Válka po italsku

Film jsem viděl už dávno, ale pamatuju si, jak mě potěšilo, že tvůrci vzdali velký hold Busteru Keatonovi. Ten tu má dost velkou roli, předvádí tu řadu gagů jako z časů němé grotesky, samozřejmě beze slov. A dojala mě závěrečná scéna, kdy si Keaton oblékne civilní šaty, na hlavu posadí svůj klasický slamák, pak řekne první a poslední slovo v celém filmu ("Děkuji"), smekne slamák, otočí se a odchází do dáli. Je to vlastně rozloučení Bustera Keatona s filmem jako takovým a s diváky. I když to asi nebyl úplně poslední Busterův film, já ho tak beru. (27.04.2017)

Ani tento film nezmenil môj názor na talianske filmy z obdobia 2. svetovej vojny (výnimkou je film Penne Nere,1952). Jedinou rozumnou a reálnou myšlienkou uvádzanou v tomto filme bolo super delo nemeckej výroby, ktorému sa z dôvodu nasadenia u Anzia hovorilo „Anzio Annie“. Inšpiráciu si zobrali Nemci z prvej svetovej vojny kedy „Tlstá Berta“ (v roku 1918 dopadli na Paríž tri náboje, vystrelené z tohto nemeckého kanóna, ktoré bolo vzdialené 130 km od francúzskeho hlavného mesta. Nebolo by na tom nič divné, ale vtedy bol maximálny dolet v delostrelectve len štyridsať kilometrov). Nový typ dela obsluhovalo 1720 mužov a velil mu generál. Delo malo raž 280 mm, dĺžka hlavne 21,5m, celková dĺžka dela 41,2m, hmotnosť v akcii 218t, maximálny dostrel 151km, respektíve účinný 63km, kadencia 15 rán za hodinu. V bitke u Anzia boli dve takéto zbrane Robert a Leopold (spoločný názov Anzio Annie) ukryté v železničných tuneloch. Bojovú činnosť vykonávali od 5. februára do 18. mája 1944. Tieto obrovité zbrane boli odhalené 7. júna 1944 v blízkosti mesta Civitavecchia príslušníkmi 168 pešieho pluku 34. divízie US armády. Obe dela boli rozobrané a odoslané do USA. Dnes je „Leopold vystavený vo Fort Lee Virgínia. Slabučký film a nepôsobila na mňa ani sféra komickosti. (13.05.2017)

Keaton hraje německého generála, kterého dva italští námořníci napřed přelstí, ale pak si ho oblíbí. (17.09.2009)