The Magical Hat
Režie:
Alfréd RadokKamera:
Josef StřechaHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Saša Rašilov st., Zdeněk Dítě, Josef Kemr, Alena Kreuzmannová, Theodor Pištěk, Rudolf Pellar, František Kovářík, Jarmila Bechyňová, Otto Rubík, Jiří Novotný (více)Obsahy(1)
Student, který namísto očekávaných peněz zdědil bezcenný třírohý klobouk, vymyslí se svým kumpánem lest na hloupého kupce a klobouk mu prodá jako zázračný - kdo si ho nasadí na hlavu, nemusí prý nikomu nic platit... Hudební film na motivy divadelní frašky V. K. Klicpery natočil podle vlastního scénáře Alfréd Radok. Snímek, okamžitě obviněný z kosmopilitismu, byl na popud vedení barrandovských studií několikrát přestříhán, ale i přesto se stal záminkou k Radokovu vyhazovu - velký podíl na něm měl Otakar Vávra. Film dodnes působí především poetickou, na detail soustředěnou kamerou a na svou dobu nevšední hudbou. Vedle představitelů hlavních rolí, v té době zavedených filmových herců Zdeňka Dítěte, Josefa Kemra a Saši Rašilova se dočkali větších příležitostí i Rudolf Pellar a především Alena Kreuzmannová. (MarekMotor)
(více)Recenze (23)
Z bohaté dramatické tvorby Václava Klimenta Klicpery (1792—1859), Tylova předchůdce, jsou na současných našich jevištích hrány především jeho veselohry a frašky: Divotvorný klobouk (napsaný v roce 1817), Lhář a jeho rod, Hadrián z Římsů, Rohovín čtverrohý, Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast, Zlý jelen. Klicpera se v nich vyznal ze své lásky k mládí, volnosti, svobodě a nemilosrdně se vysmál omezencům, sosákům a mamonářům své doby. Náš znárodněný film, uvědomuje si svou povinnost přiblížit dílo tohoto klasika i filmovým divákům, přistoupil k natočení jedné z nejoblíbenějších Klicperových veseloher, Divotvorného klobouka. Scénárista a režisér Alfréd Radok dotvořil takřka anekdotický příběh veselohry především tím, že v rozvitém ději ukázal, jak zděděný klobouk „divotvorně" působí, dále tím, že do značné míry pozměnil vzájemné vztahy jednotlivých osob, aby je mohl věrněji charakterisovat a motivovat jejich jednání. Ve snaze vytvořit bohatou podívanou, blížící se svými tanečními a hudebními prvky operetnímu charakteru, však upadl do formalismu a křečovitosti, takže děj filmu — také pro značné střihové zásahy — ustupuje místy do pozadí a jeho zkratkovitost a náznakovost jde často na úkor srozumitelnosti; tím je ovšem oslabována také základní idea původní hry i filmu — odsouzení a výsměch chorobné touze po moci, hrabivosti po penězích a víra v tvořivou sílu člověka, v jeho optimismus, překonávají každý nezdar a nouzi. Filmový přehled 28/1953 ()
Vizuálně celkem milé, avšak forma i obsah naprostá katastrofa = nekoukatelná, otravná slátanina, totálně šantánově přemuzikálovaná, žánrově povšechná. Dokonce i jinak skvělý Rašilov je tady dokonale přiškrcený. Děj podaný jako rozplzlá uzpívaná fraška. Nebyl to nechtěně a nevědomě první pokus o "novou vlnu"? Nie mehr, danke! ()
"Není proto Radokův film pokusem o mistrovství formy, ale dílem formalistickým, dílem, které varuje. Tento zásadní přístup autorův k zfilmování Klicpery se projevuje i v hudbě a většinou i v hereckých výkonech, které nepřesahují průměr operety. Výjimkou je jen Koliáš laureáta státní ceny Saši Rašilova. I on je však šněrován režisérovým formalismem." Slova filmového kritika Jana Klimenta, zástance ortodoxního marxleninského pohledu na umění, který patřil k vůbec nejděsivějším postavám domácí poúnorové žurnalistiky, následovaný ještě několika dalšími křiklouny, zůstávají do jisté míry výmluvnou reflexí doby, ve které Radokův snímek vznikal. Útočná divadelní hra obrozeneckého dramatika Václava Klimenta Klicpery provokovala komunistické cenzory už svým zpracováním a zcela atypickou stylizací do podoby muzikálové veselohry. Rozverný příběh o lidské hlouposti, symbolizované lakomým městským kupcem, kterému je v závěru nasazena na hlavu místo zázračného klobouku oslí hlava, totiž až nebezpečně připomínal události a okamžiky, související s právě probíhajícími čistkami v řadách odpůrců (i přívrženců) komunistické strany. Bouře, která se po premiéře filmu rozpoutala, smetla nejen ctižádostivého a nepřizpůsobivého Radoka, ale i veškeré pokusy vymanit český film z bahna apatie a podprůměrnosti. Saša Rašilov v roli chamtivého Koliáše ovšem ukázal i druhou tvář svého mimořádného dramatického talentu – v jeho pojetí bezcitného lakomého škudlila a zároveň hlupáka se snoubí grotesknost s odpudivostí. Divotvorný klobouk, jakkoliv zavržený a neuznávaný, tvoří jeden z důležitých filmových vrcholů jinak velice skromné režijní tvorby Alfreda Radoka, nacházejícího umělecký azyl teprve v realizaci legendární Laterny magiky a později také na scéně Městských divadel pražských. ()
"Podívejte se! Ten blbec se směje a neví čemu!!" Zajímavý Radokův snímek na pomezí divadla a hraného filmu. Herectví je spíše divadelní, filmařina je postavena na zajímavých prostřizích a krátkých záběrech jdoucích po sobě v rychlém sledu. Jednotlivé záběry jsou dobře promyšlené, objevují se vtipné detaily. Hudba je skotačivě hravá, nese stopy pouťové muziky. Jsou patrné kabaretní prvky. ()
Roztomilý a zručně natočený snímek podle Klicperovy předlohy, jenž takřka neakcentuje sociální stránku příběhu. Divotvorný klobouk je zajímavý i jako muzikál a může se pochlubit nápaditou a typicky radokovsky originálně použitou hudbou. Dobrý herecký výkon pak podává především Saša Rašilov v roli přihlouplého chamtivce od kosti. ()
Galerie (2)
Photo © Filmexport
Reklama