Zákon gangu

Je cosi shnilého ve státě dánském. Kurt Sutter, jedna z vůdčích osobností za kultovním The Shield, se na svém vysněném dítku o motorkářském království vyřádil, a dnes, po sedmi letech, je setsakra sympatické vidět, že se i přes všechny více i méně ladně vedené odbočky svého konceptu moderního Hamleta udržel. A co je ještě lepší je fakt, že z rozpačitých začátků první a druhé řady postupně vyrostl, a posledními dvěma sériemi nakonec uzavřel jednu z nejlépe fungujících zločineckých kronik - a že konkurenci neměl vůbec slabou. Je možná škoda, že se trochu víc nesoustředil na vedlejší postavy, kterých se za tu dobu na všech možných stranách a ve všech možných konfliktech vystřídá habaděj, ale když to ve výsledku znamená, že se o to víc mohl zaměřit na členy SAMCRO, nemám s tím nakonec nejmenší problém. Samotní motorkáři, i všichni, kteří se kolem nich točí, jsou totiž naprosto bez chyby. Zpočátku se může zdát být družina kolem mladého prince na seriálové poměry zbytečně jednoduchá - všichni do jednoho trpí tou nejextrémnější verzí machovství - ale Sutter je (stejně jako sebe) postupně vybarvuje a zoceluje jednou tragédií vršenou na druhou, a každý z nich je u konce svého času v seriálu tak naplno propracovanou postavu, jak je to jen možné. Prakticky jakékoli konkurenci se pak vzdalují tím, že dokážou být nejen sympatičtí, jako je to v seriálech obvyklé, ale zároveň se nikdy nezbaví jinde tolikrát zanedbávaného zločineckého odéru. Protože když na to dojde, všichni do jednoho postrádají byťjen náznak soucitu a lítosti a je jasné, že z hloubi duše se jim fandit nedá. Dají se pochopit, při nejlepším se s nimi dá soucítit, jsou ostatně stále vykreslení jako obyčejní chybující lidé, ale to je tak vše. A to platí i o hlavní postavě, nejednou tolik připomínající Vica Mackeyho. Od původních šarvátek se soupeřícími motorkáři, přes neúprosné pletky s IRA, přes pokusy vycouvat z vražedného podniku, až po smíření se s realitou; od černobílého mládí dědice království, přes naivitu i pochyby dospívání, přes odhodlání odevzdat se rodině v dospělosti, až po završení jednoho života a kruhu; od mladého jednoduchého motorkáře, přes nekompromisního gangstera, až po životem ošlehaného matadora; autor Jaxovi cestu životem nijak nezjednodušil. Spolu s povedenou akcí jsou na ní mrtvoly, které se kolem něj kupí, jen ponurým pozlátkem. Cesta je to proto stylová a zábavná, a přestože se ani poslední série nezbaví nešvarů jejího zbytečného natahování, nakonec jsem rád za každou minutu, kterou jsem na ni spolu s vránami zažil. The crow flies straight - a perfect line. (11.12.2014)