Režie:
Vladimír DrhaScénář:
Vladimír DrhaKamera:
Vladimír KřepelkaHudba:
Martin KratochvílHrají:
Dana Vávrová, Jiří Bartoška, Lenka Termerová, Jaroslava Obermaierová, Jitka Ježková, Martha Issová, Antonie Hegerlíková, Marie Durnová, Jana Brejchová (více)Obsahy(1)
Co všechno se může stát na jedné svatbě, aneb Dobří lidé nemohou dělat špatné věci... Příběh celovečerního hraného filmu scenáristy a režiséra Vladimíra Drhy se odehrává v poválečném období konce čtyřicátých let, ale časové určení tu není tak podstatné, neboť pohled filmařů se soustřeďuje na ryze soukromý svět hrdinů. Všechno dění je zarámováno do jednoho sobotního odpoledne a podvečera, kdy se ve vysočanském činžáku o pěti partajích koná svatba. Výborně napsaný příběh je ohlédnutím dospělého muže na chvíle jeho dětských let. Je to pohled plný jemné nostalgie a humoru. Drobné individuální osudy uzavřeného mikrosvěta jsou díky ztotožnění se s hlavním hrdinou vnímány v širším kontextu smyslu lidské existence. Film se vrací k tématu rodinných kořenů a vazeb, dávné sousedské pospolitosti, dávno již nepulsujícím vášním a citům, k identifikaci s naší minulostí, kdy na dlouhá desetiletí mizel jeden svět a začal se utvářet zcela jiný, přičemž odlesky obou nás provázejí ještě dnes. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Jediné zaujímavé na Počatí môjho mladšieho brata bolo postupné zhoršovanie deja aj jeho spracovania. Aká-taká snaha zaujať v úvode sa rozplynula v historke, tematizujúcej ľudovú legendu, rozprávanú hrdinami po krčmách i internátoch vo forme rôzne variovaných historiek. V týchto historkách figuruje svadba ako jedinečná a zároveň pomerne jednoduchá príležitosť na poriadnu mrdačku s niekým z mladomanželského páru. ()
Příběh vypráví starší pán a je o tom, jak byl tehdy dítě a "zadělávalo" se na narození jeho sourozence :-) Nápad je to zajímavý, film má mnoho charakterů, ale nic z toho nezaujme ani nedojme... ()
V tomhle filmu měla demence tolik prostoru, že by tu klidně mohla oslavit výročí svýho vzniku. ()
O tento film bych nejspíše ani okem nezavadil, pokud by v něm nehrál můj bývalý spolužák. Smůla jen, že se nepovedl tak, jak tvůrci chtěli, přesto se však jedná o zajímavý snímek odehrávající se celý na jednom malém místě. Všechny dramatické události se, stejně tak jako v běžném životě, stanou mimo obraz. ()
Ten film měl vonět starou almarou a pavlačí, měl dýchat starými časy. Ale nevoněl ... ()
Tohle nostalgické vzpomínání beze hran bývá vošajstlich, ale evidentně se mu těžko odolává. Drhův film mi z neznámého důvodu připadal snesitelnější než třeba stejně starý Podzimní návrat. Asi že tu vypravěčovo dětské já nemá zas tolik prostoru a důležitý je tam hlavně ten barák. Možná Početí úplně nepotřebovalo velké plátno, ale krátkometrážní dokument O malém světě z roku 1967, který je vkomponován na začátek jako ustálený předfilm, si ho zaslouží. ()
Už jsem to tu psal dříve a dokonce se možná budu opakovat. Někdy a možná je to jen intuice, ale už podle úvodních titulků odhadnu zda se bude jednat o dobrý film, nebo nikoliv. Tady se mi titulky od začátku prostě nelíbily a odporný byl i hudební pokres míchající v sobě původní nahrávky z třicátých let s jakousi syntetyzátorovou hrůzou ve stylu osmdesátek. Něco takového vložit do filmu z roku 2000 chce buď velkou odvahu nebo hodně zastydlého hudebníka v určitém stylu hudby což Kratochvíl je. Bohužel swing a moderní jazz zas tak nejdou dohromady a chce-li někdo vykouzlit podkres ke vzpomínkovému retro filmu, je tam jakýkoliv moderní element výrazně rušivý. Ono je to s těmi retrospektivně natáčenými filmy těžké. Nejde jen o rekvizity a dobové lokace, divák tomu musí uvěřit. Řada režisérů navíc točí nějakou vlastní vzpomínku a tam nikdy není zaručeno, že když natočí sklep, podobný tomu do jakého se báli chodit coby caparti pro brambory i uhlí, bude stejně působit i na diváka. Chce to pak něco víc, kumšt. Pro mně je klasickým výborně zpracovaným filmem Všichni moji blízcí. V Postrništi bos už to lehce skřípalo, ale zde to byl vyloženě průšvih. Početí mého mladšího bratra je hlavně divákův porod. Děj je nemastný, neslaný. Příběhy z jednoho dvorku mohly být stejně okuzlující jako seriál Byl jednou jeden dům, protože žánrově je to skoro stejné, ale tady se pozná ten rozdíl ve vedení herců i to jak je stavěn scénář. Navíc široce rozkročený jandák s přihmouřeným pohledem a kulatými brýlemi své ,,vzpomínky'' do kamery doslova recitoval a fakt to nevypadalo, že vzpomíná na starém dvorku na rodinu, sousedy a dětsví... Zaujal mně hlavně mladý Hána, protože to je asi nejstarší film co jsem s ním viděl. A mám dojem, že i na bartoškovi byla vidět ta znuděnost bez herectví... Zkrátka tahle záležitost, která by se také mohla jmenovat - Kterak se mi spustila mamka, byla hodně hodně slabá. Dávám tedy za 2 Boží milosti, ovšem bez cukru... * * ()
