Reklama

Reklama

Kabaret U dobré pohody

(pořad)
  • Československo Kaleidoskop dobré pohody (více)
Hudební / Zábavný
Československo, 1974, 28 x 66-80 min

Účinkují:

Karel Štědrý, Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová, Waldemar Matuška, Josef Bek, Milan Karpíšek, Vladimír Jedenáctík, František Filipovský, Jaroslav Kepka, Otto Šimánek, Luděk Kopřiva (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Pestrý kaleidoskop scének a písniček. (oficiální text distributora)

Recenze (17)

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Vymiškovaná zábava. Vystoupení v kabaretu lze rozdělit do čtyř skupin._____ 1) První - příšerný kýč - typicky taneční čísla._____ 2) Druhá - nezajímaví umělci druhé kategorie (vzpomínáte na čaroděje II. kategorie?) - těch je většina._____ 3) Třetí - "hvězdy" jakoby zde prezentovaly svá odložená čísla, o které nikdo nestál. A to se týká i velkých jmen, ať už jde o Cimrmany, Miroslava Horníčka, Miroslava Kořínka (klavírista z Ypsilonky) či mnoha dalších._____ 4) Čtvrtá - krůpěje rosy čisté - nějakým omylem se do některých dílů zatoulala i zrnka zlata: Vodňanský a Skoumal, Vladimír Mišík, Hana Hegerová či Jana Kratochvílová. Je to sice vzácné, ale i to se počítá._____ 5) Věc lehce zlepšuje i archivní charakter některých vystoupení či nostalgie při vzpomínání, ale jen málo. Číslu, mizernému už v době vzniku, čas zpravidla na atraktivitě nepřidá. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Přehlídka marnosti. Historicky jsou cenné skutečně jen ty návraty hvězd z let minulých. Rok 1976 a Ela Šárková, Jára Pospíšil, Věra Ferbasová, Svatopluk Beneš, Hana Vítová, Gustav Nezval, konečně i ta Inka Zemánková, František Hanus a Ljuba Hermanová. Je zajímavé, jak se s nimi pracovalo bez ladu a skladu a jak se míchal národní umělec se zasloužilým i s těmi ostatními. Některé hrubozrnné scénky jsou dílem Fan Vanřincové, této proslavené autorky jednoho nápadu. ()

Reklama

JousefJousef 

všechny recenze uživatele

Chápu to. Optikou dnešních komerčních diváků, okouzlených aktuální tvorbou, prezentovanou od Novy po Barrandov, a tzv. moderním humorem, kde je scénka považována za tím vtipnější, čím obsahuje více vulgárních slov, a "hvězdami" hudebních čísel (většinou zahraničních coverů) jsou mnohdy necharismatické jednohubky ze Superstar a Talentů, je tento typ kabaretního pořadu ze 70. let minulého století naprostou ztrátou času. Nic proti gustu a názoru. Souhlasím, že už při premiéře nebyla všechno čísla ideální. A vtipná. Některé scénky jsou extrémně dlouhé, zejména z prvních pořadů, kdy se do scénáře dostaly úryvky klasických divadelních představení s kompletním hereckým ansámblem. Také humor Šimka a Soboty, kteří byli v prvních dílech obsazeni nikoliv jako budoucí stabilní hosté, ale do hlavní role průvodců pořadu, neseděl každému. Před 40 lety, ani teď. To samé platí pro pravidelná vyprávění v podání legendárního Miroslava Horníčka. Už tehdy oslovil zvolenými tématy zejména vnímavé, náročných věcí znalé tzn. inteligentní publikum, nikoliv jednodušší diváky, dejme tomu z Kolbenky (a to není míněno ve zlém, jde o pouhé konstatovaní rozdílných vkusů a požadavků na zábavu). Výběr písniček, zde mnohými extrémně kritizovaný, naopak typově přesně zapadá do dramaturgického pojetí pořadu, který se v "plné parádě" vrátil až díky koronaviru a programu ČT3. Ano, zopakujme si to raději ještě jednou. Byl to "televizní" KABARET! Pro diváky s citem pro nostalgii se proto jedná o pohodového průvodce historií nejen hudební tvorby, ale i po tvářích v drtivé většině již nežijících umělců. Hereckých i pěveckých, mnohdy věčných, jindy dávno (a někdy logicky) zapomenutých. A propos. Kdo není analfabet nebo vyhraněný fanoušek hip hopu, techna a rapu, a má širší záběr a rozhled, si jisté v každém z dílů rychle vybaví některou z nestárnoucích melodii, a zabrouká si ústřední motiv nebo dokonce i text. Které soudobé písně mají tento dar??? Skoro žádná. Takže, pro pamětníky a nové cestovatele do historie televizní zábavy, pohodový program na cca 75 minut. Pro ostatní, vstup raději zakázán. Česko-Slovensko, hledající talenty s jepičí životností a významem, nebo TELE-TELE, čekají na jiné programové pozici :-) ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Dalo by se to šmahem zmuchlat a zahodit do odpadu normalizační televizní zábavy, zvláště při exhibicích Baletu Československé televize přichází chuť prohodit televizi voknem. Ale při smířlivějším náhledu zjišťuju, že je to docela roztomilé pohlazení, byť zábavné často jen průměrně. Na druhou stranu, právě odsud pochází řada scének, které dodnes ČT doluje z archívu a uvádí v hlavních vysílacích časech. Vypíchnul bych zvláště monology Miroslava Horníčka, který jsou úplným balzámem. Jeho vyprávění o pražských sochách ze 16. dílu (1977), to se musí vidět. A nakonec, Kabaret má nespornou zásluhu v tom, že naposledy před kameru přitáhnul dávné prvorepublikové hvězdy jako Hanu Vítovou, Věru Ferbasovou nebo Járu Pospíšila. ()

otík 

všechny recenze uživatele

Hodnotím střihový pořad z roku 1980 nazvaný "Přehlídka dobré pohody 1980", který vznikl jako samostatný střihový pořad za moderace Karla Štědrého. Jde o přes hodinu trvající výběr hudebních čísel (většinou už pozapomenutých) a humorných scének (tyto naopak často použité i v jiných zábavných střihových pořadech), např. Smoljak, vysoká paní a sebeobrana; Menšík a Zázvorková ve scénce, kde si Menšík kupuje lístek na pohřeb starého Jandy; vyprávění Horníčka o vztahu Miloše Kopeckého k fotbalu a následně Miloše Kopeckého o Horníčkově vztahu k hudebním koncertům; Kopecký v restauraci pojídá biftek tvrdý jako podrážka a nemůže se domluvit s intelektuální obsluhou. Je až s podivem, kolik scének znám z ostatních střihových pořadů a vůbec jsem netušil, že zrovna tyto vznikly pro pořad Kabaret U dobré pohody. Škoda jen toliko nezábavných písní. Milý zábavný pozapomenutý pořad. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (3)

  • V 12. epizode vystúpila prvo-republiková speváčka Inka Zemánková. Počas jej vystúpenia sme mohli vidieť archívne zábery z filmu Hotel Modrá hvězda (1941), kde spievala skladbu "Slunečnice" (s orchestrom S. E. Nováčka a kvartetom Lišáci). (Raccoon.city)
  • Původně se Kabaret u dobré pohody natáčel v tehdejším Klicperově divadle v Kobylisích (dnešní Salesiánské divadlo) a později v budově Plodinové burzy na tehdejším Gorkeho náměstí (dnes Senovážné náměstí). (mtnz)

Reklama

Reklama