The Magical Hat
Režie:
Alfréd RadokKamera:
Josef StřechaHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Saša Rašilov st., Zdeněk Dítě, Josef Kemr, Alena Kreuzmannová, Theodor Pištěk, Rudolf Pellar, František Kovářík, Jarmila Bechyňová, Otto Rubík, Jiří Novotný (více)Obsahy(1)
Student, který namísto očekávaných peněz zdědil bezcenný třírohý klobouk, vymyslí se svým kumpánem lest na hloupého kupce a klobouk mu prodá jako zázračný - kdo si ho nasadí na hlavu, nemusí prý nikomu nic platit... Hudební film na motivy divadelní frašky V. K. Klicpery natočil podle vlastního scénáře Alfréd Radok. Snímek, okamžitě obviněný z kosmopilitismu, byl na popud vedení barrandovských studií několikrát přestříhán, ale i přesto se stal záminkou k Radokovu vyhazovu - velký podíl na něm měl Otakar Vávra. Film dodnes působí především poetickou, na detail soustředěnou kamerou a na svou dobu nevšední hudbou. Vedle představitelů hlavních rolí, v té době zavedených filmových herců Zdeňka Dítěte, Josefa Kemra a Saši Rašilova se dočkali větších příležitostí i Rudolf Pellar a především Alena Kreuzmannová. (MarekMotor)
(více)Recenze (23)
Znamy pribeh v muzikalovem kabate je predevsim velmi trefnou satirou na spolecenske nesvary - a je hlavne hodne nadcasovy. ()
Roztomilý a zručně natočený snímek podle Klicperovy předlohy, jenž takřka neakcentuje sociální stránku příběhu. Divotvorný klobouk je zajímavý i jako muzikál a může se pochlubit nápaditou a typicky radokovsky originálně použitou hudbou. Dobrý herecký výkon pak podává především Saša Rašilov v roli přihlouplého chamtivce od kosti. ()
Jeden z mála filmů padesátých let na který se ještě dalo dívat.. Budovatelská atmosféra stalinismu zde ještě nepronikla naplno. Film byl ale i tak označen za hodně formalistický (několikrát upraven, předělán a nakonec i zkrácen) a kritika ho smetla nemilosrdně ze stolu, pouze prý Saša Rašilov ve své charakterní tragické úloze hloupého kupce Koliáše, kde spojoval grotesknost s odpudivostí, lakomství a škudlilství které se mu nakonec i vymstilo, došel nakonec svým výkonem k milosti. Těžko tedy říct jaká byla vůbec původní Radokova koncepce. Hodnotím vysoko, pro mě osobně je to druhý nejlepší Radokův film, hned po Daleké cestě. Škoda že toho nenatočil tento celkem neprávem opomíjený režisér přeci jen o trochu víc. Doba mu prostě nepřála realizovat své jistě důsledné umělecké představy... ()
Samotný příběh o potrestání lakoty a nespravedlnosti je nosný, jenže jednoduchá anekdota, která by stačila na 20minutovou televizní miniaturu, je tady natažená do stopáže celovečerního filmu, a to pochopitelně spolu se zastaralou hudbou a prvorepublikovým tempem dělá svoje, takže přes slušné herecké obsazení a vtipnou pointu nemůžu dát víc. Celkový dojem: 45 %. ()
Že byl pořádně zkrácen, je na filmu bohužel vážně znát. Hezká nálada, která mě nutila sledovat ho od začátku do konce s úsměvem, podupávat si nohou do rytmu a málem si i prozpěvovat jednoduchoučké kramářské refrény, naštěstí neutrpěla. Radokova režie je nesmírně živá, kamera si hledá zajímavé úhly a jen málokdy je v klidu, více než zmínku si určitě zaslouží také Sternwaldova chytlavá hudba. V Divotvorném klobouku se navíc sešla řada skvělých herců, z nichž ovšem málokdo dostal tak velký prostor, jaký by si zasloužil (což asi bude hlavní důsledek zkrácení). ()
Z bohaté dramatické tvorby Václava Klimenta Klicpery (1792—1859), Tylova předchůdce, jsou na současných našich jevištích hrány především jeho veselohry a frašky: Divotvorný klobouk (napsaný v roce 1817), Lhář a jeho rod, Hadrián z Římsů, Rohovín čtverrohý, Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast, Zlý jelen. Klicpera se v nich vyznal ze své lásky k mládí, volnosti, svobodě a nemilosrdně se vysmál omezencům, sosákům a mamonářům své doby. Náš znárodněný film, uvědomuje si svou povinnost přiblížit dílo tohoto klasika i filmovým divákům, přistoupil k natočení jedné z nejoblíbenějších Klicperových veseloher, Divotvorného klobouka. Scénárista a režisér Alfréd Radok dotvořil takřka anekdotický