Režie:
Jaroslav NovotnýKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan BedřichHrají:
Jiřina Bohdalová, Jiřina Šejbalová, Vlasta Matulová, Bořivoj Navrátil, Jan Tříska, Martin Růžek, Svatopluk Beneš, Ladislav Pešek, Vladimír Krška, Josef Velda, Dana Hlaváčová, Jiří Klem, Věra KoktováObsahy(1)
Televizní inscenace komedie ruského klasika N. V. Gogola. Ateliérová inscenace režiséra Jaroslava Novotného je příkladem vysoké úrovně československé televizní tvorby 60. let. Filmovou technologií natočená anekdota o nepovedené svatbě má atmosféru starých zatuchlých domů, v nichž žijí lidé, kteří skutečnému životu nerozumějí. A proto do něho ani nemohou naplno vstoupit. Znamenité herecké výkony a především ústřední dvojice Podkolesin – Kočkarev v podání Bořivoje Navrátila a Jana Třísky si zaslouží mimořádnou pozornost. Ženitba z roku 1967 je svým výkladem i provedením moderní film, dnes navíc s kouzlem černobílého ladění. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Gogolova satirická hra náleží již po celá desetiletí k populárním repertoárovým kusům nejen na domácích scénách, ale i jinde ve světě. Její humor nestárne, postavy jakbysmet. Televiznímu provedení ze šedesátých let není v zásadě co vytknout – až na Jiřinu Bohdalovou, která svou obstarožní nevěstu interpretuje v zavedeném stereotypu, s pověstnou "křemílkovskou" ozvěnou v hlase. Navzdory tomu je ale známý příběh rozehrán s vtipem i ironickým nadhledem, s řadou vynikajících hereckých kreací v čele s Bořivojem Navrátilem jako Podkolesinem a Janem Třískou v roli výmluvného Kočkareva. ()
Zpracování klasických ruských povídek má v naší televizi dlouhodobou tradici a na jejich realizaci se podíleli obvykle špičkoví herci. V téhle staré televizní hře tomu není jinak, navíc je dnes už historickým záznamem hereckého umu hvězd, které už nežijí nebo si je už v této podobě ani nedokážeme představit. Vidět Bořivoje Navrátila s hřívou na hlavě je samo o sobě nezvyklé. Nadhled a jemnou ironii, tak typické pro Gogola, se povedlo zprostředkovat v Ženitbě dokonale. Celkový dojem: 80 %. ()
Všimli jste si, že málokdo umí tak dokonale zpracovat ruskou klasiku, jako Češi a Slováci? Rusové sami se za své klasiky a posměch, kterými je obdařili, stydí, Poláci je nenávidí příliš, a nejsou proto schopni nadhledu a tudíž humoru, a ostatní už vůbec nevědí, o čem vlastně ta ruská duše je. ()
Nepříliš známý režisér Novotný, kterého jsem do této doby znal jen díky výbornému politicky laděnému dramatu z vězeňského prostředí Dlouhé dopoledne a samozřejmě z jeho Hříšné vsi v Dalskabátech, zde opět dokazuje své kvality. Koncert těch nejlepších "komediantů" své doby, naplněný vynikajícím textem. I když laskavá příroda při rozdávání sex-appealu na Jiřinku trochu zapomněla a její dívčí projev měl základy v Rákosníčkovi, herecky zvládá dané polohy bravurně. Tříska občas přežene, ale celkově je jeho manželským životem protřelý kamarád, který v tom nechce být sám, opravdu okouzlující. Povrchně založená společnost s ostýchavostí obřích rozměrů a falešným úsměvem, je podchycena velmi precizně a samotné poselství o posvátném svazku manželském, má jistě svou váhu. Nezapomeň, je to na celý život... . I přes všechny kvality filmu, jsou pro mne Fričovi šestadvacetiminutové Námluvy onou názornou ukázkou plného počtu na stejné téma. ()
Bohdalová přehrávala až hrůza. A je to škoda, protože nebýt jí, byla by inscenace na jedničku. ()
Realistické v tom nejlepším smyslu slova; jak napsal Vissarion Grigorjevič Bělinskij: "V kovárně mého ducha se zformoval neobyčejný význam velikého slova realita: hledím na realitu, kterou jsem zprvu tolik pohrdal, a chvěji se... Realita - říkám si vstávaje, lehaje, ve dne v noci - a realita mě obklopuje, vnímám ji všude a v každé věci, dokonce i v té nové přeměně, která je den ze dne ve mně stále zjevnější. [...] Básník nemůže dál žít ve světě snů, básník je již občanem království současné reality; všechna minulost musí žít v něm." (Inu, snad tedy proto, že snům přikládám stále velký význam, mě silněji oslovilo operní zpracování této komedie od Bohuslava Martinů.) ()
