Reklama

Reklama

Hadewijch - mezi Kristem a Alláhem

  • Francie Hadewijch (více)
Trailer

Obsahy(1)

Matka představená je šokována slepou a fanatickou vírou mladé novicky Hadewijch a pošle ji pryč z kláštera, aby objevila sebe samu. Hadewijch se znovu stává Céline, dvacetiletou dcerou ministra francouzské vlády. Její vášnivá láska k Bohu, vztek a setkání s Yassinem a Nassirem ji svedou na nebezpečnou stezku. Po vypovězení z kláštera se Céline vrhne do prozkoumávání svého okolí. Potkává arabského mladíka Yassina a brzy spolu s ním navštěvuje koncerty a projíždí se na skútru po Paříži. Céline však nechce sex a neustále odolává Yassinovým návrhům, z čehož je mladík nešťastný a zmatený. Yassine má bratra Nassira, který je fanatickým vyznavačem své víry. Jakmile se Céline seznámí s Nassirem a zjistí, že sdílejí společné myšlenkové základy (navzdory faktu, že ona je Křesťanka a on Muslim), může začít drama. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (59)

Morien 

všechny recenze uživatele

Křoví na dvoře blízko mešity na panelovém předměstí je vysázeno do tvaru kříže a právě tam se Céline rozbrečí. Když se jako Hadewijch v klášteře modlí, za jejími okny dělníci na dvoře jeřábem zdvihají náklad. Přes okno dívčina pokoje ovšem vidíme náklad nehybný, opět se rozjede teprve ve chvíli, kdy dívka skončí svoje modlení. Ne že by tedy Dumont pro diváka nechystal odměny. Ale jinak je to pěkný pacholek a osobně mám problém trochu pochopit, jak může věnovat tolik své energie k vytváření filmů o lidech, kterým se vysmívá. Sama o sobě si myslím, že jsem celkem škodolibá, ale on si vynalezl úplně jiný level. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Ak niekto žije výlučne k Bohu vierou, stretne sa s praktického, každodenného života dierou. Pudovú potrebu sexu tu Kristovo telo dievčine skýta, musulmanom zase laškovanie s pannami mnohými v Alahovom raji sa tu ako odmena za úspešne odpálenú bombu pýta. Zmätenosť desiatok žitých aj debatovaných dogmatických fráz dodáva filmu osobitný, útrpne neradostný (a trochu zdĺhavý) ráz. Takto si žijú fanatici viery duchovne, no ako vidieť, ich život je často iba o hovne. Snáď reakcie hrdinky na muziku by mohli byť pre ňu istým východiskom ako z objatia absurdného smutného odriekania vyjsť do života s istým ziskom. Veď len pri zvukoch hudby sa ona trošku ponatriasa ba i trochu zasmeje, inak sa na jej monotónne presmutne sa tváriacej tvári nič výnimočné nedeje. Ako však byť k takémuto dielu empatický, ak okrem psíka bieleho tu vôbec nikto nie je z postáv sympatický? Kompozícia záberov je jedna vec, no predlhé to je -pst - intelektuálom to nepovedz! Pointa je fasa, no povedzme si - zasa - pár minút konca nezmierni zdĺhavosť deja pred zvukom konečného zvonca. Myšlienok dosť všakovakých dielo ponúka a predsa nepatrí do špičky euroartového oblúka. P. S. Hudobná skupina Nomeansno má takú pieseň, že Oh No, Bruno! a tento názov ladí i s mojou názorovou voči režisérovmu výkonu strunou. ()

