Die Rebellion

Zdravotně postižený bývalý voják Andreas Pum (Branko Samarovski) ztratil nohu ve válce pro zem císaře a otce. Po odchodu z armády dostane licenci k provozování živnosti a flašinet. Jednoho dne se dostane do vyhrocené diskuse s vysoce postaveným mužem, a za narušení pořádku končí ve vězení, kde přichází i o to málo co měl. (30.06.2020)

Smutný příběh jednoho muže, bývalého vojáka, na kterého po jednom vážném zranění v životě nečeká už nic moc dobrého. Něco dobrého sice ano, ale moc toho není. A jedna pitomá náhoda/událost mu ten život zhorší ještě víc. Ačkoli to je televizní film a ze začátku to na mě tak i dost působilo (netuším proč - ale kvůli 4:3 to nebylo), nakonec z toho vypadlo hodně povedené drama se slušně představenými postavami (+ nějakou jejich psychologií), sympatickým hlavním hrdinou, podmanivou atmosférou, skvělou kamerou a s nejednou silnou scénou (včetně celkového silného dojmu), z nichž u mě vedou dvě - SPOILERY ta, kdy z auta vidí svoji (nebiologickou) dceru a ta úplně závěrečná, kdy Andreas Pum zemře a vlastně až po té smrti se dočká klidu (a teoreticky by se dalo říct, že se dostal do Nebe - kde teda není jeho dcera, protože je ještě naživu) KONEC SPOILERŮ. Takže jo, i přes občasnou rozvleklost, pár zbytečných voiceoverů popisující činnost právě se odehrávající v obraze jak od Bressona a nedostatečné ukázání pouta mezi Andreasem a jeho dcerou, které asi mělo být silné, ale úplně to z toho nevyplývá, se mi tenhle Hanekeho film hodně líbil. A ačkoli někteří Hanekeho nazývají jako krutého a bezcitného, tady bych si dovolil tvrdit opak. Jen mě překvapuje, že i přes to jak je zde na ČSFD relativně oblíbený, tenhle film skoro nikdo neviděl. Přitom se dá jednoduše sehnat a dokonce k němu existují české titulky (!). Jen je mi trošku líto jejich autora, snad si nemyslí, že to byla sisyfovská práce... Silné 4* (16.05.2021)

"Do pekla..." Hodně depresivní film o životě válečného invalidy. Přitom to s ním do jisté doby vypadalo tak nadějně. Získal licenci na flašinet, našel si ženu a pak... Co se stalo pak...? V první řadě musím říct, že nejsem zastánce filmů, v nichž musí věci kolem diváků dovysvětlovávat vyprávěč. A že tedy v tomto filmů to bylo hlavně o vyprávěči. To on posouval děj vpřed a bez jeho komentářů bychom moc nevěděli, co se obrazovce odehrává, případně co si myslí/prožívá hlavní hrdina. A to mi nepřijde jako úplně správně. Silnou stránkou filmu je určitě kamera s řadou dlouhým záběrů a pak jednoznačně hudba, zádumčivá hudba klasického střihu. Ale celkový dojem spíše průměrný. PS: Ta scéna, kdy Josef Kemr vysvětluje hlavní postavě, jak funguje flašinet mě určitě potěšila. Docela obdiv k jeho výborné němčině  (14.11.2023)

Die Rebellion na mě působí jako pečlivě stylizovaný (jednak důrazem na estetiku, ale i použitím už zmíněného vypravěče) smutný film. Haneke nám tu depresi přesně dávkuje, takže nás sice trápí, ale na rozdíl od svých jiných děl nešokuje. Od začátku je jasné, že cesta Andrease Puma nepovede ke štěstí. A to se nemůžu zbavit pocitu, že režisér svého neprůbojného a pokorného hrdinu k jeho rebelii tak trochu donutil, aby ho na konci měl tam, kde ho chtěl mít - na té "poslední štaci". (12.11.2023)

Přišel o nohu, získal vyznamenání a licenci k živnosti... Hanekeho Rebelie v první řadě nevzdává hold vojákům, kteří v boji za svou vlast v první světové válce přišli o život či o zdraví, zato se zaměřuje na velmi trpký osud jednoho z přeživších hrdinů, který svou vzdorovitou povahou vůči jiným nešetřil ani po válce... a kterého osud navzdory jedné světlé chvilce nešetřil také. Snímek si postačí s velice skromnou výpravou, jež spolu s převažně černobílými a sépiovými odstíny vytváří působivou atmosférou rané meziválečné doby. Někdo by mohl skrze nízký rozpočet a televizní formát očekávat konverzační drama, navzdory komornímu pojetí a mnohdy i delším scénám z jedné místnosti dostáváme především působivé vyprávění obrazem. Netradiční koncepce příběhu a Štíbrova kamera představují v tomto směru velkou devizi, stejně tak hudba, která nechává v prodloužených záběrech silně zvýraznit emoce. Vypravěč svou přítomností dolazuje zpracování starého příběhu připomínající drobný útržek z kulturní paměti; osobitě musím zmínit starou malbu i chytlavou melodii z flašinetu, což tvoří nápaditý rámcující prvek s přímo poetickým nádechem, v tomto jinak spíše potemnělém filmu. Tohle zřejmě netradiční (pro mě teprve první) setkání s tvorbou slavného režiséra Hanekeho mi přineslo skvělý zážitek, rovněž nadšení z nádherné filmařiny i jistý kus znepokojení, které ve mě po závěrečné úvaze nad spravedlností ještě nějaký čas přetrvává. 95% (12.12.2020)