Die weiße Schlange
Režie:
Stefan BühlingKamera:
Hermann DunzendorferHudba:
Stefan Maria SchneiderHrají:
Tim Oliver Schultz, Frida Lovisa Hamann, Reiner Schöne, Dominik Raneburger, Jutta Fastian, Laura Antonella Rauch, Wolfgang S. Zechmayer, Erwin Leder (více)Obsahy(1)
Byl jednou jeden král, který rozuměl zvířecí řeči, a sluha Endres, který jeho tajemství objevil. Endres je chudý venkovský chlapec, který chce umět číst a psát, nosit hezké šaty a spát v pohodlné posteli. Přeje si být něčím víc než jen rolníkem. Otec se na něj rozzlobí a vyžene ho. Cesta ho zavede ke dvoru krále Konráda, který je ve své zemi pověstný svými mimořádnými schopnostmi a moudrostí. Endres se stane jeho komorníkem a každý den mu nosí zlatou mísu s tajemnou krmí. Nikdo neví, co se v ní skrývá, dokonce ani princezna Leonora, do které se chlapec zamiloval. Jednoho dne Endres zjistí, že král není dobrý člověk. V touze po majetku dal Konrád uvěznit svého poddaného, aby si přisvojil jeho bohatství. Také vypátrá přísně střežené tajemství. Ve zlaté míse, kterou každý den nosí na královský stůl, je bílý had. Když kousek sní, začne stejně jako král rozumět zvířecí řeči. Krátce nato je Endres falešně obviněn, že ukradl královnin prsten. Král zjistí, že jeho tajemství je prozrazeno a Endres musí uprchnout... (TV Nova)
(více)Recenze (18)
Nečekaně dobrá pohádka s hutnou, místy až hororovou atmosférou, přičemž tím hororem nemyslím předvítadelný puch bílého hada skladovaného řadu let ve zlaté míse. Endress byl zřejmě nekrofil, že ho vůbec napadlo něco takového strčit do huby, já se málem z pohledu do zlaté mísy zahleděla do té porcelánové v nejmenší místnosti bytu. Král, jevící se zprvu jako pečlivý a starostlivý panovník, se pěkně vybarví, což se bohužel nedá říct o princezně, která více méně bezbarvá zůstane od začátku do konce (ale abych nebyla kritická, měla opravdu zajímavou ozdobu ve vlasech a nelezla mi na nervy). Z pohádek na téma "z průšvihu k bohatství a štěstí přišel", je tohle jedna z nejlepších, které jsem za poslední roky viděla. ()
Nemecká rozprávka, ktorá nijak neprekvapila. Nie je to klasika, je to rok 2015 a na filme vidieť tú modernizáciu rozprávkových príbehov, čo do kulís i do herectva. A tá princezná bola skutočne Nemka, takže nečakajte žiadnu krásavicu. ()
Českým divákům při sledování pohádky O bílém hadovi jistě ihned vytane na mysli tuzemská Zlatovláska. Německý film se však více než na plnění úkolů a milostný vztah koncentruje na postavu Endrese ("Jiříka") a tajemství krále, čímž pohádka chvílemi nabývá na mile děsuplné atmosféře. Chválím pěknou výpravu a sympatické herecké obsazení, což u německých pohádek nebývá samozřejmostí. Bílý had vypadal dost uměle, ale u TV filmu to lze prominout. Nález ukradeného prstenu v kachní kloace byl humorně fekální. Ve výsledku se však jedná v rámci žánru o solidní kousek. ()
Pohádka byla překvapivě docela temná a docela mě bavila i přes časté nelogičnosti v ději,které promíjím,protože pohádka.Při všech těch(hlavně českých) příšernostech,které mi k letošním Vánocům naservírovaly různé televize,bych dal málem hadovi čtyři hvězdičky,ale to by němečtí soudruzi nesměli tak příšerně odfláknout závěr,který mi připomínal jednu z úvodních scén,taky to bylo takové:"Honem,už ať to máme pod střechou,než začne pršet."Škoda. ()
"A kam jsme to dotáhli ??" Šikovně vystavený příběh hrající na strunu osudové a - Ne, nedělám si kozy !! - genetické předurčenosti, který bílého hada z původního příběhu bratří Grimmů, jehož zásadní motivy však navíc bohužel v důsledku míjí velkým obloukem, využívá ve svých inovančních scénáristických kejklích až do mrtě.. Dost zoufalá adaptace povrchně pracující pouze s tou grimmovskou potemnělostí.. Zato docela chutná hadí fašírka.. ()
