The Marathon
Režie:
Ivo NovákKamera:
Václav HanušHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jaromír Hanzlík, Jana Brejchová, Vladimír Menšík, Karel Höger, Zdeněk Štěpánek, Petr Kostka, Bohuš Záhorský, Ivan Mistrík, Svatopluk Matyáš (více)Obsahy(2)
Je skoro po válce. Spát a milovat se bude až pak. Jaromír Hanzlík, Jana Brejchová a Vladimír Menšík v hlavních rolích českého filmu. Pátého května 1945 vypukne v Praze povstání proti Němcům. Čeští dozorci umožní pankráckým vězňům hromadný útěk. Tak se dostane na svobodu i devatenáctiletý Ruda Střecha (Jaromír Hanzlík), který dychtí zapojit se do revoluce v ulicích. Vinohradský domovník Kytka jej však raději ukryje v bytě, jehož majitelé utekli. Zůstala tam jen osmnáctiletá česká služebná Karla (Jana Brejchová). Ta se s Rudovou pomocí pokusí dostat na nádraží, aby odjela k rodině na venkov. Avšak kvůli probíhajícím pouličním bojům se oba musejí vrátit. Poté, co spolu ve vší nevinnosti stráví noc, začne dům prohledávat několik německých vojáků. Ruda, ačkoliv s puškou neumí příliš zacházet, se s nimi musí vypořádat. Do Prahy mezitím míří kolona sovětských tanků, které velí generál Rybalko (Karel Höger). Jako navigátor ji vede Rudův starší bratr, svobodník Jarda Střecha (Vladimír Menšík), který bojoval s prvním československým praporem u Sokolova. Těší se na shledání s mladším bratrem, který je jediný, koho ještě má. Netuší, že Ruda, na začátku války ještě dítě, teď svádí boj o svůj a Karlin život… (Česká televize)
(více)Recenze (77)
Ojedinělý, ale nepříliš funkční pokus skloubit novovlnově tragikomické příhody malého českého člověka s výpravným filmem o osvobození Prahy Rudou armádou. Deheroizující nadhled první linie se nehodí k patosu té druhé a opačně. Prostříhávání mezi liniemi navíc nepomáhá rytmizaci, ale spíše přispívá k našemu nezájmu o hrdiny a dojmu, že vznikly dva filmy, teprve dodatečně slepené dohromady. Pozornost je jedné z hlavních postav (Menšík a Hanzlík) vždy věnována tak dlouho, že mezitím zapomeneme, kde jsme opustili tu druhou. Herci nemají šanci na omezeném prostoru hrubě načrtnuté charaktery oživit. Nejvíce na jednorozměrnou typologii doplácí nesamostatná, přihlouplá a vystrašeně pobíhající Karla, právem se obávající, že ji partner bude celý život konfrontovat s tím, jak je blbá. Zásluhou neocenitelného humoru a ochoty přiznat, že slavná revoluce mohla místy připomínat absurdní komedii, jde o nejsnesitelnější film věnovaný Pražskému povstání (pakliže nepreferujete neředěný poválečný patos Němé barikády). Z větší části ne díky kouzlu nechtěného. 60% ()
Uvítal bych, kdyby ve válečných filmech mluvili Němci německy, Sověti rusky a fanoušci Baníku Ostrava polsky. Rozhodně by to přidalo na přehledu. Jinak se jedná o velmi zvláštní a originální počin. Místy jsem si připadal jak v Sedmé rotě za úplňku, třeba když ustupující náckové dojedou na křižovatku a dávají přednost postupující Rudý armádě a Sovětský voják ke svému veliteli "vpravo jsou Němci, co máme dělat?" Sovětský velitel "Ignorujte je, nemáme čas." Německý voják ke svému veliteli "To jsou Sověti, co máme dělat? " Německý velitel "Dělejte, že je nevidíte." Dialogy mezi Jaromírem Hanzlíkem a Janou Brejchovou mě pro změnu připomínaly formanovsko-papoušovskou éru šedesátých let. Nicméně jejich chození s kufrem uprostřed pražskýho povstání mělo v sobě užasnou poetiku nevinnosti. Samotný pražský povstání obsahovalo svůj tragickej rozměr, ale bylo uděláno hodně nepřehledně. Ono vůbec nejemotivnější prvky filmu se vlastně odehrávaly v jednom jediným záběru. Za originalitu a Jaromíra Hanzlíka palec nahoru, za přílišnou zbrklost pro změnu palec dolů. ()
