The Jazz Singer
Jazzový spevák
Režie:
Alan CroslandKamera:
Hal MohrHudba:
Louis SilversHrají:
Al Jolson, May McAvoy, Warner Oland, Eugenie Besserer, Otto Lederer, Robert Gordon, Richard Tucker, Myrna Loy, William Demarest, Roscoe Karns, Fred Warren (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh mladého Žida Jackieho Rabinowitze. Proti židovským tradicím a proti vůli svého otce zpívá populární písně v pivnici. Jeho otci se to však nelíbí, o budoucnosti svého syna má zcela jinou představu. Odhodlaný mladík utíká z domu, aby mohl zahájit svou pěveckou kariéru pod pseudonymem Jack Robin. To ještě netuší, že toto rozhodnutí není úplně nejšťastnější. (Zbyisek)
(více)Recenze (42)
Trvalo to vyse 20 rokov, ale konecne som to dopozeral cele. A som z toho v rozpakoch. Skoda, ze jeden z piatich najdolezitejsich pocinov historie kinematografie je iba nadpriemernym filmom. To tych par slov nemohlo byt prvykrat v nejakej pecke od Chaplina, Murnaua, Ejzestejna, Langa, Sjostroma alebo Hitchcocka? Je to dobre, treba to vidiet, ale skor kvoli odskrtnutiu povinneho citania, nez kvoli zazitku. 8/10 ()
NFR 1996, Oscar 1 nominace: Scénář - A + (první zvuk) ()
║Rozpočet $422,000║Tržby USA $3,000,000 ║Tržby Celosvetovo $-║ ()
6.10. 1927. Legendární to datum, kdy byla započata éra zvukového filmu (part-talkie).."Say, Ma, listen to this"..aneb první skutečná slova která zaznívají s filmovéhom plátna..Celkem jich tenkrát spočítali něco nad 250...Zároveň se jednalo o první natočený a zfilmovaný muzikál..Za přínos pro kinematografii za 2, samotný film nic moc....to Fabienne : Ano např. i u nás, sice až v roce 1930 to nebylo stoprocentní a úplný jak píšeš to asi nikde jidne ve světě... ()
Zvuk nezvuk, ten film je fakt skvělej. Příběh sice banální, ale za to podán technikami, které se dokáží obhájit i v dnešní době a i v dnešní době dokáže film předat stejné pocity jako v roce 27. Herecké výkony naprosto parádní a moc by se mi líbil i nějaký remake třeba od Spike Jonzeho v hlavní roli se zpívajícím Joaquinem Phoenixem. Jó po tom bych mohl říct "you ain't heard nothing yet" ()
Je to rozhodně plnohodnotný film, ne jen "první svého druhu". Má funkční (i když jednoduchý) příběh a může (i když ne ideálně) fungovat sám za sebe. Přesto tak úplně nerozumím tomu, proč zůstává z větší části němý. Rozumím té hře s kontrastem, ale čekal bych, že (podobně jako u Čaroděje se země Oz a barvy) bude sice záměrně využit rozdíl starého a nového, ale to nové bude mnohem lépe využito. ()
V jedné scéně jsou současně k vidění synchronizovaný zvuk s obrazem, němá kamera i obrazové titulky, což asi nejlépe charakterizuje historickou pozici filmu na křižovatce technologií a filmařských stylů. Více než samotný zvuk, který v té době dávno nebyl novinkou, byl tahákem filmu tehdejší přední showman Al Jolson, možnost ho vidět a slyšet zpívat. Díky jeho jménu zvukový film prokázal komerční životnost a to přesto, že v době uvedení stejně většina diváků mohla film vidět jen jako němý. Jeho další snímek "The Singing Fool" se posléze stal nejvýdělečnějším filmem do "Severu proti Jihu". Jedna z písní se také stala první vydávanou zvukovou stopou z filmu. Hodnotím jako fenomén, bez vědomí historického kontextu samotný film funguje jen stěží. ()
