Rozbouřené vody

Erik Poppe, známý především svou příběhovou mozaikou Hawaii, Oslo, natočil již třetí film v řadě a opět slušně zabodoval. Podobně jako ve snímku Boy A i zde hraje podstatnou roli temná minulost pronásledující hlavní postavu (Thomas) po propuštění na svobodu. Film mi sice nepřipadal tak silný jako jeho kolegové ze severských končin, přesto však oceňuji výbornou práci s kamerou, kterou poznáte již v úvodních titulcích nebo např. při oblíbených podvodních hrátkách v bazénu. Už jen díky tomu, že se Thomas živí jako varhaník, je i co poslouchat a pěkný hudební doprovod zazní nejen v kostele. Jak už je zvykem u těchto filmů, hlavní představitel se snaží začlenit do společnosti s čistým štítem a doufá, že jeho špatná minulost zůstane zapomenuta či neodhalena. Thomas získává práci a navazuje vztah se ženou a jejím chlapcem, který mu však připomíná jeho minulost a ta jen čeká na vhodnou chvíli k probuzení. Troubled Water je stejně jako i režisérovo předchozí dílo, snímkem tragickým i krásným zároveň a je jen škoda, že se u nás do podvědomí širší veřejnosti jen tak nedostane. (8/10) (29.05.2009)

Celou dobu se to tváří jako hrozně formálně konvenční film, který svou uměleckost dává okázale najevo flashbackovou strukturou, hudbou i prostředím a především tématem vyrovnávání se s minulostí, smíření se s vinou a odpuštěním. Poté ale přijde posledních několik minut, které si dovolí drze podvrátit dříve viděné tím, že jsou vzpomínky zasazeny do zcela nového kontextu a to, co se zdálo jako postupné odhalování v rámci vyprávění, bylo celou dobu ovlivněné nespolehlivou optikou jednoho z antagonistů. Na konci si tak nemůžeme být jistí, jak to tedy doopravdy bylo a zda-li je nám odhalena pravda, nebo mělo jít jenom o útěchu. Na místo katarze vyvedení z konceptu a vybídnutí k zamyšlení nad komplexnějšími morálními otázkami. Takže přece umění. (07.03.2010)

Erik Poppe, můj další objev severské kinematografie a velmi milé překvapení. Někdy stačí malá chvilka nepozornosti, která nakonec vede k velké tragédii. A my můžeme sledovat jak jednu událost ze dvou úhlů pohledu prožívají po propuštění Thomase z vězení oba hlavní protagonisté. Jak viníka Jana Thomase, zatíženého stále špatným svědomím, který by tak rád chtěl začítl znovu žít normálně a Agnes matkou oběti. Erikovi se povedlo zkloubit oba pohledy velmi dobře a nenásilnou formou, doplněnou Janovou hrou na varhany, která nejen, že byla nádherná, ale celému dramatu přidala na tragičnosti. Film o bolesti, vině, odpuštění, svědomí a snad i svým způsobem o vnitřním vyrovnání se s takovou tragedií. Končím slovy, která zazněla ve filmu :"Život nevychází vždy podle tvých představ." (14.11.2012)

Psychologické drama o vyrovnávání se s tíživou vinou. To, co by mohlo být jen pubertálním úletem, se hříčkou náhody stane tragédií. Existují různé viny, odpovědnost za smrt dítěte patří k těm největším. Hlavní postava příběhu se po letech strávených ve vězení vrací na svobodu s přesvědčením, že si svůj čin víc než dostatečně odpykala a je nejvyšší čas záležitost vytěsnit z paměti a dohnat, co se dá. Jenže je tu ještě matka, pro kterou je rána stále živá a chce po viníkovi omluvu a plné doznání. To ale pro provinilce znamená nutnost plně si přiznat vinu - a to je těžší, než trávit čas ve výkonu trestu. Film je natočený v duchu Dogma 95, s jehož estetikou mám často problémy, v případě Rozbouřených vod se mi ale Erik Poppe trefil do nálady, určitě i díky síle námětu. Cesta ke smíření tady není laciná ani jednoduchá. Celkový dojem: 90 %. (10.11.2015)

Téma, které se ve skandinávských filmech často opakuje - vina, falešné obvinění, nepřijetí okolím, trauma, pomsta. V mžiku mě napadne celý seznam. To je jeden z důvodů, proč se mi každý podobný film hodnotí těžko. Kdybych viděla pouze tento jediný film, vnímala bych ho jinak. Pokud se nějaký jev často opakuje, ptám se proč? Jakoby bylo v severských zemí národním zvykem rýpat se v negativních emocích a točit o nich filmy. Myslím si, že názor na tento film se může diametrálně odlišovat. Kdo moc severských filmů neviděl, bude patrně nadšen. Kdo jich viděl více, může se snadno cítit citově vydírán. Jakoby ve Skandinávii neexistovala presumpce nevinny, soudy se dopouštěli justičních omylů a filmaři jsou jediní, kde se na to snaží upozornit. Překombinovaný scénář, který není příliš věrohodný. Z mého pohledu se jednání osob vymyká našemu středoevropskému chápání. Patrná je snaha dosáhnout velkým emocí. Zařazení do žánru hudební je sporné. scénář: Harald Rosenløw-Eeg Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (01.04.2015)

Nórska dráma je okrem výborného scenára i obrazovou lahôdkou. V prvej polovici sledujeme snahu hlavného hrdinu, práve prepusteného z väzenia po odpykaní si trestu za vraždu chlapčeka, snažiaceho sa zaradiť do života mesta v ktorom vyrastal kde túto tragédiu majú ľudia ešte stále v pamäti. V druhej polovici však nastupuje na scénu rodina ktorá prišla o syna a hlavne počínanie jeho matky po tom čo sa dozvie že vrah je už na slobode. A popri tom sa postupne odkrýva tragédia kvôli ktorej obidve strany teraz trpia. (25.01.2010)

