Letiště nepřijímá

Nevím, kdo a proč tenhle film odepsal před tím, než jej vůbec viděl, v každém případě pravda je na opačné straně. Na konec padesátých let až nezvykle vyspělé psychologické drama, jež si v mnohém nezadá se soudobou zahraniční produkcí, v českém kontextu výjimečné i atraktivním prostředím ruzyňského letiště a především umně vystavěným milostným trojúhelníkem, nesoucího všechny znaky moderní filmové tvorby. Zrazený Josef Bek, osamělá Irena Kačírková, nerozhodný Vladimír Ráž. A probudivší se Pavel Kohout, který od thymolinových úsměvů gottwaldovské mládeže přešel ke komorním příběhům opravdových lidí. Pro aviatiky naprostá povinnost, pro laiky zajímavý vhled do duše pilotů. (15.03.2012)

40% — Takový mírně nudný psychologický film z konce 50. let. Navzdory jisté poplatnosti době vzniku, ať už v politické nebo technické rovině, vlastní příběh není tak špatný. Samozřejmě, že chápaví nadřízení soudruzi dají namistrovanému egoistovi, který je však kvalitním pilotem, lekci a on ji nakonec pokorně přijme a pochopí, kde je jeho místo ve společnosti. Ale ten „milostný“ trojúhelník (dva muži kolem sobecké ženy, která si je vychytrale obtočila kolem prstu) — schválně to píšu do uvozovek — byl docela zajímavý. Jen to bylo natočeno poněkud nudně. Jistou pikantérii vidím v tom, že scénář napsal Pavel Kohout a roli trochu slabošského „rozvraceče rodiny“ zahrál Vladimír Ráž, který před lety při natáčení Pyšné princezny Kohoutovi skutečně odloudil jeho tehdejší manželku Alenu Vránovou, což Kohout velice těžce nesl a snažil se to Rážovi zavařit na vysokých místech. Kdoví, co jej vedlo k napsání zrovna tohoto scénáře. (10.02.2017)

Tenhle film už ztratil hodně ze svého jasu a slávy. Vzpomínám si, že v době svého vzniku to byl film velmi oblíbený. Námět nebyl až tak špatný, ale pokusil se skloubit oslavu náročného povolání pilotů dopravních letadel s manželskou krizí. Josef Bek byl nejlepší pilot našich aerolinií a měl létat na nejmodernějším tryskovém stroji. Jenže byl z dnešního pohledu workoholik, navíc však namyšlený a paličatý. Letadla pro něho byla víc než manželka,která samotu z tříměsíčního kursu létání na túčku v Moskvě vyřešila nevěrou se sousedem - pilotovým kamarádem a důstojníkem řízení letového provozu... Po návratu se to všechno nějak zamotalo do různých zápletek, z nichž vyšel náš paličák špatně z pilotního přezkoušení, postavil si hlavu a začal opravovat sousedům auta. Jenže pak si to rozmyslel a byl rád, že mohl létat aspoň na aerotaxi... Ve skutečnosti ten film byl dost nudný a herci to nezachránili. Slabší tři hvězdičky, za ty vzpomínky na dětství. (27.04.2017)

Zase ty vypečený oficiální texty distributora. Když jsem si tady přečet o "naivnim obdivu", čekal jsem, že film bude hlavně o těch letadlech. Někomu možná připadá neuvěřitelný, že kdysi vzbuzovalo proudový dopravní letadlo obdiv. Světe div se, ale v roce 1959 to opravdu byla celkem žhavá novinka, takže obdiv byl naprosto pochopitelnej. Jinak film je na téma milostnej trojúhelník. Osobně vztahový filmy zrovna dvakrát nemusim. Potěšilo mě, že na femme fatale (Kačírková), která se chovala jako klasická vychcaná svině, se oba její amanti (Bek a Ráž) nakonec vysrali. Jinak hustý je, že hlavní hrdina přestal kouřit a odmítal nabídnutý cigára (dokonce i ruský). Všichni ostatní měli samozřejmě nesutále v hubě machorku. (06.07.2012)

Fascinují mě tyhle dekadentní filmy z konce 50. let, kde jsou všichni pitomí a zklamaní a kde už ani Bek si pořádnej kádr nezahraje. Letiště nepřijímá je vystavěno na zajímavém charakterovém a vztahovém půdorysu, ale přesto jako psychologické drama selhává. Chyběly tam nějaké vyostřenější situace, které by ve mně rezonovaly. Jen jednu scénu si asi budu pamatovat déle, a to ještě proto, že v ní hrál z rádia Ravel, nikoli pro její filmařské kvality nebo dramatickou sílu. (19.03.2012)