příběh veselohry především tím, že v rozvitém ději ukázal, jak zděděný klobouk „divotvorně" působí, dále tím, že do značné míry pozměnil vzájemné vztahy jednotlivých osob, aby je mohl věrněji charakterisovat a motivovat jejich jednání. Ve snaze vytvořit bohatou podívanou, blížící se svými tanečními a hudebními prvky operetnímu charakteru, však upadl do formalismu a křečovitosti, takže děj filmu — také pro značné střihové zásahy — ustupuje místy do pozadí a jeho zkratkovitost a náznakovost jde často na úkor srozumitelnosti; tím je ovšem oslabována také základní idea původní hry i filmu — odsouzení a výsměch chorobné touze po moci, hrabivosti po penězích a víra v tvořivou sílu člověka, v jeho optimismus, překonávají každý nezdar a nouzi. Filmový přehled 28/1953 ()
"Podívejte se! Ten blbec se směje a neví čemu!!" Zajímavý Radokův snímek na pomezí divadla a hraného filmu. Herectví je spíše divadelní, filmařina je postavena na zajímavých prostřizích a krátkých záběrech jdoucích po sobě v rychlém sledu. Jednotlivé záběry jsou dobře promyšlené, objevují se vtipné detaily. Hudba je skotačivě hravá, nese stopy pouťové muziky. Jsou patrné kabaretní prvky. ()
Film ještě z doznívající prvorepublikovou atmosférou natočený v největší éře budovatelského filmu. Vyniká nad průměr doby jako všechny Radokovy filmy. Lze považovat za malý zázrak, že přes jejich naprostou ideologickou "nezávadnost" se v této éře podařilo prosadit jejich natáčení. ()
"Není proto Radokův film pokusem o mistrovství formy, ale dílem formalistickým, dílem, které varuje. Tento zásadní přístup autorův k zfilmování Klicpery se projevuje i v hudbě a většinou i v hereckých výkonech, které nepřesahují průměr operety. Výjimkou je jen Koliáš laureáta státní ceny Saši Rašilova. I on je však šněrován režisérovým formalismem." Slova filmového kritika Jana Klimenta, zástance ortodoxního marxleninského pohledu na umění, který patřil k vůbec nejděsivějším postavám domácí poúnorové žurnalistiky, následovaný ještě několika dalšími křiklouny, zůstávají do jisté míry výmluvnou reflexí doby, ve které Radokův snímek vznikal. Útočná divadelní hra obrozeneckého dramatika Václava Klimenta Klicpery provokovala komunistické cenzory už svým zpracováním a zcela atypickou stylizací do podoby muzikálové veselohry. Rozverný příběh o lidské hlouposti, symbolizované lakomým městským kupcem, kterému je v závěru nasazena na hlavu místo zázračného klobouku oslí hlava, totiž až nebezpečně připomínal události a okamžiky, související s právě probíhajícími čistkami v řadách odpůrců (i přívrženců) komunistické strany. Bouře, která se po premiéře filmu rozpoutala, smetla nejen ctižádostivého a nepřizpůsobivého Radoka, ale i veškeré pokusy vymanit český film z bahna apatie a podprůměrnosti. Saša Rašilov v roli chamtivého Koliáše ovšem ukázal i druhou tvář svého mimořádného dramatického talentu – v jeho pojetí bezcitného lakomého škudlila a zároveň hlupáka se snoubí grotesknost s odpudivostí. Divotvorný klobouk, jakkoliv zavržený a neuznávaný, tvoří jeden z důležitých filmových vrcholů jinak velice skromné režijní tvorby Alfreda Radoka, nacházejícího umělecký azyl teprve v realizaci legendární Laterny magiky a později také na scéně Městských divadel pražských. ()
Den nedožitých stých narozenin Alfréda Radoka jsem oslavil opětovným shlédnutím torza filmu, který tenkrát soudruzi nerozdýchali. A přitom to byla jen letitá klasická divadelní fraška. Jsou tam zajímavé záběry kamerou, pár dobrých herců a film jako celek jakž takž funguje. Co ale vlastně tenkrát chtěl natočil pan Radok, se už asi nedozvíme. :( ()
Prvorepubliková atmosféra je z filmu ještě stále cítit. Ani se mi nechtělo uvěřit, že je z 50.let. Hodnotím plným počtem, protože jsem se bavila a několikrát se přistihla, že si prozpěvuju spolu s herci. Saša Rašilov jako ztělesněná chamtivost byl vynikající. ()
