Reklama

Reklama

Mléko strachu

(festivalový název)
  • Peru La teta asustada (více)
Trailer

Obsahy(1)

Fausta trpí syndromem, který nasála s mateřským mlékem. Jde o psychické onemocnění dětí narozených ženám, jež byly v Peru znásilněny v dobách hrůzné války 70. let. Válka je dávno pryč, ale Faustě ukradla duši i dětství. Náhlá matčina smrt ji však přinutí, aby se začala vyrovnávat nejen se strachem, jímž byla odkojena a kterým ji spolu se vzpomínkami a smutnými písněmi za života živila její matka, ale i se svým vlastním tajemstvím: za neustálého strachu ze znásilnění si chrání svou nedotknutelnost tím, že si zasunula do lůna bramboru... „Prosím Boha, aby mi dovolil na všechno zapomenout,“ věta, kterou od žen, postižených stejným osudem jako ve filmu Faustina matka, často slýchala také představitelka hlavní role Magaly Solierová. Možná právě zoufalství a vztek, které se jí zmocňovaly při výpovědích obětí, se podílely na jejím skvělém výkonu, kdy rolí Fausty potvrzuje, že spolu s režisérkou za ty čtyři roky, které uběhly od jejich společné prvotiny Madeinusa, prošla dalším intenzivním uměleckým zráním. (MFF Cinema Mundi)

(více)

Recenze (25)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Chvílemi jsem se bál, aby se mi tahle křehká vizuální báseň o nevinnosti a čisté duši nerozplynula před očima jako chmýří pampelišky. Zážitek na pomezí slz a gurmánského opojení brilantní formou! ()

Renton 

všechny recenze uživatele

44. MFF KV .. Scénář: Claudia Llosa .. Ucpaná vagína, klíčící brambor, ustrašený prs, mléko, svatby a květiny. Peruánský venkov. Pohřeb, střelená sestra. Proto. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Obávám se, že i přes smutné téma, kde je čerpáno zřejmě ze skutečných vzpomínek, tak mě Mléko strachu osobně emotivně nestrhlo. Ve výsledku jsem se víc soustředila na práci s kamerou a některými jejími zajímavými záběry. Netradiční drama, které je i netradičně zpracované bylo pro mě tentokrát těžko uchopitelné a nebo jsem nebyla zrovna dnes na stejné vlně jako Claudia Llosa. Jednou to opráším....... ()

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Mléko strachu, to je především sebevědomý peruánský art. Tvůrci ví, co chtějí sdělit, a jdou si za tím stůj co stůj. To je na jednu stranu obdivuhodné, na tu druhou však o něco méně. Pasivní a odevzdaná Fausta je ztělesněním mého diváckého utrpení. Chápu, že hlavní hrdinka reprezentuje traumata peruánské společnosti, ale to celé je podáno bez jakéhokoliv uměleckého pnutí a rizika. To zůstalo za zavřenými dveřmi Faustiny kamenné tváře. Avšak na filmu oceňuji, že svoji domovinu tvůrci neprezentují jako turistické lákadlo, ba snaží se jakékoliv zákoutí peruánského života zaobalit do těch nejbanálnějších lokací. A tak nebýt té Fausty... ()

molotov 

všechny recenze uživatele

Těžko se to popisuje. Místy tak divné a artistní, až mi to lezlo na nervy, jindy moc krásné a poetické. Každopádně nelituju. ()

Botič 

všechny recenze uživatele

Pravý a nefalšovaný karlovarský porod ( vážně jsem myslel, že v sále umřu ) o jednom bramborovém pilopantovi. ()

asLoeReed 

všechny recenze uživatele

Mléko strachu je v kostce lyricko-realistický a tyrkysový film. Jeho peruánská chuť vyniká neuvěřitelně rozvrženou barevností v mizanscéně, matné odstíny pastelových žlutí, růží, purpurových a sivě bronzových, mořsky zelených a květových tónů kouzlí a na film se dá dívat třeba jen s ohledem na to. Dlouho jsem neviděl tak barevný film - je v tomto způsobu výrazný stejně jako třeba Zvětšenina. ()

