Dánská režie se nám snaží uvědoměle ukázat lidské předsudky vůči jinému vyznání, odlišnému životu atd. Pěkná ukázka toho, jak jsou Jehovisté dementní a vlezlý a my je na druhou stranu nechceme pochopit. Vlastně ani nevím, k jaké straně se film přiklání. Znát postoj režiséra, mohla být tahle hádanka vyřešena. Takhle je to fifty fifty a asi to tak má být, jednoduše jen ukázat úskalí světa svědků Jehovových. To se povedlo, ale zajímá mě to úplně stejně, jako když mi nějaký to jejich jelito zabouchá na dveře. Stejnej nesmysl by se mohl natočit o každý organizaci a sektě. Norsko má ale potřebu světu ukázat situaci Jehovistů. Jako zarputilý ateista, pohrdající veškerou vírou a všemi náboženskými organizacemi jsem se snažil o nezaujatý postoj, ale tady je všechna snaha marná. Nuda k uzoufání, nesmyslný bláboly, nesympatičtí herci (až na Rosalinde Mynster - ta se opravdu snažila). Film je podle skutečného příběhu a mladým lidem v rodinách Jehovistů možná pomůže v jejich situacích a rozhodováních, pro ty ostatní je k ničemu. Pokud ale patříte mezi ty, kteří těmhle pošukům otvírají dveře rádi, a snad dokonce s nimi řešíte jejich apokalyptické vize a listujete v jejich kýčovitých knížečkách, pak se na film 100% podívejte. Pro vás dávám 100% a doufám, že vám film otevře oči. Pro ty, kteří jako já těmito lidmi víceméně pohrdají, bych doporučil pustit si úplně něco jiného. Hodnotím 15%, které patří pouze Rosalinde Mynsterové. (06.03.2012)