Režie:
Aku LouhimiesScénář:
Jari RantalaKamera:
Rauno RonkainenHudba:
Pessi LevantoHrají:
Samuli Vauramo, Pihla Viitala, Eero Aho, Eemeli Louhimies, Miina Maasola, Riina Maidre, Sulevi Peltola, Oskar Pöysti, Mikko Kouki, Janne Virtanen (více)Obsahy(2)
Evropa je v roce 1918 zničená první světovou válkou. Ve Finsku řádí občanská válka. Sociálně-demokratičtí "Červení" bojují proti "Bílým" silám konzervativního Senátu. Když se voják Aaro Harjula vrací z Německa, připojuje se k vládnímu vojsku, ale záhy je svědkem surových znásilnění a hromadných poprav. Jeho víra je otřesena. Náhodou potkáva jednu revolucionářku a jeho život se obrácí vzhůru nohama. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (72)
Velmi zvláštní film o ideálech, rodící se lásce a těžkostech války. Mě rozhodně překvapilo, že jsou Bílí ve snímku ukazováni ve špatném světle, zatímco Rudí jako bojovníci za vyšší cíle. Ale možná to prostě bylo jenom jedno z finských vyrovnání se s minulostí pomocí filmu. Pořád přemýšlím nad min. divnou dějovou linkou odehrávající se na soudcově území, o které nevím, co si mám myslet. Jeho "jistá" náklonnost působila krapet nepatřičně, ale svým způsobem vysvětluje jednání ohledně vězenkyně. A vše uzavírá krásná obět idealisty a dojemný konec. Výborné formální stránce nemám co bych vytkl a k ději, tak jak byl vystavěn, snad jen to, že dítě mohlo být vlastní, ne zavražděné spolubojovnice a poměr se soudcovou ženou tam být taky nemusel (v obou případech by se přidalo na věrohodnosti). Toto místy komorně působící drama hodnotím slabšími 4* a rozhodně se pro srovnání podívám ještě na jiný film s tématikou občanské války ve Finsku. ()
Po snímku Neznámý voják je Rozkaz druhým filmem, který jsem od Aku Louhimiese viděla a musím se přiznat, že mu začínám přicházet na chuť. Jeho režijní rukopis je dobře rozpoznatelný. Zatímco Neznámý voják mě svou rozvleklostí a bezemočností trochu nudil, Rozkaz mi nedal oddech snad ani na minutku. Drsné scény z doby finské občanské války působily velice realisticky. Hned od začátku jsem si vytvořila pouto k zajatkyni i vojákovi stojícímu na straně spravedlnosti. Kupodivu mi následně ani psychicky rozervaný soudce nebyl lhostejný. Řekla bych, že jeho recitace Goetheho patřila k jednomu z nejsilnějších okamžiků filmu. Výborně se též povedlo zachytit psychologii postav i jejich vzájemných vztahů. Shrnuto a sečteno, Rozkaz je syrové válečné drama, nabité podmanivou atmosférou, které dokáže rozeznít emotivní strunu snad v každém z nás. Alespoň na mě to tedy opravdu zafungovalo. ()
Další z řady tížívích a patřičně hustých severských dramat,tentokrát na pozadí Finské občanské války.Film je natočen podle románu Leeny Lander a jelikož knihu nečetl,nemohu posoudit,jak dalece se tvůrci předlohy drželi a jak se filmové zpracování knihy drží,takže budu psát čistě a jen o filmu,jako takovém.Ten působí velmi dssně(jak jsme si u severských filmů zvykli)a režisér to ještě podtrhuje sondami do každé postavy,kterou bere jako individuální a jedinečnou.Film se zamýšlí nad smyslem války,chování a počínání lidí v ní i nad motivací jednotlivých lidských činů.Je to velmi syrové,je to erotické a je to osudové.Na filmu mě nejvíc bavilo,jak si k sobě hlavní hrdinové(voják a revolucionářka),stojící na opačné straně barikády,hledají v cestu.Film má skvělou kameru,hudbu a Samuli Vauramo a Pihla Viltala opravdu skvěle hrají.Na druhou stranu je film mírně nevyvážený,chvílemi se tam toho děje až moc a je pro mě příliš naturalistický a chvílemi jsem se nudil a čekal co z toho vyleze,což je zřejmě dáno přepisem na filmové plátno a to,že to vůbec nebylo jednoduché(to ovšem není skoro nikdy).Film vypráví o tíživé době ve Finsku(do teď jsem netušil,že tam byla občanská válka) a důležitostí se tak řadí mezi ostatní historické filmy,předkládající nám nějakou epochu dějin proto,abychom jí pochopili a poučili se z ní.Pro mě je tady příliš mnoho neštěstí,temnoty a zla(to ale samozřejmě být musí).Hodnocení tedy nebylo také jednoduché,nakonec dávám severských 70%,protože filmově a zpracováním je to opravdu slušně odvedený kus práce. ()
Film vychází z ceněné předlohy finské spisovatelky Leeny Lander a právě v tom je jeho úskalí. Bez znalosti předlohy snímek uchvátí svým psychologicky a eticky vyostřeným příběhem, který představuje úvahu o humanismu vystavenému válce, coby stavu absolutního bezpráví a tedy i beztrestnosti. Bohužel se znalostí předlohy se ukazuje, že se jedná o poměrně nezdařilou adaptaci, která zůstává na povrchu a přináší úlitbu divákům v přemíře tělesnosti a prvoplánovosti. Absence minulosti a na ní vázaných motivací postav sice napomáhá obecnému vyznění snímku, ale lineární vyprávění zase zbavuje film potencionálního napětí. Nejvíce do očí bije mnohoznačný konec, který sice skýtá možnost výkladu vážným směrem, ale spíše vyznívá jako kýčovité rozmělnění dopadu předchozího dění na diváky. Přes to se jedná o dílo, které má řadu kladů, při čemž předním z nich je fakt, že pojímá závažné téma domácí historie (finskou občanskou válku) a problematizuje její vnímání. Sloučením závažného historického tématu a diváckého potenciálu se nabízí srovnání s německými 6ivoty těch druhých či Hřebejkovými počiny o komunismu a druhé světové válce. Nicméně oproti nim je finský snímek v naprosto odlišné kategorii, neboť ačkoli také chlácholí, dělá to jen pro vyvážení soustavného tíživého náporu, kterému diváka vystavuje po větší část vyprávění. ()
Zřejmě tahání finských kostlivců z finských historických skříní, nebo-li i správní vlastenci se mohou chovat jako svině. Drsný film z občanské války v r. 1918, který jen potvrzuje známý poznatek, že prvními obětmi války jsou slušnost a pravda. Mimo to, že je to film drsný, je i velmi podivný, tedy alespoň v dost dekadentní pasáži v domě soudcově, kterou sám soudce stylově zakončí. Jinak i příběh o tom, že je někdy třeba zradit vlastní stranu, aby jeden nezradil sám sebe. Po těch všech zvratech a hrůzách pak našinec vceku uvítal ten malý happy end na konci, byť to možná není moc realistické. Dobrým pandánem k tomuto filmu je pak film Jedenačtyřicátý. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (2)
- Fínska občianska vojna je pre fínsky národ dodnes veľké trauma a je považované za spoločensky krajne nevhodné pýtať sa Fínov, na ktorej strane bojovali ich predkovia. (Jello Biafra)
- Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu finské autorky Leeny Lander z roku 2003. (skudiblik)
Reklama