Ruských inscenací v komunistické TV jsem viděl jako sraček. Co na tom, že autor nebyl bolševik ale nedej Bože Bělogvardějec? Podle mě se povedl jen revizor a to obě verze. Po 20.té minutě jsem toto klišé vypnul, vůbec mě to nebavilo. ()
Celkem zajmavé sledovat Jiřinku Bohdalovou a jiné české tradiční herce v rolých, které ovlivňovali moje rodiče... Já když se řekne Jiřinka Bohdalová tak si vybavím tlustou čarodějnici (pohádkovou), ale nyní už vím, že její herecká škála je mnohem větší než jen staré babky, ona si zahrála i dívku před vdáváním... A zahrála jí celkem podařeně... O ostatních českých klasických hercích ani nemluvě... Sbírám na to vždy strašně dlouho odvahu podívat se na nějaký film pro pamětníky, ale když se k tomu donutím nebývám sklamán, naopak - tímto filmem jsem byl velmi potěšen... ()
Gogolova hříčka v mistrném podání ikon českého divadla a potažmo i filmu. Co jméno, to skvost. Škoda, že na kopii tak zahlodal zub času a škoda studiového zpracování, hře by víc slušel salon nějakého zámečku, alespoň trochu panský dům. Zahlodal i na hercích, ale je úžasné si je připomenout o čtyřicet let mladší. Nezaměnitelný Jan Tříska se sametovým hlasem, sekernická dohazovačka Jiřinka Šejbalová. Časem nedoceněný Bořivoj Navrátil, ještě s čupřinou. Mladá baculatá Jiřinka Bohdalová s udiveným a místy až vyděšeným pohledem. Všichni s krásnou češtinou. Nápadníci si pletou jeden druhého s otcem, kontrolují majetek. Jmenují se - považte - Čubkin. Obstarožní chlípník Pešek, strhující. Jiný pije. Dvorní rada 0zase nekňuba. Jeden se předvádí před druhým a hlavně před ubohou nevěstinkou. Posléze ji haní před ostatními. Rozehrávají se hry charakterů, slovní hříčky. Tříska si intriky nepokrytě užívá. I když podle jeho představ to nakonec nedopadne… ()
90% Jan Tříska, Jiřina Šejbalová, Bořivoj Navrátil za mlada, s elánem a výborným herectvím, navrch N.V.Gogol a jeho výborné hry, anekdoty a aktovky - co víc si přát??? :-) ()
Tento Gogolův počin jsem měl vždycky rád a v podání takovýchto úžasných herců (Šejbalová, Tříska...) tím spíš... ()
"Pije, proč by nepil, vždyť je to titulární rada!" Ti staří Rusové uměli psát, to se musí uznat. "Tak se budu jmenovat Čubkinová?" ()
Trochu zklamání, Gogola mám hodně rád, ale asi to chce prkna, tady tempo trochu vázne. Z herců bych vyzdvihl Růžka, ostatní spíš standard, Šejbalová mi nesedla. ()
Zdařilá adaptace této ruské klasiky, která se vyznačuje svěžím pojetím i kvalitními hereckými výkony. Pouze Tříska jako obykle zbytečně sebestředně přehrával. I se skromnými prostředky se povedlo vytvořit pozoruhodnou inscenaci. ()
Skoro stejné jako verze z roku 1976. Proto i stejné hodnocení. Někde jsem četl že jde o ruský literární skvost. No, budiž. Zasmál jsem se snad dvakrát, ale pobavilo mne to. Prý to ukazuje život v Rusku. No, zase mám námitku. Změnit jména, mohlo se to odehrát skoro kdekoli. Takže asi tak. ()
Pouze za tři, neb závěr mohl vygradovat mnohem, mnohem originálněji. Samozřejmě, dílko takto napsal klasik, nicméně mi v příběhu chyběla jakási síla, poučení, poslání. Zkusím ještě srovnat s tv hrou z roku 76, je tam velmi vychvalován Vinklář, tak se uvidí. ()
První půlka se náramně vydařila.Tam to je něco mezi 4* a 5*.Ke konci to přece jen trochu ztrácí šmrnc.Herecké výkony dobré až dost dobré,nicméně díky tomu upadajlícímu spádu dávám pouze za tři.Byl jsem na toto dílko zvědavý,poněvadž se mi poštěstilo vidět hru v podání jednoho amatérského divadla.A byl jsem nadmíru spokojen.Ač v podání laiků,docela se to povedlo.Tady ovšem hraje svůj nemalý význam kontakt s divákem. ()
Výborné herecké výkony, ale na anekdotu trochu dlouhé, přitom hodně předvídatelné. ()