Jazz Singer přinesl filmovému divákovi poprvé synchronizovaný zvuk s obrazem. Jiné výjimečnosti už ale nikoli - sentimentální příběh o střetu generací, o povinnosti vůči své rodině a zároveň kariéře žádným způsobem nevybočuje (spíše se ztrácí) v řadě dalších tuctových dojemných filmových historek. Ani použití několika filmových technik (hlavně dvojexpozice) ho na konci dvacátých let nedělá už ničím novým. Zvuk do filmového světa nevtrhl jako stoprocentní a úplný - v tomto i v dalších snímcích rané zvukové éry se mísí mezititulky s mluveným slovem ("part-talkies") a nesmí chybět zpěv. Tak jako se s prvními pohyblivými obrázky na plátně objevuje často tanec, sport a jakákoli jiná činnost ukazující film "v plné kráse", tak se s prvním filmovým zvukem rozeznívá v potemnělých kinech především zpěv. A kam jinam zasadit tolik hudebních čísel než do prostředí hudební revue? A proto je Jazz Singer předchůdcem pozdějších "backstage" muzikálů. ()
Budiž zvukový film!... a taky blackface. ()
Moc často ve filmech neuvidíte Žida hrát černocha. Navíc, je potřeba vyvrátit mýtus 'němého filmu', který nikdy nexistoval, nějaká zvuková stopa se vždycky vyskytovala (ať už vypravěč, orchestr...). Ale Jazzový zpěvák je revoluční v tom, že je to první film, který začal používat synchonizovaný zvuk, přehrávaný živě z přístroje Vitaphone. ()
Připadám si jako žena, kterou muž nesmírně dlouho uháněl, slíbil ji lásku až za hrob a o svatební noci si do postele přivedl jinou. Tohle měl být první zvukový film? No, nebyl zvukový, naprostou většinu byl němý. Ale je to jen ku prospěchu, protože mečení hlavního hrdiny mi trhalo uši a píchalo až v patách. Říci o scénáři, že je hloupoučký, by byl extrémní eufemismus, on je příšerně blbý. Herecké výkony jsou z pohledu dnešního diváka nepřijatelné, přehrávání je katastrofální. Takže se vrátíme zpět k tématu zvukového filmu, Dickson Experimental Sound Film z roku 1895 zůstane prvním hudebním filmem, kdyby se Jazzový zpěvák stokrát na svoji natřenou hlavu stavěl. ()
[5/10] (Warner Bros.) (Čb /// Scénář: Alfred A. Cohn, Jack Jarmuth /// Kamera: Hal Mohr /// Hudba: Ernie Erdman, James V. Monaco, Louis Silvers, Irving Berlin /// Oscar: zvláštní cena pro Warner Bros. za produkci /// Nominace na Oscara: Alfred A. Cohn (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Celkom ma prekvapuje tunajšie pomerne nízke hodnotenie, asi zato môže priamočiarosť deja. Ale tá je práve dôvodom, prečo film The Jazz singer má také rýchle tempo. Zápletka je síce jednoduchá, ale ak sa nad ňou zamyslíme, generačné rozdiely a predstava rodičov o budúcnosti ich detí sú staré, ako ľudstvo samo a budú nás sprevádzať až do súdneho dňa. Takže určite by som nezamieňal jednoduchosť za naivitu. Ku koncu už naberá film dosť na obrátkach a divák nemá po niekoľkých zvratoch poňatia, ako to celé skončí, takže mi nakoniec poriadne odľahlo, keď zvíťazil zdravý rozum a film skončil jediným logickým záverom. Ten je zároveň dôkazom moderného myslenia scenáristov a režiséra filmu. Chudák Jack sa musel pritom cítiť ako medzi mlynskými kolesami, pritom vlastne o nič nešlo. Ale aj o hľadaní kompromisov je tento film. O revolučnej technickej stránke už bolo popísané toho veľa, ja len doplním dojmy z jednej sekvencie, keď Jack spieva svojej matke, náhle prichádza jeho otec, povie "stop" a ja som s otvorenými ústami čakal, či sa začne vo filme rozprávať, alebo sa znova vráti k medzititulkom. Toto sú momenty, ktoré tvoria filmové dejiny. ()
