Reklama

Reklama

Romantická pohádka z časů, kdy rytířská čest patřila k těm nejcennějším hodnotám a kdy pro úsměv své vyvolené nasazovali mladíci život na turnajových kolbištích... Na starobylém hradě žije krásná panna (J. Ježková) se svým otcem (J. Zahajský). Odmítá zatím všechny nápadníky. Sama ještě neví, jestli bude někdy milovat. Aby se vyhnula vdavkám, dá si podmínku, že její ruka bude patřit pouze tomu, kdo vyhraje klání oděn v pouhé plátno. Očekává, že všichni odmítnou, neboť bojovat jen ve lněné kytli znamená jistou smrt. Jeden z nápadníků (F. Blažek) však na podmínku přistoupí… Tak začíná rytířská romance o strachu, zbabělosti, odvaze, ale především o velké lásce... Výpravnou filmovou pohádku na motivy středověké francouzské trubadúrské poezie napsal Jiří Bednář a režii měl Vladimír Drha. Velkolepé turnaje a dobově laděné melodie Petra Traxlera podtrhují středověký kolorit dávného pohádkového příběhu. (Česká televize)

(více)

Recenze (97)

Johny303 

všechny recenze uživatele

Nebylo to úplně špatné - ale rozhodně se to nedá považovat za snímek pro děti (záměrně nepíši za pohádku), už jen pro tu poezii, která nejmladší diváky nenadchne. Na druhou stranu, když to není pro děti, tak pro koho? Dospělého tento film zaujme snad ještě méně... Každopádně Filipu Blažkovi podobné role sedí dokonale a ani tady tomu nebylo jinak. To Ježková, jako princezna, už mi tam seděla méně, ale přežil jsem to... ()

thunnus 

všechny recenze uživatele

Nevím moc, proč to tady lidé berou jako pohádku, když to pohádka vůbec není. Je to něco na způsob středověké romance a právě ta středověká místy skoro až snová atmosféra minesängerského příběhu a hezké písničky se mi na tom líbily nejvíce. Jistě, chyby by se našly, výkony herců mohly být lepší, dialogy buď více plné starých slov nebo naopak současné, ale když vidím hodnocení, jaké film dostal, myslím, že si ho vůbec nezaslouží ()

Reklama

Monoxid 

všechny recenze uživatele

Mě se to líbilo, abyste věděli. Už si sice nepamatuju, jestli jsem pochopila, o co tam šlo, ale pamatuju si, že princezna(nebo co) byla krásná, záporák hnusnej a ten hlavní rytíř docela sympatickej. To dítěti, řekla bych, ke štěstí stačí. Jo už vim, co se mi tam nelíbilo: večerní hostina, kde byli rytíři v brnění, taky v něm tancovali(a ten tanec taky stál za houby), to byl pro mě snad nejhorší zážitek z týhle pohádky(myslim, že to byla tahle) ()