Další rest, film, který stále zapomínám okomentovat. Dá se říct, že jde o dva filmy v jednom, každý dost jiný a dle mého každý docela podařený. Linie s Rybalkovými tanky, Högerem a Vladimírem Menšíkem je až překvapivě podařený klasický válečňák, navíc s jistými znaky 60. let (Němci tu např. nejsou vždycky nelidské bestie, pěkná je scéna kapitulace dělostřelecké jednotky). Naproti tomu druhý příběh s Hanzlíkem a Brejchovou je pro naše prostředí mnohem typičtější, navíc je pěkně ztvárněný rozpor mezi obyčejným lidským příběhem a "velkými dějinami" kolem. Mně se tenhle film vždycky hodně líbil. Brejchová je tu vyloženě roztomilá: "Já si tě nevemu, ty bys mi celej život řikal, že sem blbá." ()
Na českou kotlinu a dobu vzniku velmi neobvyklý film, nicméně mu podráží nohy fakt, že byl očividně schválen režimem. Ve výsledku můžu říct, že nezklamal jedině jako vždy ze řetězu utržený Zdeněk Liška. -"Na co se chceš zeptat?" -"Jak začíná otčenáš?" ()
Když před několika lety kulminovala éra laciných dvd (nejen) v Levných knihách, obchodně méně úspěšné kousky se objevovaly ve stáncích ve výprodejích, kde uplatňovaly nabídku typu dvou či tří filmů v jednom balení. No nekup to za tu láci. Posléze se sice téměř pravidelně ukazovalo, že mizerný odbyt nebyl způsobený nepochopením nepřejícího publika a měl mnohem přízemnější důvody, nic to ale nemění na faktu, že jako komerční strategie to fungovalo slušně. Stejnou filozofii 2v1 zjevně zastávali tvůrci Maratónu, když divákovi nabídli dva paralelně se odvíjející příběhy z posledních dnů války. Co na tom, že do sebe vlastně vůbec nezapadaly a oba jako by točil jiný režisér a jiný štáb. Příběh mladičkého vězně osvobozeného z pankrácké věznice, který během čtyř dnů květnového povstání stihne zúčastnit se se zbraní obrany Prahy i najít osudovou lásku, zapadá aspoň trochu do obrazu české kinematografie 60. let sázející na herecké výkony a intimitu okamžiku. Druhá linie ukazuje vítěznou sovětskou armádu, jak "spěchá na pomoc Praze", a tahle linie má zřetelně propagandistický rozměr a zapadá do tváře normalizované kinematografie 70. let. Patos, tragika lidské oběti na samém konci války, usměvavé tváře unavených sovětských vojáků a nekonečné kolony vojenské techniky vítězící armády. Je to průhledné a neuráží mě to už proto, že film, ať je jaký chce, dokáže aspoň v některých scénách zlidštit tvář protivníka a vyvolat úsměv na tváři. Na druhou stranu mě ale v žádném případě tenhle kousek nenaplňuje jakýmkoli obdivem. Velký, resp. hluboký, film vypadá úplně jinak a vyvolává jiné emoce. Celkový dojem: 50 %. ()
Přivírám oči nad tím, jak vyfešákovaní, slušní a usmívající se jsou tady snad všichni rudoarmějci, protože o nich Maratón není. Prim stále hraje úžasná dvojice Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová, dva mladí lidé, kteří se protloukají pražskými ulicemi plnými povstalců, táhnou se s těžkým kufrem a revoluci vnímají každý jinak. Moc pěkně se na ně dívá, jsou odhodlaní, vtipní i vyděšení, všechno jsem jim věřil. Druhá část filmu, ta válečná s kolonami tanků, výbuchy, demolicemi a přestřelkami se mi ovšem líbila také - výprava je velkorysá, bitvy jsou slušně natočené a mají tu potřebnou atmosféru a tu a tam se v nich objeví známá tvář, která někdy dostane jen větu (Svatopluk Beneš), jindy dvě věty (Bohuš Záhorský) a jindy plnohodnotnou roli se vším všudy (fantastický Karel Höger a samozřejmě Vladimír Menšík). Rozhodně bych Maratón nezatracoval. ()