Divotvorný klobouk vystihuje divadelní základ Alfréda Radoka. Rozverná divadelní jednoaktovka Václava Klimenta Klicpery poskytla ideologicky nezávadné téma, byť ani to nezaručovalo práci bez nástrah a skeptického podezřívání. Přepis satirické veselohry na filmové plátno se opírá o výraznou výtvarnou složku, včetně kostýmů a kulis. Herecká stránka si vychutnává sílu mimiky a gest pro zdůraznění hravého nadhledu. Divotvorný klobouk rozdává radostné nadšení, vždyť zápletka je v obměnách aktuální v každé možné době. Mezihry jsou provedeny citlivě a ve vkusném rytmu se nadechují k dalšímu vzepjetí pošťuchování. Pointa je vyřešena s důvtipem a v odlehčení, nenastává destrukce, ale uvolňující prozření. A urozená vzletnost na vše stále s pobaveným úsměvem dohlíží. Hlavní postavou rozverné veselohry je kupec Koliáš (vynikající Saša Rašilov st.). Jeho postava nakumulovala jednu z nejprokreslenějších odvrácených tváří společensko-sociálního soužití. Chronická lakotnost a počínající hysterická paranoia ukazují extrémní polohu záludné a nečestné touhy po bohatství a moci. V prostoduchosti i slaboduchosti fyzické převahy na vlastním výsostném postavení lze jednoduše chybovat a stát se výstražným terčem všem ostatním. Koliášův pocit vlastní nadřazenosti patří k nejúchvatnějším hereckým výkonům! Na druhé straně životního postoje je student a hudebník Tomáš Křepelka (velmi zajímavý Zdeněk Dítě), vzdálený Koliášův příbuzný, a jeho nejbližší přítel a malíř Antonín Strnad (dobrý Josef Kemr). Lehkomyslnost, pracovitost, optimismus a šlechetnost se dostává do těžkého střetu a vyslyší svou největší výzvu o pokoření svého zapšklého soka, který rád dává pocítit tíživou trudnomyslnost. Nepoddajnost, hravost a životní vitalita se spojila v oslavu života a na všechny strany tryská gejzír radosti. Hlavní ženskou postavou je Koliášova neteř Bětuška (půvabná Alena Kreuzmannová), s nezbytnou romantickou úlohou. Nikdy neklesá na mysli a nechává se unášet všeobecnou vlnou bezprostřednosti a veselí. Z dalších rolí: laskavý i neústupný hostinský Barnabáš (dobrý Theodor Pištěk), využitý písničkář Pohořalský (příjemný Rudolf Pellar), trestaný Koliášův učedník František (Jiří Novotný), smutný pomocník v obchodě a vysloužilec Václav (velmi příjemný František Kovářík), veselý sklepník Zvonek (Jaromír Pleskot), vitální šenkýřka (Jarmila Bechyňová), zákeřně pečlivý špicl Knopp (zajímavý František Šlégr), notář a vykonavatel pozůstalosti (Vladimír Řepa), či nejdůraznější z nervózně na platbu čekajících handlířů Černokudrnáč (zajímavý Otto Rubík). Divotvorný klobouk je rozvernou společenskou satirou, která se s optimistickou nadějí divá na možné vyhlídky. Divadelní základ nelze přehlédnout, ale díky hercům jde o stále velmi příjemnou zábavu a odreagování. ()
Satira dobra, Rasilov vyborny. Na me to ale pusobi az moc divadelnim dojmem. ()
Hodně písniček v této hudební komedii vůbec nezaujmou a spíše táhnou tento film směrem k dosti výrazné nudě. Dobré herecké obsazení nedokáže vůbec přidat na zajímavosti tohoto snímku. Rychlé střihy občas zcela vyvedou diváka z míry a tratí ho v ději. Hudba: Jiří Sternwald ()
Pro mně má tento film obrovský význam. Jmenuji se totiž KOLIÁŠ (takže chápete :-). ()
V tomto filmu ačkoliv se tváří dosti nevázaně už čiší komunistický ideologický dozor. I když je to komedie, v druhém plánu už mrazí v zádech. V každém filmu je cítit doba jeho vzniku.... ()
Exteriéry se točily v Praze a v Horšovském Týně. ()
Radok z výsledku nebyl nadšen. Je třeba si uvědomit, že scénář i film několikrát předělával na pokyn různých cenzorů a za výsledek se tedy spíše styděl. ()
Vizuálně celkem milé, avšak forma i obsah naprostá katastrofa = nekoukatelná, otravná slátanina, totálně šantánově přemuzikálovaná, žánrově povšechná. Dokonce i jinak skvělý Rašilov je tady dokonale přiškrcený. Děj podaný jako rozplzlá uzpívaná fraška. Nebyl to nechtěně a nevědomě první pokus o "novou vlnu"? Nie mehr, danke! ()
Snímek se zpočátku tváří velmi slibně. Pak ovšem přichází na scénu pouť a v ní i po ní spousty zbytečného zpěvu, které děj zdržují. Pan Rašilov je zde skvělý. Dá se podívat podruhé s přeskákáním hluchých míst, kterých je ve filmu povícero. A připadalo mi to kapánek „nedovařené“. ()