Reklama

Reklama

Trest uložený soudem končí, ale tíha viny i nemožnost odpuštění zůstávají. Velkými mezinárodními festivaly neprávem přehlédnutý snímek norského režiséra Erika Poppeho předkládá mnohovrstevnatou úvahu o tíze viny a o tom, jak je nelehké odpustit. Mladík Thomas byl čerstvě propuštěný z vězení, kde si odseděl trest za zabití malého chlapce, a dostal místo varhaníka v kostele. Svou minulost cíleně tají a jeho talent i energie, kterou dává do každé skladby, si získávají srdce lidí z jeho okolí. Thomas se postupně začíná sbližovat s farářkou Annou a jejím chlapcem. Jednoho dne ho náhodou v kostele pozná Agnes, matka hocha, kterého zabil. Vypjaté psychologické drama staví na pečlivě profilovaných osobnostech hlavních i vedlejších postav a také na důmyslně rozloženém vyprávění. To skládá obraz popsané situace ze dvou odlišných perspektiv: nejprve divák vidí dění jakoby očima Thomase a pak se v zásadě totožné události ukáží z pohledu Agnes. Díky tomu publikum nejprve vidí pachatele sužovaného tíhou viny, ale také doufajícího v nový život, a posléze dostane pocítit vnitřní strach i ztrátu jistot matky, která přišla o dítě, a nedostalo se jí odpovědi na prostou otázku: Proč? (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Recenze (72)

Blizzard 

všechny recenze uživatele

Erik Poppe, známý především svou příběhovou mozaikou Hawaii, Oslo, natočil již třetí film v řadě a opět slušně zabodoval. Podobně jako ve snímku Boy A i zde hraje podstatnou roli temná minulost pronásledující hlavní postavu (Thomas) po propuštění na svobodu. Film mi sice nepřipadal tak silný jako jeho kolegové ze severských končin, přesto však oceňuji výbornou práci s kamerou, kterou poznáte již v úvodních titulcích nebo např. při oblíbených podvodních hrátkách v bazénu. Už jen díky tomu, že se Thomas živí jako varhaník, je i co poslouchat a pěkný hudební doprovod zazní nejen v kostele. Jak už je zvykem u těchto filmů, hlavní představitel se snaží začlenit do společnosti s čistým štítem a doufá, že jeho špatná minulost zůstane zapomenuta či neodhalena. Thomas získává práci a navazuje vztah se ženou a jejím chlapcem, který mu však připomíná jeho minulost a ta jen čeká na vhodnou chvíli k probuzení. Troubled Water je stejně jako i režisérovo předchozí dílo, snímkem tragickým i krásným zároveň a je jen škoda, že se u nás do podvědomí širší veřejnosti jen tak nedostane. (8/10) ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Psychologické drama o vyrovnávání se s tíživou vinou. To, co by mohlo být jen pubertálním úletem, se hříčkou náhody stane tragédií. Existují různé viny, odpovědnost za smrt dítěte patří k těm největším. Hlavní postava příběhu se po letech strávených ve vězení vrací na svobodu s přesvědčením, že si svůj čin víc než dostatečně odpykala a je nejvyšší čas záležitost vytěsnit z paměti a dohnat, co se dá. Jenže je tu ještě matka, pro kterou je rána stále živá a chce po viníkovi omluvu a plné doznání. To ale pro provinilce znamená nutnost plně si přiznat vinu - a to je těžší, než trávit čas ve výkonu trestu. Film je natočený v duchu Dogma 95, s jehož estetikou mám často problémy, v případě Rozbouřených vod se mi ale Erik Poppe trefil do nálady, určitě i díky síle námětu. Cesta ke smíření tady není laciná ani jednoduchá. Celkový dojem: 90 %. ()

Reklama

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Celou dobu se to tváří jako hrozně formálně konvenční film, který svou uměleckost dává okázale najevo flashbackovou strukturou, hudbou i prostředím a především tématem vyrovnávání se s minulostí, smíření se s vinou a odpuštěním. Poté ale přijde posledních několik minut, které si dovolí drze podvrátit dříve viděné tím, že jsou vzpomínky zasazeny do zcela nového kontextu a to, co se zdálo jako postupné odhalování v rámci vyprávění, bylo celou dobu ovlivněné nespolehlivou optikou jednoho z antagonistů. Na konci si tak nemůžeme být jistí, jak to tedy doopravdy bylo a zda-li je nám odhalena pravda, nebo mělo jít jenom o útěchu. Na místo katarze vyvedení z konceptu a vybídnutí k zamyšlení nad komplexnějšími morálními otázkami. Takže přece umění. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Erik Poppe, můj další objev severské kinematografie a velmi milé překvapení. Někdy stačí malá chvilka nepozornosti, která nakonec vede k velké tragédii. A my můžeme sledovat jak jednu událost ze dvou úhlů pohledu prožívají po propuštění Thomase z vězení oba hlavní protagonisté. Jak viníka Jana Thomase, zatíženého stále špatným svědomím, který by tak rád chtěl začítl znovu žít normálně a Agnes matkou oběti. Erikovi se povedlo zkloubit oba pohledy velmi dobře a nenásilnou formou, doplněnou Janovou hrou na varhany, která nejen, že byla nádherná, ale celému dramatu přidala na tragičnosti. Film o bolesti, vině, odpuštění, svědomí a snad i svým způsobem o vnitřním vyrovnání se s takovou tragedií. Končím slovy, která zazněla ve filmu :"Život nevychází vždy podle tvých představ." ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Téma, které se ve skandinávských filmech často opakuje - vina, falešné obvinění, nepřijetí okolím, trauma, pomsta. V mžiku mě napadne celý seznam. To je jeden z důvodů, proč se mi každý podobný film hodnotí těžko. Kdybych viděla pouze tento jediný film, vnímala bych ho jinak. Pokud se nějaký jev často opakuje, ptám se proč? Jakoby bylo v severských zemí národním zvykem rýpat se v negativních emocích a točit o nich filmy. Myslím si, že názor na tento film se může diametrálně odlišovat. Kdo moc severských filmů neviděl, bude patrně nadšen. Kdo jich viděl více, může se snadno cítit citově vydírán. Jakoby ve Skandinávii neexistovala presumpce nevinny, soudy se dopouštěli justičních omylů a filmaři jsou jediní, kde se na to snaží upozornit. Překombinovaný scénář, který není příliš věrohodný. Z mého pohledu se jednání osob vymyká našemu středoevropskému chápání. Patrná je snaha dosáhnout velkým emocí. Zařazení do žánru hudební je sporné. scénář: Harald Rosenløw-Eeg Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()

Galerie (17)

Reklama

Reklama