Jednoduchý film o tom, že člověk se má řídit především svým srdcem. Kariéra nekariéra. ()
Pustil jsem si na Youtube. Mladý kluk chce zpívat jazz, rodiče nechtějí a tak stále dokola až je to úmorné. Ale je to první černobílý zvukový film, v němž poté co umlkla hudba někdo promluvil. Z dvou technologických konceptů, které spolu v této době soupeřili - zvuk na desce (sound on disc) a zvuk na filmu (sound on film) jde o ten první. ()
Prelomový film doterajšej kinematografie,v ktorom je po prvýkrát počuť hovorené slovo herca ako prvého vôbec Ala Jolsona,ktorý perfektne spieva a vlastne až pri speve je počuť zvuk,inak je skôr nemý ako zvukový,ako vravím len pri speve,ale neskôr bude možnosť na chvíľu počuť jeho fotrovcov... Jeden z najdojemnejších filmov,aké si ja pamätám,lebo Al Jolson ako židovský mladík neposlúcha jedného z rodičov,lebo podľa otca mal spievať piesne Izraela,matka mu nebránila isť za svojim snom a zahviezdiť ako Džezový spevák,tak otec na neho totálne zanevrel,ale jedného dňa bude všetko ako má byť...Ešte stihne urobiť ten posledný skutok... Tento film mení všetko ako boli naučení králi nemého filmu,kde zvuk ich zničí a nastáva nová éra zvukového filmu... Inak,nerozumiem nízkemu hodnoteniu na CSFD,tento snímok si zaslúži byť rešpektovaný a uznávaný... A ja vidím ako Al svojim hraním si užíva niečo nové,čo má prísť,je to také číre,také jasné,také viditeľné,že ho to tak extrémne baví.Bravóóó!!! ()
V rokoch 1927-1929 sa pri výrobe filmov v Amerike prechádzalo z nemého filmu k zvukovému. Toto obdobie je nazývané part-talkie, je to istý hybrid nemého filmu s krátkymi zvukovými pasážami, zväčša išlo o prerozprávanie deja, či spievanie. Jazzový spevák bol priekopníkom vo filmovom svete, kde sa striedali klasické medzititulky so spievaním vtedajšej hviezdy Al Jolsona. Samotný film však zostal ďaleko za očakávaním, táto srdcervúca melodráma s teatrálnymi gestami a mimikou tváre, aké poznáme z raných čias kinematografie, ma neuspokojila. ()
Asi skutečně platí, že si historie nevybírá.... Proto musí dostat takhle nevýrazný snímek status historicky zásadního. Tak trochu zábavný, tak trochu melodramatický příběh o samostatně smýšlejícím synkovi, co nectí kořeny a běhá místo toho prosazovat tu "ďábelskou hudbu". Jmenuje se Al Jolson, což dneska asi opravdu nikomu nic neřekne. Nehledě na to, že býval výsadní hvězdou, na níž chodívali davy. Dávno pryč... Dnes divák nesleduje film díky jeho umu. Doufá, že se budu hovořit a hovořit. Jenže ono se to i s tou revoluční zvukovou stopou má všelijak. Jazzový zpěvák je ve většině němý a mluvené části provádí (až na vzácné výjimky) s hudebního základu. Že to byla bomba věřím (ostatně, své o tom ví i postavy z muzikálu Zpívání v dešti), že to dnes nestačí se obávám. Bez souvislostí film nemá šanci, je zkrátka průměrný. ()
Melodráma tu funguje skvele, rovnako aj režijný um. Ak však dôjde k piesňam Al Jolsona, tu záleží hlavne od individuálneho vkusu. ()