Chrysopras 

všechny recenze uživatele

Na vítěze Zlatýho medvěda jsem byl opravdu zvědavej. Je to zvláštní film, který řeší pro Středoevropana dost neuchopitelný téma - a proto na mě film působí divně. Už ten úvod... Ale je to zajímavá sonda do života v Peru a hlavní představitelka je zvláštním způsobem charizmatická. Vlastně se to těžko hodnotí, z čehož mi vyšlo 60 %. A vůbec nejzvláštnější jsou asi ty zpěvy - uvědomuju si, že režisérka při přebírání ceny taktéž zpívala - neuvěřitelná směs krásy, smutku a dost šílenejch "textů"! ( 44. KVIFF ) ()

zette 

všechny recenze uživatele

Po zhlednuti reziserskeho debutu Madeinusa, ktery me zaujal, jsem se tesil na dalsi film Claudie Llosy. Mleko strachu me nechalo chladnym, nedokazal jsem se vcitit do problemu hlavni hrdinky. Ac uznavam, ze Magaly Solier je velmi charismaticka herecka a myslim, ze je skoda, ze jeji kinematografie neni bohatsi. ()

Toto 

všechny recenze uživatele

Keď som sa po piatich minútach dozvedel, že Fausta má v kunde zemiak, tak zbytok filmu som myslel iba nato. Nedalo sa tomu vôbec ubrániť. ()

Kali4 

všechny recenze uživatele

Velmi pomalý film, což potvrzuje velice jednoduchý, lineární příběh, natažený do poměrně dlouhých devadesáti minut, o tom, že psychické problémy hrdinky zemřely s její matkou a ona si to dlouho odmítá připustit, protože znásilněná a v důsledku toho asi i dost netečná a otupělá (což vyplývá z úvodního monologu) matka ji celé dětství dusila svým traumatem (matka je obětí i „viníkem“ – zní to hnusně?). Právě dceřina zděděná otupělost, neschopnost vymanit se z mrtvých vazeb a možná i trochu lenost začít nový, skutečný život, jsou alarmujícími tématy, jimiž film bije na poplach a která pravděpodobně zasáhla válečnou i poválečnou generaci lidí z Peru. Celková pomalost je ještě markantnější s tím, jak opožděně hrdinka reaguje, jak jakoby se strachem z něčeho neznámého váhá s každým krokem vpřed a jak se scény opakují (opětovné otevírání vrat, další a další cesty domů z práce). Navíc chybí finální zvrat, jenž je nahrazen pouze konečným důsledkem chování a jednání ústřední postavy. Toto všechno určitě spoustu diváků odradí minimálně od opakovaného zhlédnutí snímku, což bylo patrné i na usínajícím publiku v sále. Pokud ale zůstanete pozorní a čerství, tak si například všimnete místy nápadité a životné kamery (závěrečný vítr ve vlasech a pohled na moře) a vcelku jednoduché a širšímu publiku přístupné symboliky (shýbnutí se k umírající matce v prologu vs. přivonění si k rozkvetlé květině v epilogu). Ačkoli mi pomalejší způsob vyprávění nevadí, nemám rád samoúčelně rozvleklé filmy, které zbytečně protahují myšlenku a příliš okatě hrají na divákovy emoce (viz taktéž karlovarské Camino). Samoúčelnosti ani okatosti jsem si ale ZDE nevšiml. Měl jsem sice sem tam tendenci zařvat na dívku: „Tak už tam běž, když na tebe volají!“, ale vždy jsem se udržel. Nenudil jsem se a z finále jsem měl navíc příjemný pocit. Nejlepší film (nepočítám dokumentární kousky), jaký jsem loni ve Varech viděl. ()

jamalka 

všechny recenze uživatele

Snímek, který ukazuje, jak těžký je život indiánů v dnešním Peru. Hlavní hrdinka musí těžce bojovat se svým strachem a poznává zradu bohatých bělochů, která poukazuje na historické souvislosti. ()

DavidS. 

všechny recenze uživatele

Vyplašená nebohá dívka s bramborou ve vagíně má být svéráznou artovou výpovědí o následcích peruánské pohnuté historie...Možná...Pro mě osobně utrpení sledovat tuhle zpomalenou hrdinku, která se filmem plouží jako němá výčitka, zosobněné memento a teskný indiánský zpěvník...Bez emocí, bez děje, bez tempa...A lítost, že Oskara nedostala Bílá stuha... ()

Související novinky

OSCAR 2010 - výsledky

OSCAR 2010 - výsledky

08.03.2010

Většina filmových fanoušků bude nejspíš z “prohry” Avatara zklamaná. Není ovšem na škodu, že dala Akademie přednost filmu, který nejenže nebyl ani v nejmenším zamýšlený jako \"oscarový\", ale jeho… (více)

Festival španělských filmů výsostně aktuální

Festival španělských filmů výsostně aktuální

17.01.2010

5. ročník Festivalu španělských filmů La Película se zaměří na aktuální témata, jakými jsou náboženský fanatismus, střety odlišných kultur, překrucování vlastní minulosti, ale také partnerská… (více)

Reklama

Reklama