Severské psychologické drama s hlubokým ponorem a zcela nepředvídatelně vedeným příběhem o vině, možnostech a hranicích odpuštění, mstě i milosrdenství..., a to jste ještě na spoustu věcí zapomněl. (06.07.2015)

Na tohle by se měl povinně podívat Vinterberg, režisér přeceňovaných citových ždímaček. Bez zbytečných cukrlátek pro diváka, bez bujaře vypjatých scén natočené krásné severské drama o vině, zármutku, lásce, nenávisti, mstě i odpuštění. (10.04.2016)

Doporučujem pozerať cez nejaké kvalitné sluchátka, pretože jak mastí na tie varhany, tak to je jeba ! (25.01.2010)

Norské komorné drama se silnějším příběhem, dobrou kamerou a pěknou varhaní hudbou. Musím si sehnat další kousek od tohoto nadějného režiséra. (19.03.2010)

V tom příběhu je sice tolik náhod, že začne působit trochu moc vykonstruovaně, ale herci a pevná ruka režiséra to zachraňují. Hodně pomáhá nechronologické vyprávění, díky kterému párkrát vidíme stejnou scénu z jiné perspektivy. A hudba je také skvělá, včetně varhanní verze písně Bridge over Troubled Water od Simona & Garfunkela (což je ovšem asi jediný humorný moment v celém filmu). (01.12.2015)

Jedna tragédia rozpovedaná z oboch strán. Mne sa páčilo .. a veľmi. A Hagena môžem v akejkoľvek podobe. Krásna hudba. (05.05.2021)

Škandinávci tie ľudské drámy s veľkým nádychom psychológie vedia. Vlastne oni vedia všetky tie atmosférické a pochmúrne žánre. Téma viny a odpustenia je vďačnou témou pre zobrazenie nekonečného utrpenia na strane vinníka aj obete. Je dobré, že tvorcovia tohto filmu nechali vysvetlenie všetkých príbehových súvislostí až na koniec. Aj vďaka tomu človek chce film dopozerať, pretože si nie je na istom, čo sa stalo a aká je miera viny. Konanie postáv je však v mnohých perspektívach nereálne a to je veľkou slabinou filmu. Fakt by ženská bola až taká šialená a odhodlala sa k takému niečomu ako únos? A ten chlapček zmení názor na chlapa, ktorého pozná, v jednej sekunde kvôli hysterickej ženskej? Až tak, že volí skočiť do vody? Prehnané až až. Film prináša tiež nové obzory, čo sa týka luteránskej cirkvi - že na svadbe nehrávajú našu tradičnú svadobnú pieseň a že farárky neváhajú smilniť, koľko sa len dá - asi sa im na desatoro vyliala káva a šieste prikázanie nepoznajú. (27.03.2021)

Ekte rechte, katarze byla, tak čím to, že nejsem uspokojená? Že by duchovním, morálním a dost průhledným kalkulem, kterému by ještě mohly nahnat bodíky sympatické postavy - tak to by tam ovšem nějaké musely být... No a co varhany? Ty to samy neutáhly... Život opravdu nevychází podle našich představ... a ani některé filmy - aneb severský chlad to ke mně tentokrát vzal přes nějakou blbou okluzní frontu. (20.09.2014)

Už jen kvůli těm několika scénám, kdy se Thomas ponoří do varhan a totálně rozseká všechny návštěvníky kostela, stojí za to tento film vidět. (21.11.2010)

Pål Sverre Hagen a Trine Dyrholmová to rozehráli strhujícím způsobem a film si rozdělili napůl.. Mladý muž vychází z vězení a snaží se začít znovu, nastoupí na místo varhaníka v kostele, jehož představený mu dá druhou šanci.. Jakmile se na scéně objeví matka oběti, film nabírá otáčky a atmosféra nepříjemně houstne před očima.. Cesta ke smíření je dlouhá a bolestná.. Hutné psychologické drama o ztrátě největší a s hudbou krásnou tak, že se tají dech.. (13.05.2021)

Dobrý psychologický film o vině a odpuštění. Thomas se vrací z vězení a šanci začít nový život mu dá místní kněz. Jenže mnohým lidem se to nelíbí a rádi by Thomase potrestali sami. (02.06.2019)

Erik Poppe nám už dříve ukázal, že se s ním musí do budoucna počítat..A JE TO TADY..miluju, když přijde někdo s takovými nápady, s úplně novým a neotřelým filmem. Brilantní snímek doplněn hudbou (Iver Kleive), kterou snad svět ještě neslyšel!!! Chvílema jsem si myslel, že si fakt ucvrnknu.. ;o) (26.01.2010)

Film se zajímavým tématem a super hudbou. Dost mě ale nudily ty opakující se pasáže a dlouhé pohledy, které byly trochu zbytečné. Pohled obou stran je dost zajímavý, ale mohl být trochu kratší. Škoda, protože jinak bych se asi místy nenudila. (24.04.2010)

Zlo, pachatel, výčitky svědomí, matčino trauma. Příběh není jednoznačně laděný a odsuzující, prolínají se v něm vzpomínky na spáchání zločinu s novým začátkem pachatele, kdysi teenagera. Ten se souhrou osudu dostává do opačné role -"náhradního rodiče", který bojuje o život dítěte ve stejných místech, kde on sám jiné dítě o život nešťastně připravil. Silná psychologická sonda do duše trpící matky, mladého zločince a jeho lásky. Nejtěžší je přiznat si: vraždil jsem. (21.03.2016)