Zoey90 

všechny recenze uživatele

Nějak jsem nepostřehla během celé pohádky jakoukoliv zápletku. Teda tuším, že byla asi někdy v době turnaje nebo zásnubní hostiny, kdy krásná panna obsluhovala na své zásnubní hostině v rozedrané krvavé kytli, ale že bych v průběhu příběhu viděla nějakou gradaci děje a akce, se opravdu říct nedá. Věřím, že ani dítě v tom nedokáže najít o moc víc než já. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Dneska jsem si jen tak po návratu z práce pustil ČT s nevyřčenou otázkou čím nás dnes zase bude krmit a hned poznal tu dávnou na mandolínu vydrnkávanou melodii... I pohodlně jsem se usadil a nechal se odnést o více než 20 let zpátky... Zpátky na Krumlov, Točník, Žebrák, Kašperk a vůbec na všechna ta krásná místa kam jsem jezdil na středověké slavnosti. Tam pak vpíjel atmosféru ,,středověku a renesance'' jak jen to šlo... V těch dobách vznikla i tato záležitost. Hudbu nesložil nikdo jiný než Petr Traxler a ,,modří'' již jistě vědí, když napovím Skiffle Kontra. Tento romantický film rozhodně není pohádkou byť mnohé jistě mátly někdy až hrůzné kostýmy. Je to veliká škoda, protože příběh sám je velice poetický, vezoucí se na vlně romantismu. Chápu, že už tehdá mohl působit naivně a to nemluvím o přiblblém dnešku. Bohužel navzdory snaze udělat film výpravným, některé kostýmy (za všechny jmenujme prostředního rytíře - dal jsem mu pracovní název Měsíčník) byly hrozné. Jestli mám na něco vážně averzi je to rytíř ve fialových legínách a je úplně jedno zda v nich běhá Richard Gere nebo Filip Blažek. Měsíčník měl kombinaci zelené se žlutou, případně bledě modrou a bylo to barevně šílené i na devadesátky, které přály hodně barevné módě. Někteří rytíři měli jakési sukně připomínající ubrusy, jeden nebožák měl spodní lem obšit krajkou, byť od pasu nahoru byl oděn v turnajové brnění. Oni vůbec všichni ti zbrojnoši toulající se hradem v turnajovém brnění (tedy brnění určeném k turnajům aby se minimalizovalo zranění) byli k smíchu. Nesedla mi tam ani moc Jitka Ježková, z níž je dnes fešná čtyřicítka, ale tehdy to bylo ještě takové nic s velkýma očima a proklatě prázdným dekoltem .-). Komu to tam naopak slušelo byla Míša Kuklová v podobě lásky. Zvláštní byl i divně rozmazaný obraz, připomínající pohled přes zapatlané brýle a to zejména na skupinky zbrojnošů na slunci. Nevím zda to bylo odlesky od zbroje nebo záměr... Ať tak či tak, MC kazetu s písněmi Traxlera samostatně vydanou a zpívanou jen jeho skupinou, nikoliv herci jako ve filmu jsem měl a měl jsem ty písně i příběh moc rád. Proto jsem u tohoto počinu více než shovívavý. Je to otisk doby doby svým způsobem rarita jíž by dnes už jen těžko natočil. Otisk tehdejšího mládí (herců i mého), otisk nesoucí sebou kupy vzpomínek. Krásných vzpomínek. Čas mezitím poskočil mohutně vpřed, není už ani Petr Traxler, leč balada o krásné paní a třech rytířích zůstává... A tak dávám za tři jednoruční meče. Vím, že je to velkorysé hodnocení, ale ty odpady si to nezaslouží! * * * ()

Galerie (7)

Zajímavosti (5)

  • Natáčelo se na hradě Vysoký Chlumec u Sedlčan a ve Starém královském paláci na Pražském hradě. (SONY_)
  • Originální balada "Balada o třech rytířích a lněné kytli" Jacques de Baisieux je v překladu Hanuše Jelínka následující:

