poster

Xanadu

  • USA

    Xanadu

  • Slovensko

    Xanadu

Fantasy / Muzikál / Romantický

USA, 1980, 93 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jara.Cimrman.jr
    **

    Nyní již vím, že budu-li toužit po Diově dceři, tak stačí rozjet se na kolečkových bruslích proti zdi a hlavou ji laxně prorazit. Díky za tento poznatek, bez nějž by můj další život ztratil předpokládanou kvalitu. Poněkud méně děkuji za to, že mi byl experimentálně vyvrácen můj mýtus, že solidní muzika dokáže z jakékoli kraviny vykouzlit alespoň průměrný zážitek.(2.10.2012)

  • Petulka88
    **

    Je nad slunce jasné, že příběh je u muzikálu vedlejší. Koneckonců i legendární Pomáda má až děsivě prostinký děj. Problém je, že v Xanadu děj ani nedává smysl. A když ani choreografie není žádný zázrak, zůstávají už jen ty písničky. A ty (až na čestnou vyjímku ústředního songu) jsou v podstatě jedna jako druhá. Nemůžu říct, že by mě tenhle muzikál nějak otrávil, ale pochybuju, že si ještě za rok vzpomenu, že jsem ho vůbec viděl.(23.1.2012)

  • Big Bear
    *****

    Kam bychom se poděli bez múz? Jak by náš svět vypadal kdyby umělci neměli nápady? Když jedna taková zaletí políbit znuděného malíře, musícího tvořit kvůli živobytí všechno jen ne umění, dá se očekávat zajímavá zápletka. A když je tou múzou Olivia Newton-John, dá se očekávat i zápletka muzikální... A tak tu máme základní obrysy muzikálu. Ještě je třeba jeviště a jelikož osmdesátky byly disco, barevné, neonové, lesklé, zářivé leckdy až kýčovité, vzniknul nám tu opravdu povuhodný koktejl neočekávaných chutí. Já jsem osmdesátkami vždy naprosto pohrdal. Sice jsem v nich vyrůstal, ale když člověk vidí jen tu módu, účesy, je to psycho. Ještě větší psycho byly ty naše osmdesátky, kdy jsme se snažili v rámci možností podobat se západu což lecos ještě samo o sobě karikovalo již tak šílené věci... Stejné to se mnou bylo s hudbou. Jenže, nikdy neříkej nikdy. Přes Beatles a následnou sólo tvorbu Hariisona a Travelling Wilburys jsem se postupně dostal k brýlatému fousáči jménem Jeff Lyne a jeho smyčcovo-syntetickému bandu ELO. No a pak už to s tím pohrdáním máte těžké :-). Xanadu to je hudba Jeffa zpívaná Olivií. nevím zda byl kalkul udělat muzikál pro širší vrstvy než pro disco mládež, ale nějak se jim podařilo do něj vintegrovat i Geene Kellyho, který tomu dal charismatický a svým způsobem nostalgický rozměr. Nicméně i on do dějevé linky zapadá, i on kdysi poslouchal múzu... A tak nám muzikál z divokých osmdesátech co chvilku sklouzává kamsi na konec války, kdy parketům vládly bigbandy, kdy elegance byla nezbytností a tvořila noblesu té doby. Filmaři se snažili aby byl film plný světelných efektů a musím uznat, že na svoji trikovou archaičnost lecos i dnes v HD na velké obrazovce působilo zajímavě a nikterak směšně. Ano děj je opravdu jednoduchý. Ale proč ne? Písničky byly krásné, stejně tak Olivia a to jí bylo ve filmu už 32 let. Dnes by se řeklo, sakra dobrá milfka :-). Ona hodně dělala i její perfektní fugura a všeliké ty rozparky oděvů sahající proklatě vysoko. Geene také překvapil. Nejen svojí účastí, kterou jsem nečekal, ale i svým pohybovým rozsahem v těch svých 68 letech ! Ono už jen ta jistota na bruslích. Já bych vyjel hned v první zatáčce a crashnul to někam za rešiséra... Písničky byly fajn, ale jestli něco zaslouží vyzdvihnout je ten závěr jehož píseň se stala hitem. Mně fascinovala všechna ta světla a hlavně to množství lidí v pohybu. Tu píseň jsem si pustil 3x a sledoval jen všechen ten cvrkot kolem. Fakt neuvěřitelné. No co říci závěrem. Něco se se mnou děje. Začíná se mi líbit romantika i lecos z osmdesátek. Asi stárnu. Asi souběžně s tím jak jde současný svět co měl jakýs takýs řád zvolna a v pokoji do hajzlu, člověk se asi začíná upínat k věcem, které mu nějak utkvěly ve vzpomínkách a také k věcem, které byly originální a měly nápad. A protože je tu film strhán soudobými znalci muzikálů jako jsou Kleopatra, Dášenka, Rychlé šípy, Galileo, Barbánek, Drákula a já ani nevím jaká všechna ještě další libreta ty naše serebrity napsali, tak tomuhle dnes už v pravdě klasickému kousku dávám schválně za plný počet ať tu trochu zahýbu procenty. Takže já dávám za 5 desek s Glennem Millerem ! * * * * *(9.4.2019)

  • mortak
    *

    Gene Kelly je dokonalý, šarmantní a ve formě, jenže právě to dělá z filmu takovou tragédii. Představitel hlavní mužské role je děsný - neumí mluvit, natož hrát, takže slyšet ho, jak rozmlouvá s Kellym, který má skvělou výslovnost, rve uši. A dívat se na Newton-John jak vlaje jako hadr na tyči vedle Kellyho při stepování (je to krásně vidět na práci rukou), taky dost naštve. I Sonnyho kolegy z práce snad vytáhl kompars z nějakého pornofilmu - tak amaterské herectví se jen tak nevidí. A hlavně ten film NENÍ muzikál, ale připomíná spíše osmdesátkové televizní estrády typu Ein Kessel Buntes (viz jazz-disco vize klubu v půli filmu a finále) doplněné několika videoklipy (animace či neonové nebe).Chápu Kellyho, který chtěl po chabých sedmdesátých letech muzikál znovu postavit na nohy, ale amaterismus Xanadu překračuje všechny meze.(5.1.2011)

  • A.L.E.S.
    *****

    Tenhle film jsem viděl hodně dávno a pouze jednou. A když jsem se dověděl, že se v něm představuje skupina Electric Light Orchestra, plácl jsem se do čela tak silně, až z toho o deset let později vzniklo mé nejoblíbenější sestavení, od kterého mám asi 130 písní. A nejlepší je, že tato skupina skládá i dnes, i když poněkud změnila repertoár a hudební nástroje. Stinnou stránkou tohoto filmu je, že se nedokázal prosadit a ELO k nám nepronikla v takové míře jako například ABBA. Už si ani nevzpomínám, proč tomu tak je. I když jsem ho viděl jen jednou, musím říct, že je to můj nejoblíbenější muzikál. A skutečně nevím, na co se koukali ostatní, když tady čtu samou kritiku. Neměl bych to srdce ohodnotit tento experiment hůře, než jsou 4 hvězdičky. Jsou přece horší filmy a tohle hodnocení je taky trochu z nostalgie a také když ELO byla na svém vrcholu.(15.1.2007)

  • - Vůbec první Zlatou malinu pro nejhoršího režiséra si v roce 1981 za tento snímek odnesl Robert Greenwald. (Terva)