Hrát v tomhle filmu a potom o něm říkat, že se nepovedl, to není v naší zemi příliš časté. A právě řada herců, co zde hraje, tak natáčela i další film od V. Drhy, prý v naději, že se jim podaří dosáhnout zlepšení. Tenhle film byl natočený zhruba za 15 milionů a to v roce 2.000. tehdy se mohly tyhle peníze použít raději na postavení 15 pěkných bytů, ve kterých mohlo bydlet zhruba 25 - 35 lidí! Takže "Umění je pro lidi, ale taky proti nim". Nic proti tomu, kdyby ty peníze nedávala CT, tedy veřejná instituce. ()
Příjemný retrofilm s nijak vysokými ambicemi. Interiéry dokonale dokreslují atmosféru doby. Sympatické seskupení herců, zvláště je pěkné vidět Janu Brejchovou, kterou je v posledních letech vidět málo. Těžko ale lze uvěřit tomu, že by se v jednom domě sešla natolik panoptikální grupa lidí tak podivných charakterů. Na druhou stranu to umožňuje rozehrát drobné úsměvné epizodky, na kterých film stojí. Jsou to ale základy vratké, protože základní příběh nic moc. Stejně jako Dana Vávrová. Ta mi přišla úplně mimo. Humoru spíše pomálu. Pak člověk ocení alespoň jednu hlášku, byť nijak světovou: "Indická tanečnice? To bude nejspíš ňáká kurva z Karlína... vod viaduktu." ()
Tenhle film mě nikdy nebavil. Ani po skoro dvacetiletém opakovaném shlédnutím jsem si k němu cestu nenašel. Děj se odehrává během jednoho dne v pavlačovém době, kde zrovna probíhá svatba. Příběh vypráví postarší pán (Vítězslav Jandák), který se v retrospektivních záběrech zjevuje, aby komentoval zrovna danou situaci a vzpomíná na své dětství, kde jako malý kluk zrovna prožíval onen svatební den. Nejde mi pod nos, že se jeho matka (Dana Vávrová) zachovala nepochopitelně jak štětka a to je asi i hlavní problém, co mám s tímto filmem. Chybí tomu aspoň malá jiskra poetiky, kdy by možná její chování vyznělo jinak, celé vyprávění drhne jaksi ve všech ohledech. Spousta postav, ale žádná taková, která by vnesla nějaký přínos. Ani Jana Brejchová jakoby nevěděla co hrát. Bavil mě pouze Jiří Hálek, jak si chodil na tajňačku nalívat rum nebo co to bylo a byl stále ve střehu, i když dělal, že spí. Jinak slabé a nevýrazné, ani hudba nebyla moc dobrá. ()
ocenenia : MFF Moskva 2000 - Nominácia na 1. cenu ()
Nyst moc, na vysiny Musime si Pomahat toto nema. Nuda. 15 % ()
O tom jak starsi muz vzpomina na sve detstvi v jednom cinzaku, namet uchazejici. Uvod filmu vypada slibne, slusny retro zavan. Dejove to je ale neskutecne nudne a i pres dobre herecke obsazeni nemeli herci co hrat. Videl jsem vetsinu Drhovych filmu a nepamatuji si, ze by byl nektery rezisersky zvladnuty... ()
To je ale pěkný film - pěkný jako pěkně o ničem. Prostě natočeny vzpomínky jednoho dědka na jeden den z dětství. Byla tam svatba, plno různejch postav, ty furt něco melou nebo dělaj, ale nic, co by rozvíjelo příběh. Jediny, co tam je zajimavy, ale zároveň taky docela hnus, je to, že ta jeho "maminka", jak o ní mluvil, byla spíš pěkná děvka, že nejdřív ojela ženicha (kterej byl asi taky pěkně blbej, že místo nevěsty ojížděl jinou) a pak si to rozdala s tatínkem. Ale nemyslim si, že by to stálo za zfilmování. Jo a celou dobu do toho hrála monofonní hudba jak ze staryho tranďáka, no strašny. ()
uff... ()
chtě nechtě se mi vybavovalo srovnání s filmy na podobné téma z těch dob a ne-e.... asi proto jsem si místo sledování děje všimla hlavně třeba toho,že když maminka věšela v kuchyni prádlo,při několika záběrech těsně po sobě visely podvlíkačky pokaždé úplně jinak...mimochodem,moje cítění pro věšení prádla vůbec úpělo při pohledu na její práci :-)...bez ohledu na to,že D.V. se mi líbila už jako Leontýnka ()
Zoufale nudné nostalgické šťourání malého kluka. Samozřejmě že to je velký příběh malého člověka, ale otázkou je, jestli mu měl být věnován celovečerní film. Je tu všechno, co už bylo (a bude) v těchto typech filmu vyřčeno a naznačeno, ale na rozdíl třeba od Bylo nás pět nebo Obecné školy, tady absentuje humor a přebývá obtloustlý vypravěč Jandák v jedné ze svých posledních rolí před vstupem do vysoké politiky... ()
Tak tohle bylo prekvapeni!!! Film, o kterem jsem dodnes vubec nevedel. Nenapadny, ale velice mily a prekvapujici film, aneb, rodinne sexualni eskapady za prvni republiky... :))) Jedine, cim si nejsem jisty, zda je Vavrova tahoun na hlavni roli. Ale mozna jo, je to asi fuk... :) ()
Film se mě nijak nedotkl, v kině jsem se nudila a nemohla se dočkat konce. Doteď si pamatuju, jak jsem litovala vyhozených peněz, mohly se použít jinak :-) ()
Po recenzii v Cineme som sa na tento film tešil. No nemal som sa moc na čo .....40%. ()