    Žila kdys jedna mladá panna, vévodkyní, hraběnkou ani sic nebyla
    však ušlechtilá, jemná tak a krásná byla
    královstvím celým kdybys šel že rovné jí bys nenašel.
    Otec její byl už nemladý však urozený, poklady, statky hojně požehnán
    a pohostinný byl to pán
    sám turnajů nevyhledával, však rytíře na hrad svůj zvával
    kdo se kol jeho hradu bral, každému pohostinství přál. Stalo se jednou, že v čas ten byl velký turnaj vyhlášen
    a na ten turnaj zamíří tři mladí, švarní rytíři
    jedouce tu rytíři milí na hradě tom se stavili.
    Dva z nich slynuli zámožností, a měli statků přátel dosti
    ten třetí stateček jen malý, však na turnajích se ho báli
    neb v tom jak mečem, kopím vlád, málokdo mohl se mu vyrovnat
    a ti tři urození páni se dvořili té mladé paní.
    Vyslechla vážně každého a neodmítla žádného.
    Ten nejbohatší ze všech tří o sobě dlouho hovoří
    o bohatství svém, o své lásce pak mluví horoucně a sladce.
    "Ó srdce mého sladká paní, můj živote, mé umírání
    mou láskou jestli pohrdnete, mne zcela jistě zabijete
    já vím sic že mám cenu malou, pro vás tak krásnou, dokonalou
    však jestli ke mně skloníte se, mne láska vaše k výším vznese
    mně dodá důvěry a sil, rytířstva vzorem abych byl.
    [:Ó srdce mého sladká paní:], můj živote, mé umírání
    mou láskou jestli pohrdnete, mne zcela jistě zabijete
    já vím sic, že mám cenu malou, pro vás tak krásnou, dokonalou
    však jestli ke mě skloníte se, mne láska vaše k výším vznese
    mně dodá důvěry a sil, rytířstva vzorem abych byl."
    "Vznese k výšinám", "mně dodá důvěry a sil"
    "dodá důvěry a sil", "rytířstva vzorem abych byl."
    Ač výmluvností méně skvělí, ti druzí dva jí získat chtěli
    svou vroucí lásku vylíčit a její srdce obměkčit.
    Ale ta krásná mladá paní jen naslouchala v zadumání
    a ničím nedala jim znát, zda chce jich slovům víry dát
    a ráno, kdyľ se loučit měli, zklamaně všichni odjížděli.
    Neuplynulo půl dne ani, do komory jde mladá paní
    vybere ve své truhlici přejemnou lněnou kytlici
    starého štolbu zavolala, oddanost věrnou jeho znala a řekla mu:
    "Příteli milý, za těmi pány, co tu byli, se vypravíš
    kde k turnaji rytíři dnes se chystají.
    Nejbohatšího však ho znáš, ty jménem mým tam vyhledáš
    tu kytlici mu odevzdáš
    Jestliže o mou lásku stojí, ať vydá se na turnaj k boji
    bez brnění v té kytlici.
    K ní může vzít si helmici, holeně železné, meč a štít,
    však jiného nic nesmí mít.
    A když ten rytíř svolí k tomu, hned koně obrať, vrať se domů,
    však odmítne-li, k druhému hned jdi a totéž řekni mu,
    a jestli odmítne tě též, s tou kytlí ke třetímu běž,
    cos tamtěm řekl mu opakuj, teď jeď a Bůh tě opatruj."
    "A kdyľ ten rytíř svolí ...
    .... opatruj."
    Na cestu hned se stařec dal, ihned rytíře vyhledal
    své paní vzkaz mu vyřídil, ten v první chvíli nadšen byl.
    "Líp budu zdoben kytlicí, než zbrojí zlatem zářící
    a z lásky k sladké paní své vykonám věci veliké."
    Však sotva řekl to starost zlá a zbabělost ho přepadla
    myšlenky se mu v hlavě honí, přechází, vzdychá, hlavu kloní
    [:Tvář jeho hned se barví nachem a na to hned zas bledne strachem
    hned strach, pak láska a strach znovu vítězí v srdci rytířovu
    "Jak krásné je to bez ochrany pro paní svou přijímat rány"
    dí láska, strach však šeptá mu: "Co platná láska mrtvému!"
    "Líp milenku než život ztratit", to řekl a spěchal kytli vrátit
    a druhý rytíř právě tak ji nejprv přijal, vrátil pak.:]
    Ke třetímu se stařec odebral, ten vyslechl a zajásal
    "Teď radostně já půjdu v boj a lepší nemohu mít zbroj,
    do boje chci ji hrdě nésti, vždyť značí smrt anebo štěstí.
    Od té, jíž nadevše rád mám, jí stejně vděčně přijímám,
    má paní, na rtech s jménem tvým buď padnu, nebo zvítězím."
    Noc hvězdnatá když sklonila se, on stále snil o její kráse
    na prsa tisknout, celovat, on nepřestal ten drahý šat.
    Když rozbřesklo se jitro nové, a po ležení heroldové
    k turnaji zvali, rytíř vstal a zbroj svou zvolna oblékal.
    Ač chrabrý byl, přec bázeň, strach
    se objevil jemu v útrobách, v útrobách.