Bílý had - byť ve zlaté míse - je dost nechutná záležitost, takže se nedivím Endresovi, že se při jeho konzumaci málem poblil. Pak následuje několik milých, až dojemných scén s mluvícími zvířaty a taky náramně vtipný moment, kdy Endres tlačí na břicho kachně, aby vysrala rubínový prsten. Taky je to chvilkama horor i detektivka a nekazí to ani dost protivná královna a hnusná princezna. Celé to tím pádem stojí na sympatickém Endresovi a na exteriérech rakouského zámku Rosenburg. Váhal jsem mezi 3-4, nakonec dávám 4, protože je vidět, že na mnohých koprodukcích s námi se Němci naučili točit pohádky a taky je fajn, že občas z německé televizní produkce přijde něco koukatelného. ()
Rozprávka to bola zaujímavejšia a záhadnejšia než nejedna detektívka. K dokonalosti chýbala len krajšia princezná a intenzívnejšia emocionálna komunikácia s divákmi. ()
To už ani není pohádka, ale spíš rovnou pohádkový horor – na jednu stranu pohádkové, jak má být, na druhou stranu chvílemi naturalistické, až se jeden diví. Natočené velkoryse, se slušnou výpravou a hereckými výkony – ano, i přesto, že tradiční pohádková schémata možnosti herců v jejich rolích vždy poněkud omezují. Opět musí jeden zkonstatovat, že zatímco české pohádky mají po roce 2000 dobu temna, německé se plynule zlepšují. ()
Typicky německá pohádka. Dosti nechutná, bez charismatických postav splácaná z kde čeho. ()
Docela povedená pohádka o bílém hadovi, která plně splní vše co od pohádky čekáte. Celkem koukatelná záležitost, která místy i pobaví. ()
Klasicky pojatá pohádka, tak to mám ráda. Pokud si chcete odpočinout od věčného přehadování v českých pohádkách a podívat se na pohádku s příběhem, tak jasná volba :) ()
Princezna rozhodně pěkná byla a nevím, kam jste koukali vy :) Pohádka taky ok :) ()
Asi průměrná německá pohádka, viděl jsem posledních 15min. Možná v budoucnu něco víc, nebo druhá šance, ale že bych si ze závěru sedl na prdel, to vůbec ne :-p ()
Vazne nadherny pribeh, lepe natoceny, nez-li napsany ()
Námět a zápletka: 4/10 ... Vizuální stránka: 7/10 ... Soundtrack: 5/10 ... Didaktický potenciál: 4/10 ... Celkový dojem: 4/10. ()
Tohle jsem zhlédnul čistě náhodou v odpoledních hodinách, v době, kdy se provoz televizních stanic pokorně vrátil od svého svátečního nudění k běžné prudě celoroční. Tudíž prostě klika, že jsem si vůbec všiml. No a ejhle - ono to vedle těch hojně diskutovaných letošních českých (slovenských) premiérových vánočních pohádek (no není to krásný příklad postupně rozvíjejícího přívlastku?) nejen že obstojí, ono je to vezme všechny rovnou do kapsy! Vizuálně povedené, zajímavě obsazené i zahrané (no dobře, Endres na mě působil od začátku trochu vulgárně), především ale zábavné. Ono to totiž neusíná v ději, pořád to kamsi zajímavě spěje. A co je nejdůležitější, nechybí tomu atmosféra kdesi na pomezí pohádky a thrilleru. Číhající zlo, ovšem odhalované postupně, chytře a po malých dávkách (vždyť král poměrně dlouhou dobu působí jako sice přísný, leč inteligentní a relativně spravedlivý monarcha). Brutalita na hraně vkusu, rozhodně nic tak nejapně nechutného a škodolibý sadismus vyzařujícího, jako předvedla letošní Slíbená princezna. K tomu ještě chytré dílčí nápady, jako je třeba ta železná mříž přímo pod jídelním stolem, na kterou stačí dupnout... Na konci jsem plesal. Jako vždycky, když vlastně nic příliš dobrého nečekáte a svět se ukáže lepším. ()
Jak já mám týhle německé pohádky ráda! Žádná studia (alespoň většinou), točeno v krásných exteriérech, temný dej,až bych se jako dítě možná bála😁, autentičnost, dobová vyprava a herci také nehrají zle.. jojo.. umí! ()
Televizní pohádka z Německo - Rakouské produkce O bílém hadovi mi unikla při vysílání na některém televizním kanále, když jsem ji tenkrát viděl asi od poloviny. Na začátku léta páně 2020 jsem si na tuto pohádku bratří Grimmů vzpomněl a tak jsem se na ni rozhodl podívat, i když jsem vždy měl raději ty naše české. Pohádky jsem jako dítě pochopitelně miloval a v období socialismu se vždy těšil na nový štědrovečerní přídavek a samozřejmě také na opakování těch starších, protože v době dvou televizních programů se na obrazovkách objevovaly jen vzácně. V dospělém věku pro mne pohádkové příběhy představovaly hlavně únik z reálného světa, jehož pochopení pro mne bylo s přibývajícím věkem čím dál složitější. Ale