मुंबई मेरी जान
Režie:
Nishikant KamatKamera:
Sanjay JadhavHudba:
Sameer PhaterpekarHrají:
Soha Ali Khan, Madhavan, Paresh Rawal, Irrfan Khan, Kay Kay Menon, Vibhawari Deshpande, Praveena Deshpande, Nishikant Kamat, Divya Jagdale, Smita Jaykar (více)Obsahy(1)
11. června 2006 dojde v indické metropoli Mumbaí k bombovému útoku na několik městských vlaků. V tom okamžiku 209 životů vyhasne a miliony dalších jsou nenávratně pozměněny. Tohle je příběh pěti z nich.
Nikhil je přeživší cestující, který teď trpí fóbií z vlaků a ze strachu o život svůj i své těhotné manželky zvažuje emigraci do USA. Počítačový odborník Suresh začne trpět nenávistí a podezřívavostí ke všem muslimům a vrhne se na stopu jednoho z nich. Chudý obchodník Thomas, který nemůže unést nepřátelskost města, využije nastalé atmosféry strachu k posilování vlastního sebevědomí a začne na policii ohlašovat falešné útoky. Reportérka Rupali se vyrovnává se smrtí svého snoubence a sama se stává obětí hyenismu svých novinářských kolegů. Konstáblu Tukaramovi zbývá pár dní do důchodu a tak smutně rekapituluje svou kariéru, za kterou nechytil jediného zločince, nezabránil žádné vraždě a jen apaticky přebíral úplatky od drobných grázlů.
Snímek se snaží odpoutat od obecných debat na téma terorizmu a zaměřuje se na osudy a traumata konkrétních postav, jichž se vzrůstající násilí ve společnosti dotklo. (Niktorius)
(více)Recenze (3)
║Rozpočet INR 80miliónov║Tržby USA $16,407║Tržby Celosvetovo $1,203,043║ ()
Vůbec se nedivím, že to na Filmfare dostalo cenu kritiků. Čisté komorní drama bez veselejších žánrových příměsí v Bollywoodu nevzniká každý den a (post)moderní koncepce nenásilného proplétání osudů několika lidí evidentně stále zabírá, kór když je to po filmařské stránce profesionální práce. Ale vadí mi, že film zůstal v mnohém stát na půli cesty. Zcela evidentně není tím, čím mohl být a čím nejspíš být chtěl. Chce vyprávět o niterných pocitech postav, ale nedává divákovi možnost do nich proniknout a nechtěně sklouzává k obecným a v indické kinematografii mohutně přetřásaným problémům, díky čemuž je hlavně vyustění jednotlivých příběhů velkým zklamáním. Tak třeba existencionálními trably zmítaný konstábl Tukaram nakonec dojde jen k primitivní morální poučce "řešící" rozkoly mezi muslimy a hindy...Ehm... Snímku také úplně nesvědčí dosti nesebevědomá Kamatova režie, stěží schopná vytvářet emocionálně vypjaté situace (samotná scéna útoku je sice plná krve a pláče, ale působí maximálně odtažitě a cynicky chladně) a pohybující se převážně ve sférách čiré řemeslnosti. ()
Pět realistických příběhů, které se odehrávají na pozadí teroristických útoků na vlaky v Mumbaji. Zvláště Irfan Khan stojí za vidění. Ostatně jako téměř vždy. Tentokrát v roli zoufalce, který si zvedá náladu a sebevědomí ohlašováním fingovaných pumových útoků. ()