Rozkaz

Po snímku Neznámý voják je Rozkaz druhým filmem, který jsem od Aku Louhimiese viděla a musím se přiznat, že mu začínám přicházet na chuť. Jeho režijní rukopis je dobře rozpoznatelný. Zatímco Neznámý voják mě svou rozvleklostí a bezemočností trochu nudil, Rozkaz mi nedal oddech snad ani na minutku. Drsné scény z doby finské občanské války působily velice realisticky. Hned od začátku jsem si vytvořila pouto k zajatkyni i vojákovi stojícímu na straně spravedlnosti. Kupodivu mi následně ani psychicky rozervaný soudce nebyl lhostejný. Řekla bych, že jeho recitace Goetheho patřila k jednomu z nejsilnějších okamžiků filmu. Výborně se též povedlo zachytit psychologii postav i jejich vzájemných vztahů. Shrnuto a sečteno, Rozkaz je syrové válečné drama, nabité podmanivou atmosférou, které dokáže rozeznít emotivní strunu snad v každém z nás. Alespoň na mě to tedy opravdu zafungovalo. (01.05.2020)

Válka je plná silných příběhů a já mám samozřejmě raději ty, které vyprávějí o osudech obyčejných lidí nebo jednotlivcích než o armádách a velkých bitvách. Snímek "Rozkaz" je přesně takovým zaměřený na několik postav, ale popravdě jsem se celou dobu nemohl rozhodnout, jestli je to dobré, nebo je to vše jen na efekt. (21.08.2017)

Film plný zvratů a překvapení, aspoň pro mně. Na některé scény jsem musela zavřít oči, bohužel si myslím, že taková válka skutečně je. Děj v poslední půlhodině jsem vůbec nečekala, nejdříve mi to připadalo laciné, ale později jsem uvěřila. Více si netroufám napsat, film je velmi, velmi zvláštní. A dobrý. (18.09.2014)

Film jako finská pálenka z bahna, březové kůry, staré vojenské škorně, předjarního vánku (a mraženého mamuta). Když se jí v jejím vlastním tempu propijete až do dna, všechny nuance se spojí v něco neuchopitelného, pradávného, co vítr šeptal už Goethemu... "Ký pozdní to jezdec větrem a tmou? To otec se vrací s chlapcem tmou, Bezpečně drží ho na rukou. - Můj synku, proč tiskneš se ke mně blíž? - Je tu král duchů, nevidíš? Má korunu, žezlo a bílý šat. - To je cár mlhy jen, noční chlad..." (17.07.2021)

Film z obdobia fínskej občianskej vojny sa pevne drží hlavnej predstaviteľky, ktorá si prejde peklom. Pred istou smrťou ju zachráni veľká dávka šťastia a vojak Aaro Hurjala, ktorý sa rozhodne dopriať jej spravodlivý súd. Je tu vraj jeden sudca, známy spisovateľ, dobrý človek -humanista... Takého "humanistu" som už dlho nevidel. Ten "dobrý" človek má takmer všetky vlastnosti, ktoré by sudca nemal mať a neváha revolverom doraziť popravených. Navyše skrýva jedno tajomstvo, ktoré je kľúčom k rozuzleniu a vyvrcholeniu filmu. Akčné scény, ak ich tak môžem nazvať pôsobia reálne, tak ako celý film. Pôsobí drsne, otvorene, nahota sa tu neskrýva ani vojnové zločiny v tej najhoršej podobe. Dobro medzi všadeprítomným zlom stelesňuje iba hlavná dvojica a ja som im fandil. Vtedajší i ten dnešný svet je však príliš krutý na to, aby prežili obaja. Pomalšie tempo, jemná hudba a drsný príbeh o spravodlivosti a prežití. To je Kasky. 80%. (11.10.2014)