Početí mého mladšího bratra

Tohle nostalgické vzpomínání beze hran bývá vošajstlich, ale evidentně se mu těžko odolává. Drhův film mi z neznámého důvodu připadal snesitelnější než třeba stejně starý Podzimní návrat. Asi že tu vypravěčovo dětské já nemá zas tolik prostoru a důležitý je tam hlavně ten barák. Možná Početí úplně nepotřebovalo velké plátno, ale krátkometrážní dokument O malém světě z roku 1967, který je vkomponován na začátek jako ustálený předfilm, si ho zaslouží. (21.05.2018)

Hrát v tomhle filmu a potom o něm říkat, že se nepovedl, to není v naší zemi příliš časté. A právě řada herců, co zde hraje, tak natáčela i další film od V. Drhy, prý v naději, že se jim podaří dosáhnout zlepšení. Tenhle film byl natočený zhruba za 15 milionů a to v roce 2.000. tehdy se mohly tyhle peníze použít raději na postavení 15 pěkných bytů, ve kterých mohlo bydlet zhruba 25 - 35 lidí! Takže "Umění je pro lidi, ale taky proti nim". Nic proti tomu, kdyby ty peníze nedávala CT, tedy veřejná instituce. (16.09.2010)

Už jsem to tu psal dříve a dokonce se možná budu opakovat. Někdy a možná je to jen intuice, ale už podle úvodních titulků odhadnu zda se bude jednat o dobrý film, nebo nikoliv. Tady se mi titulky od začátku prostě nelíbily a odporný byl i hudební pokres míchající v sobě původní nahrávky z třicátých let s jakousi syntetyzátorovou hrůzou ve stylu osmdesátek. Něco takového vložit do filmu z roku 2000 chce buď velkou odvahu nebo hodně zastydlého hudebníka v určitém stylu hudby což Kratochvíl je. Bohužel swing a moderní jazz zas tak nejdou dohromady a chce-li někdo vykouzlit podkres ke vzpomínkovému retro filmu, je tam jakýkoliv moderní element výrazně rušivý. Ono je to s těmi retrospektivně natáčenými filmy těžké. Nejde jen o rekvizity a dobové lokace, divák tomu musí uvěřit. Řada režisérů navíc točí nějakou vlastní vzpomínku a tam nikdy není zaručeno, že když natočí sklep, podobný tomu do jakého se báli chodit coby caparti pro brambory i uhlí, bude stejně působit i na diváka. Chce to pak něco víc, kumšt. Pro mně je klasickým výborně zpracovaným filmem Všichni moji blízcí. V Postrništi bos už to lehce skřípalo, ale zde to byl vyloženě průšvih. Početí mého mladšího bratra je hlavně divákův porod. Děj je nemastný, neslaný. Příběhy z jednoho dvorku mohly být stejně okuzlující jako seriál Byl jednou jeden dům, protože žánrově je to skoro stejné, ale tady se pozná ten rozdíl ve vedení herců i to jak je stavěn scénář. Navíc široce rozkročený jandák s přihmouřeným pohledem a kulatými brýlemi své ,,vzpomínky'' do kamery doslova recitoval a fakt to nevypadalo, že vzpomíná na starém dvorku na rodinu, sousedy a dětsví... Zaujal mně hlavně mladý Hána, protože to je asi nejstarší film co jsem s ním viděl. A mám dojem, že i na bartoškovi byla vidět ta znuděnost bez herectví... Zkrátka tahle záležitost, která by se také mohla jmenovat - Kterak se mi spustila mamka, byla hodně hodně slabá. Dávám tedy za 2 Boží milosti, ovšem bez cukru... * * (03.08.2018)

Jediné zaujímavé na Počatí môjho mladšieho brata bolo postupné zhoršovanie deja aj jeho spracovania. Aká-taká snaha zaujať v úvode sa rozplynula v historke, tematizujúcej ľudovú legendu, rozprávanú hrdinami po krčmách i internátoch vo forme rôzne variovaných historiek. V týchto historkách figuruje svadba ako jedinečná a zároveň pomerne jednoduchá príležitosť na poriadnu mrdačku s niekým z mladomanželského páru. (23.06.2014)

O tento film bych nejspíše ani okem nezavadil, pokud by v něm nehrál můj bývalý spolužák. Smůla jen, že se nepovedl tak, jak tvůrci chtěli, přesto se však jedná o zajímavý snímek odehrávající se celý na jednom malém místě. Všechny dramatické události se, stejně tak jako v běžném životě, stanou mimo obraz. (17.02.2006)