Věrná kopie

100-minútový dialóg muža a ženy putujúcich po toskánskom vidieku. Nábeh to malo úžasný a dialógy o kópiach a origináloch ma naozaj bavila a naozaj to pôsobilo nesmierne inšpiratívne. Horšie to však bolo po návšteve tej kaviarne, keď sa začala tá psychologická hra na manželský pár. Je mi jasné, že aj to odkazovalo na samotný úvod filmu, no u mňa to až také nadšenie nevyvolalo. Prvá polovica filmu jasne lepšia ako druhá, no celé tie filozofické úvahy o umení a následne tá ich "hra" dodala filmu poriadnu tajomnosť, no najmä neurčitosť. (29.05.2014)

Krásný Toskánsko. To se filmu upřít nedá. Horší už je samotný příběh nepříběh, který je vztahovou kulisou a rádoby něčím, co ve skutečnosti je úplně něčím jiným. Nemám rád, když se celý film něco předstírá, a pak aby si člověk udělal o filmu obrázek. Každopádně na obranu filmu, dialogy nebyly nejhorší a ty jsou možná právě tím hlavním tahounem celýho filmu. (17.12.2012)

Ten Kiarostami v tom sice trochu znát je, ale stejně se mu tenhle film bohužel moc nepovedl. Snaží se to být něčím na styl Before trilogie od Linklatera, ale té to nesahá ani po kotníky (aspoň prvním dvěma dílům). Dialogy často působí strojeně a jejich návaznost je zase často nahodilá a nepřirozená, celková zápletka zase podivně strojeně a taky nedotaženě (popravdě jsem na konci moc nepochopil, jak to ti dva mezi sebou ve skutečnosti vlastně měli), po filmařské stránce to sice není špatné, ale zároveň se s ní dalo víc vyhrát a ačkoli v tom určitá poutavost jak od Linklatera je, pořádně podmanivá atmosféra jako u jeho filmů tomu prostě znatelně chybí. Je to takový průměrný udělaný pokus o něco na tenhle způsob, s pár zajímavými myšlenkami a dobrými scénami, ale bohužel to jako celek moc nefunguje. Slabé 3* (18.01.2022)

V podstatě jen polodetaily mluvících hlav, a to často i tam, kde by měl být třeba celek (když se chce spisovatel kochat krajinou), nebo detail (podpisuje knihu). Zatímco u Linklaterových filmů dialog odněkud někam směřuje, má vnitřní napětí, informaci pro diváka a nese s sebou nějaký příběh, který postupně rozplétáme, zde se často jen medituje, někdy ani to ne, a vztah obou postav není jasný - proto to pak hapruje. Proč on za ní přišel? Proč se nechává zatahovat do tak pitomé hry? Ta ženská je nepořádná (střevíček na předním sedadle), hysterická, nepříjemná, chybí jí jakékoliv kouzlo. A mezi námi, Juliette Binoche zde vypadá poněkud staře a opotřebovaně, nemůžu si pomoct. Zbytečně promarněný potenciál, protože některé myšlenky jsou zajímavé ("není jednoduché být jednoduchý", "cíleně jet bez cíle")... - EDIT - MOŽNÝ SPOILER!: Totiž, kdyby byl vztah obou postav jasný, divák by s nimi "šel" a víc si to užíval. Ale takovéhle tápání, jaká ze tří variant je ta pravá, je k ničemu. (Jsou skutečně manželé a jen hrají - pak to kopíruje Promiň, jsi ženatý nebo Dva na cestě. - Skutečně se neznali a jen hrají? Pak to kopíruje Linklatera. - Nebo je to jeho milenka a on netuší, že z poměru tehdy s ní má dítě? Pak to kopíruje některé italské filmy.) (02.05.2011)

Tak toto se mi velmi líbilo. Žádná velká alternativa, jak je na festivalu v Karlových Varech běžné, ale vlastně docela obyčejný evropský film, který i přes íránské vedení působí velmi francouzsky. Hlavní dvojice je okouzlující a byť jsem si někdy myslela, že by podobný námět mnohem víc slušel krátkometrážnímu filmu, že by hlavní ženská postava nemusela vyvolávat tolik hádek a že by se konec dal pojmout o něco více "určitěji", jsem ráda, že jsem na Věrnou kopii zašla. Na této pozoruhodné sondě do života po pětadvaceti letech, kde se ke konci krásně překrývají přání skutečná s těmi hranými, je totiž něco zvláštně podmanivého. [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] (06.07.2010)