vraťme se k pohádce O bílém hadovi z roku 2015, na kterou jsem byl zvědavý hlavně z toho důvodu, jak si povede v konfrontaci z kvalitními starými pohádkami. Hlavním hrdinou byl Endres (Tim Oliver Schultz), syn chudého farmáře, který nechtěl jen pracovat na poli jako jeho táta (Roland Silbernagl), se kterým si nerozuměl, protože svého syna nepovažoval za dobrého chalupáře a nechápal, proč se chce naučit číst a psát. Jednoho večera se spolu pohádali a Enders odešel z domova, přičemž brzy dorazil na hrad krále Konráda (Reiner Schöne), který byl ve své zemi pověstný svými mimořádnými schopnostmi a moudrostí. Shodou okolností se Enders a král spolu vzápětí setkali a vladař brzy poznal mladíkovu dobrou povahu, takže jej stanovil svým komorníkem, jehož nejdůležitějším úkolem bylo, aby po večeři vždy přinesl králi zlatou mísu. Uvnitř bylo maso připraveného bílého hada, ale to nikdo nevěděl a nikdo se nesměl do mísy podívat. Díky pravidelnému pojídání hadího masa král mluvil jazykem zvířat a tak se mu vždy podařilo odhalit nepřátele a zrádce mezi svými poddanými nebo předpovídat špatné počasí. Endres plnil své nové povinnosti příkladným způsobem a cítil se u královského dvora dobře. Jednoho dne, když zachránil život oblíbeného koně královské dcery, se jeho reputace u dvora zvýšila a dokonce si ho všimla i princezna Leonora (Frida-Lovisa Hamann). Dcera krále mladíka popichovala, aby se podíval do zlaté mísy, ale Endres to odmítl, protože to bylo zakázáno pod trestem smrti. Navíc měl pocit, že král se hned všechno dozvěděl, když někdo udělal něco špatného. Jednoho dne na něj nachystal past velitel královské stráže Arnold (Dominik Raneburger), jemuž se vůbec nelíbilo, že se princezna s Endresem sblížili, protože se ucházel o její ruku. V okamžiku, kdy se král s královnou Beatrix (Jutta Fastian) chystali na výlet, vyhodil Arnold z okna královniny komnaty její prsten a pak obvinil komorníka z krádeže, protože také on byl v její komnatě o pár minut dříve. Naštěstí se za něj přimluvila princezna a tak dostal šanci na nalezení prstenu a prokázání neviny. Musel tak učinit dříve, než se královský pár vrátí vyjížďky na koních. Zoufalý Endres se podíval do zlaté mísy a snědl všechno bílé hadí maso a tak i on byl schopen porozumět jazyku zvířat, takže záhy zjistil, že prsten spolkla kachna. Poté, co se o tom král dozvěděl, měl podezření, že Endres ochutnal maso, což se vzápětí potvrdilo. Endres musel tedy rychle prchnout z hradu, přičemž mu znovu pomohla princezna, která mu dala svého koně. Bývalý komorník prchl do lesa, pronásledovaný královskými vojáky, ale jelikož mu kůň pomáhal, povedlo se mu setřást pronásledovatele. Následně princezna Leonora objevila v zámku tajné vězení, podle rady, kterou jí dal Endres před svým útěkem. V žaláři našla svého strýčka Friedricha (Erwin Leder), jehož tam držel celé roky král Konrad, Jeho bratr totiž kdysi objevil kouzelného bílého hada a Konrád chtěl rozumět řeči zvířat, takže hada zabil a Friedricha nechal zavřít. Princezna Leonora svého strýce osvobodila ze žaláře a ten ji poprosil, aby našla a zachránila druhého bílého hada, než se ho zmocní její otec. Ten se ho chtěl zmocnit, protože mu Endres snědl toho prvního a tak se princezna vydala najít druhého hada a také Endresa. Jakmile Leonora našla Endresa, objevil se její otec a požádal Endresa, aby mu přinesl hada. Jenže mladík spojil své síly se zvířetem a a společně krále porazili. Od té doby Endres vládl království s princeznou Leonora moudře a spravedlivě. Snížil daně zemědělcům, nařídil, aby každé dítě mělo mít možnost učit se číst a psát a les, ve kterém žil bílý had, prohlásil za kouzelný les, do kterého lze vstoupit pouze s jeho povolením. Pohádka tak skončila jako téměř vždy dobře, nicméně právě u těch z produkce bratří Grimmů bych se nedivil, kdyby tomu tak nebylo. Pohádka se mi docela líbila, místy byla trošičku strašidelná, ale měl slušný děj, napětí a těch 90 minut docela uteklo. Suma sumárum, pohádka O bílém hadovi ode mne získala tři bílé hvězdy ***. () (méně) (více)