Filmaři si rádi vybírají slavnosti, kde se lidé chovají uvolněněji, kde jim z povah padají pečlivě budované masky. Tentokrát se jedná o svatbu. Režisér Vladimír Drha se soustředí na omezený na svět jednoho ne příliš vzhledného činžáku, aniž bychom postřehli vypjatost doby - zvolil si totiž přelom epoch (měl by psát rok 1949), avšak řítící se pronikavé změny ještě jako by ani z dálky nedolehly. Lidé ještě mohou předstírat jisté společenské zařazení (například příslušnost k "honoraci"), ale povětšinou se již jedná jen o prázdnou schránku, jejíž iluzornost i směšnost si ještě nikdo plně neuvědomuje. Zestárlý vypravěč si tak vybavuje události, jichž se v oněch časech účastnil jako malý chlapec.(oficiální text distributora)
V kinech
od:
Ony
Tohle nostalgické vzpomínání beze hran bývá vošajstlich, ale evidentně se mu těžko odolává. Drhův film mi z neznámého důvodu připadal snesitelnější než třeba stejně starý Podzimní návrat. Asi že tu vypravěčovo dětské já nemá zas tolik prostoru a důležitý je tam hlavně ten barák. Možná Početí úplně nepotřebovalo velké plátno, ale krátkometrážní dokument O malém světě z roku 1967, který je vkomponován na začátek jako ustálený předfilm, si ho zaslouží.(21.5.2018)
zette
O tom jak starsi muz vzpomina na sve detstvi v jednom cinzaku, namet uchazejici. Uvod filmu vypada slibne, slusny retro zavan. Dejove to je ale neskutecne nudne a i pres dobre herecke obsazeni nemeli herci co hrat. Videl jsem vetsinu Drhovych filmu a nepamatuji si, ze by byl nektery rezisersky zvladnuty...(9.4.2018)
Big Bear
Už jsem to tu psal dříve a dokonce se možná budu opakovat. Někdy a možná je to jen intuice, ale už podle úvodních titulků odhadnu zda se bude jednat o dobrý film, nebo nikoliv. Tady se mi titulky od začátku prostě nelíbily a odporný byl i hudební pokres míchající v sobě původní nahrávky z třicátých let s jakousi syntetyzátorovou hrůzou ve stylu osmdesátek. Něco takového vložit do filmu z roku 2000 chce buď velkou odvahu nebo hodně zastydlého hudebníka v určitém stylu hudby což Kratochvíl je. Bohužel swing a moderní jazz zas tak nejdou dohromady a chce-li někdo vykouzlit podkres ke vzpomínkovému retro filmu, je tam jakýkoliv moderní element výrazně rušivý. Ono je to s těmi retrospektivně natáčenými filmy těžké. Nejde jen o rekvizity a dobové lokace, divák tomu musí uvěřit. Řada režisérů navíc točí nějakou vlastní vzpomínku a tam nikdy není zaručeno, že když natočí sklep, podobný tomu do jakého se báli chodit coby caparti pro brambory i uhlí, bude stejně působit i na diváka. Chce to pak něco víc, kumšt. Pro mně je klasickým výborně zpracovaným filmem Všichni moji blízcí. V Postrništi bos už to lehce skřípalo, ale zde to byl vyloženě průšvih. Početí mého mladšího bratra je hlavně divákův porod. Děj je nemastný, neslaný. Příběhy z jednoho dvorku mohly být stejně okuzlující jako seriál Byl jednou jeden dům, protože žánrově je to skoro stejné, ale tady se pozná ten rozdíl ve vedení herců i to jak je stavěn scénář. Navíc široce rozkročený jandák s přihmouřeným pohledem a kulatými brýlemi své ,,vzpomínky'' do kamery doslova recitoval a fakt to nevypadalo, že vzpomíná na starém dvorku na rodinu, sousedy a dětsví... Zaujal mně hlavně mladý Hána, protože to je asi nejstarší film co jsem s ním viděl. A mám dojem, že i na bartoškovi byla vidět ta znuděnost bez herectví... Zkrátka tahle záležitost, která by se také mohla jmenovat - Kterak se mi spustila mamka, byla hodně hodně slabá. Dávám tedy za 2 Boží milosti, ovšem bez cukru... * *(3.8.2018)
Master19
Zoufale nudné nostalgické šťourání malého kluka. Samozřejmě že to je velký příběh malého člověka, ale otázkou je, jestli mu měl být věnován celovečerní film. Je tu všechno, co už bylo (a bude) v těchto typech filmu vyřčeno a naznačeno, ale na rozdíl třeba od Bylo nás pět nebo Obecné školy, tady absentuje humor a přebývá obtloustlý vypravěč Jandák v jedné ze svých posledních rolí před vstupem do vysoké politiky...(8.10.2018)
RonaMidu
chtě nechtě se mi vybavovalo srovnání s filmy na podobné téma z těch dob a ne-e.... asi proto jsem si místo sledování děje všimla hlavně třeba toho,že když maminka věšela v kuchyni prádlo,při několika záběrech těsně po sobě visely podvlíkačky pokaždé úplně jinak...mimochodem,moje cítění pro věšení prádla vůbec úpělo při pohledu na její práci :-)...bez ohledu na to,že D.V. se mi líbila už jako Leontýnka(9.7.2012)