    "Tví protivníci ramena, i žebra mají chráněna
    ty jediný máš bez ochrany seker, mečů snášet rány.
    Ty jediný jsi vydán v plen, a budeš zabit, zatracen!"
    však láska zase jemu šeptá: "Kdo miluje, ten se neptá!
    Jak rád život svůj v sázku dává, za štěstí jež ho očekává
    dáš přece trošku krve jen, za lásku nejkrásnější z žen."
    Pak hrdina teprv si praví "půjdeš-li nahý proti všem,
    [:kdo oděni jsou železem:]
    Nebudeš rány cítit ani, ty zacelí tvá sladká paní
    půjdeš-li nahý proti všem, kdo oděni jsou železem."
    A rytíř v lněné kytlici jde proti zbrani řinčící
    a nechráněn od ramen k pasu směle se vrhá do zápasu,
    bodá a seká jak zběsilý pletivo drátěných košilí,
    ocelí meče jiskřící nejednu rozráží helmici,
    kroužková brnění, kožené štíty, ranami poset, krví zlitý.
    Kdyľ sokové to uviděli, že krví svou je zalit celý,
    hrdinství jeho pochopili, v úctě se před ním poklonili.
    Pak prohlášen byl vítězem, k největší slávě jeho jména
    mu první cena udělena a zástup rytířů a pánů,
    a zástup rytířů a pánů, ho slavně vede k jeho stanu
    ranhojič k němu povolán, má nejmíň třicet těžkých ran.
    Však kytli sobě vyžádal, v tom stavu, jak jí z těla sňal,
    cár zedraný a krvavý ....
    Zatím se vrátil z výpravy
    ten starý štolba k paní šel, o včem jí věrně vyprávěl,
    o tom, jak váhajíce chvíli ti dva mu kytli navrátili
    a jak ten třetí bez váhání do boje šel v ní pro svou paní,
    jak sice slavně zvítězil, však málem duši vypustil.
    "Ach běda mi, co počíti, kdyby měl z ran těch zemříti,
    já smrtí tou bych vinna byla, já hříšná bych ho zahubila.
    Z těch tří slov nejmíň vyplýtval a přece nejvíc miloval!"
    Že se o život jeho bála, horlivě o vše pečovala
    čeho je třeba nemocnému a štolbu posílala k němu,
    a radost nad tou něžnou péčí, víc nežli ranhojič léčí.
    V tu dobu otec té krásné paní, jenž měl rád přepych, hodování
    hudbu a tance plný dům, dal rozhlásit všem rytířům:
    "Sám rozhodl jsem se tentokrát slavnostní turnaj pořádat,
    po celý týden bez přestání ať trvá slavné hodování
    [:by kaľdý poutník pozván byl a za stůl sedl, jedl a pil:]
    [:By kaľdý poutník pozván byl a za stůl sedl, jedl a pil:]
    ať cizí, anebo známý. A hradní paní se slečnami
    u stolů plných hodovníků, po dobrém, starém, dávném zvyku
    [:ať jídla nosí, co kdo chtěl:], [:ať jídla nosí, co kdo chtěl:]
    [:ať jídla nosí, co kdo chtěl:], [:ať jídla nosí, co kdo chtěl:]
    Raněný rytíř to uslyšel a kdyľ pak štolba přijel k němu
    pro paní vzkaz ten svěřil jemu:
    "Tu kytli vem, ač krev je na ní, a zanes jí své krásné paní
    a věrně, přesně vyřiď jí ta slova, jeľ jí vzkazuji.
    By mi lásku dokázala, i přes šat by tu kytli vzala
    i přes šat by tu kytli vzala, v ní rytířům by sluhovala.
    Vzkaz vyslechla ta krásná paní, "Obléknu kytli bez váhání"
    tak řekla šlechetná ta žena, "Ač zedrána a zkrvavena
    přítele krví ozdobou mi věru bude královskou
    chci před všemi ji pyšně nést a větší než tu neznám čest."
    A když čas přišel večeře a hosté v plné nádheře
    už hodovali v hradní síni, kdo objevil se mezi nimi -
    hle, urozená, krásná žena krvavým cárem oblečena
    ač krvavý ten látky kus, zděšení budí, odpor, hnus . . .
    ... a otec se rozhořčeně ptá, co výstřednost ta znamená.
    A ač se hosté odvraceli, zůstala tak po večer celý.
    "Můj příteli jsem hrdá na to, a kdybych drahokamy, zlato
    celého světa dostala, mě dražší krev ta zčernalá."
    A ač se hosté odvraceli, zůstala tak po večer celý.
    Vy, páni, dámy, hodnostáři, rytíři, dívky, bakaláři,
    vy, kdo té písni nasloucháte, odvahu, lásku v úctě máte
    vás básník by se ptáti chtěl, co tento příběh vyprávěl,
    kdo druhému víc oběť dal – rytíř jenľ smrti vzdoroval,
    či ta jenž hanby nedbala, lásku svou veřejně vyznala ...
    vás básník by se ptáti chtěl, co tento příběh vyprávěl,
    kdo druhému víc oběť dal – rytíř jenľ smrti vzdoroval,
    či ta jenž hanby nedbala, lásku svou veřejně vyznala ...
    To prosím rozhodněte sami a láska ať je při tom s vámi... (Blondybaby)

Reklama

Reklama