Rozkaz

Místní finská domobrana a původní myslivec Harjula je takovej jednodušší, ale o to hodnější kluk. Když je tedy svědkem scény, kde finská vojska znásilňují a pak hromadně povražďují sovětskou ženskou gardu, úplně to psychicky nedá. Já byl prvních patnáct minut také v rozpoložení obrovského lidského odporyáše, kde Finové pro mě v tu chvíli byli nejhorším národem na světě. Postupem času jsem ale zvolnil a přijal to, že válka je svinsto a každý národ má za sebou určité represe, na které by nejraději zapomněl. No a jelikož Seveřani jsou velcí sebekritici, tak tady to divákovi nakládají s celou parádou. Naštěstí je tu ale Harjula, který jednu holku zachrání. Je hezká, nemluví, ale přežila strašnou hrůzu. Ta ale neváhá a rozjíždí klasické ženské taktiky. No radost koukat. (27.06.2018)

,,A BUDOUCÍ GENERACE NA NÁS BUDOU POHLÍŽET JAKO NA HRDINY“..... /// Co vás vy …(tůt)…do armády táhne… Ženský v Rudý gardě, ruský děvky a vděčný pouzdra pro věznitele. Příběh Aara, bojovníka za svobodu Finska, vojáka se smyslem pro čest a povinnost, zajatkyně Miiny, spisovatele, humanisty a soudce Hallenberga, kterej se podřídil válce, ale i bastarda Eina, kterej nakonec našel to, co hledal. Zajímavej a zvláštní film, kterej si dokáže vybudovat parádní dramatickou atmosféru, třebas za pomoci Goetheho veršů či Beethovena. Válečný melodrama a tragédie, kde je víc nahoty než války. Těžko se jednoduchýma větama vystihne podstata…. prostě zvláštní film, scénář, sympatický obsazení a příběh o poutu mezi zajatkyní a mladým Harjulou. Možná by se dala vytknout jistá … dramatická nedotaženost – ale mě tohle (a bobr Pihly Viitaly) fakt baví! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2003 napsala Leena Lander, číst nebudu. 2.) Zjistím, jestli je lepší brát jako zaujatce místo chlapů baby. P.S.: Srbáči v tom maj celkem jasno. 3.) Řeším dilema: mám si nechat natrhnout prdel od nadřízenýho, abych zachránil svoji holku? 4.) Thx za titule ,,Martin Massaniec“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (23.12.2012)

Velmi zvláštní film o ideálech, rodící se lásce a těžkostech války. Mě rozhodně překvapilo, že jsou Bílí ve snímku ukazováni ve špatném světle, zatímco Rudí jako bojovníci za vyšší cíle. Ale možná to prostě bylo jenom jedno z finských vyrovnání se s minulostí pomocí filmu. Pořád přemýšlím nad min. divnou dějovou linkou odehrávající se na soudcově území, o které nevím, co si mám myslet. Jeho "jistá" náklonnost působila krapet nepatřičně, ale svým způsobem vysvětluje jednání ohledně vězenkyně. A vše uzavírá krásná obět idealisty a dojemný konec. Výborné formální stránce nemám co bych vytkl a k ději, tak jak byl vystavěn, snad jen to, že dítě mohlo být vlastní, ne zavražděné spolubojovnice a poměr se soudcovou ženou tam být taky nemusel (v obou případech by se přidalo na věrohodnosti). Toto místy komorně působící drama hodnotím slabšími 4* a rozhodně se pro srovnání podívám ještě na jiný film s tématikou občanské války ve Finsku. (17.02.2012)

Film vychází z ceněné předlohy finské spisovatelky Leeny Lander a právě v tom je jeho úskalí. Bez znalosti předlohy snímek uchvátí svým psychologicky a eticky vyostřeným příběhem, který představuje úvahu o humanismu vystavenému válce, coby stavu absolutního bezpráví a tedy i beztrestnosti. Bohužel se znalostí předlohy se ukazuje, že se jedná o poměrně nezdařilou adaptaci, která zůstává na povrchu a přináší úlitbu divákům v přemíře tělesnosti a prvoplánovosti. Absence minulosti a na ní vázaných motivací postav sice napomáhá obecnému vyznění snímku, ale lineární vyprávění zase zbavuje film potencionálního napětí. Nejvíce do očí bije mnohoznačný konec, který sice skýtá možnost výkladu vážným směrem, ale spíše vyznívá jako kýčovité rozmělnění dopadu předchozího dění na diváky. Přes to se jedná o dílo, které má řadu kladů, při čemž předním z nich je fakt, že pojímá závažné téma domácí historie (finskou občanskou válku) a problematizuje její vnímání. Sloučením závažného historického tématu a diváckého potenciálu se nabízí srovnání s německými 6ivoty těch druhých či Hřebejkovými počiny o komunismu a druhé světové válce. Nicméně oproti nim je finský snímek v naprosto odlišné kategorii, neboť ačkoli také chlácholí, dělá to jen pro vyvážení soustavného tíživého náporu, kterému diváka vystavuje po větší část vyprávění. (01.09.2010)

Chladné severské drama, které má několik zajímavých momentů, ale jinak se utápí v náznacích i trochu promarněných šancích. Za první světové války jsou povstalci Rudé gardy nemilosrdně popravováni, řada žen opakovaně znásilňována. Čestný desátník Aaro Harjula se na válečných zvěrstev ale nehodlá podílet a chce vězeňkyni a jedinou přeživší Miinu dovézt k řádnému soudu. Jenže to nebude tak snadné, když si k sobě mladý voják a plavovlasá revolucionářka začnou hledat cestu. Příběh z roku 1918 je tak trochu typickým severským dramatem, co se nálady a atmosféry týče. Nádherně nasnímáno a hudebně stejně výtečně podkresleno. Komorní a neokázalé líčení vztahu mezi Aarem a Miinou má také své kouzlo. I herecky je o co stát. Rodačku z Helsinek Pihlu Viitalu snímek uvedl do mezinárodního podvědomí, snad jsme její minimalistické herectví neviděli naposledy. I přes výše zmíněné nedostatky určitě převládá (70%) spokojenost, jen to mnohdy chtělo divácky řekněme přitažlivější a stravitelnější momenty. (12.01.2010)