Reklama

Ony 

všechny recenze uživatele

Ach ten francouzský art... Nemyslete si, mně nevadí, že se v těchhle filmech nic neděje. Mně vadí, že to nic dělají postavy s naprosto nepochopitelnými charaktery i problémy, a to v nekonečně dlouhých statických záběrech. Dobrala jsem se několika zajímavých momentů (motiv těla a fyzické blízkosti), ale ta zacházka kolem náboženství mě dost unavila. (Je docela možné, že se mi to rozleží a ještě někdy pohnu hodnocením, ale těžko říct kterým směrem.) ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Hadewijch by se s nadsázkou dala přirovnat k Viagře. Kdyby se totiž impotentům ztopořil jejich úd tak, jak se toporně snaží Bruno Dumont vyprávět svůj příběh, mohli by se pokládat za vyléčené. Hadewijch je přesně ten důvod, proč se vyhýbám festivalovým přehlídkám, jelikož tam se podobné zoufalosti objevují v nadměrném množství a člověk obvykle nebývá varován. Z toho, jak Dumont vede svoji hlavní postavu, vůbec nemám ponětí, jestli má Julie Sokolowski nějaký herecký potenciál, protože svůj utrápený kukuč v podstatě nemění. Jako nápad konfrontovat náboženské zanícení mladé katoličky a radikálních muslimů by to vůbec nemuselo být špatné, kdyby ovšem Dumont neplácal vyložené hlouposti. Takhle to v reálném životě nefunguje a celá zápletka stojí na nesmírně vratkých nohou. Postavy nemají žádnou hloubku a celý film mi vlastně připomínal trýznivé sebebičování náboženských blouznivců. Vidět tohle v kině, patrně mě vyvedou za nepřístojné chování. Jediná hvězdička je spíš za potenciál, který ta látka měla. On ten konzervativní katolicismus má s islámem ledascos společného a báječně se stoupenci obou náboženství v určitých životních postojích a odporu k sekularismu a liberalismu doplňují. Jenže tohle se Dumontovi do jeho konstruktu bohužel nevešlo. Celkový dojem: 20 %. ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

nejvíce mě zaujala mistrovská práce s rytmem a uplýváním času uvnitř pečlivě odměřených a vnitřně krásně napjatých záběrů. pro nudu nezbyl prostor a naopak ani přehlednost se neztratila. uvítal jsem, jak se Dumont důsledně vyhýbal všem momentům akce, napětí, dramatu a podobným, ačkoliv jich byla plná fabule, v syžetu jsou víceméně opsány elipsami. odečítat film po stránce rozumové i citové nebyl velký problém, v tomto ohledu není Hadewijch náročné dílo. ale jaké to byly city, které snímek vyvolal! velké znepokojení, rozrušení, trýznění odmítáním poskytnout nám úplné vysvětlení každé příčiny každého pocitu, každé motivace každého jednání, ač polopatické motivování suplovala delikátní práce s filmovou formou, jež ve výsledku sugerovala nádech obsaženého citu daleko subtilněji. s nevědomostí a vlastní neschopností doslovně proniknout (přenádherně) víceznačné obrazy je někdy těžké se smiřovat. avšak, Bruno Dumont supluje konvenční narativní postupy hollywoodského stylu vlastními, kupodivu daleko efektivnějšími metodami. aktivně pracuje s výrazovými prostředky jiných uměleckých druhů (se symbolikou barvy jako ze středověkého výtvarnictví, světlem jako v umělecké fotografii, proporcionalitou jako v architektuře, fyziognomií divadelního hereckého zjevu, s napětím mezi pohybem a statikou jako v sochařství atd.) a to ještě více prohlubuje rozměr významů, které nese filmový obraz a bojím se, že žádná z interpretací je nedovede všechny vytěžit. Bruna Dumonta považuji po zhlédnutí všech jeho filmů za předního tvůrce duchovních filmů současnosti, ač mají jeho snímky daleko k účinkům povznášející zbožnosti skrze vjemy obrazu a času. Dumontovy filmy se odvažují ze spektra duchovní skutečnosti zpřítomňovat i to nejtemnější. z některých sálá zlovůle a čirá hrůza intenzívněji, než z nejodpudivějších monster filmového hororu a naturalistické filmové exploatace. a přesto. jeho přísná, inteligentní a nebojácná revize, takřka scholasticky houževnatá, má jen pramálo obdob a přitom nabízí nebývale potřebné vzruchy, záchvěvy nepoznaných možností, jak interpretovat ta takřka nepostižitelná, niterná hnutí lidských životů. ()

Galerie (32)

Zajímavosti (1)

  • Cena: MFF Toronto 2009: Cena FIPRESCI. [LFŠ 2010] (Jeremy.jk)

Reklama

Reklama