"Já si tě nevemu, tys bys mi celej život řikal, že sem blbá.!" "Vo něčem se přeci bavit musíme, ne?!" Velmi podařený snímek. "Kolikrát jsem Ti říkala, když někoho líbáš, aby ses podívala koho!" ()
Na tomhle snímku mě nic extra nezaujalo. Snad jenom výkon mladého Hanzlíka. Jinak průměr.50% ()
Opomíjený film z roku 1968 s kvalitou hereckého obsazení A plus, který byl před rokem 1989 pro některé málo tendenční a po roce 1989 pro jiné moc tendenční (A no nejsou tu Vlasovci ani Američané). Dvě dějové linie nejsou na škodu a jsou dobře spojené. I válečné scény s Němci jsou často humorné a zábavné. Jako například křižovatka s tanky a rozhovor generálů rozdílných stran Karla Högera a Zdeňka Štěpánka. Pár Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová s jejich rozhovory jsou tak pro film přínosem. Bonusem je i vojenská technika, I když trochu upravená - třeba 100 mm kanón vz. 53 hraje německá protitanková děla, Na druhou stranu je zde velké množství tanků T-34/85. ()
Jedno je jisté, film s tak obrovskou výpravou už u nás nikdo nikdy nenatočí, neboť by to stalo neskutečný balík peněz a hlavně by do něj musela byt zapojena vojenská technika snad „celé“ naši armády. Neustále zde někdo střílí, něco vybuchuje, něco přejíždí či poletuje a přitom i dějová linka má spád a rozhodně nenudí. Mladická naivita hlavních dvou protagonistu je úsměvná, ale uvěřitelná a naštěstí i povedený závěr filmu nesráží jeho celkové hodnocení. Kvalitu filmu sráží nepříliš padnoucí hudební doprovod. Někdo by mohl filmu vytknout, že k větší autenticitě by mohlo přispět, kdyby jednotlivé postavy hovořili svým rodným jazykem, já osobně tohle to nepovažuji za až tak podstatné neb filmů s válečnou tématikou, které „předabují“ komplet všechny postavy je celá řada. ()
Dve odlišné línie sú príjemným spestrením vojnového žánru v našich vodách. Tá bojová sa síce môže pýšiť bohatou výpravou, ale čo z toho, keď je v nej použitá hudba, vyvolávajúca dojem nechcenej paródie, budovateľnosti, až trápnosti. Romantická linka v meste sa pýši sympatickým párom 18 a pol a 19 ročných detí, ktoré sa musia skrývať pred guľkami, ale ak vojna v Čechách a romantika, tak jednoznačne Romeo, Julie a tma. Postavy v československej, ruskej aj nemeckej armáde rozprávajú česky a sú vo všetkých troch prípadoch zastúpené známejšími českými hercami, takže je ťažké sa v tom vyznať a znova to pôsobí mierne parodicky. Záver bol tak trochu ranou pod pás, ktorý by ale v lepšie fungujúcom filme mohol perfektne fungovať. ()
Předpokládanou křehkou komorní osu snímku ta rozvětvená dějinná nerámcuje, ale bezohledně ji atakuje, a to nejen dějově, což je přirozeně očekávatelné (jak jinak, za války?), ale i vizuálně a vypravěčsky. Veškerá probouzející se intimita mezi Rudou a Karlou, je snímána chladně, odbývána v běhu dějin, které zde kvaltují tak, že se ani nechce uvěřit, že se v ty dny něco zrodilo. Toto nepochopitelné splývání, v němž vše působí tak nelidsky, se marně snaží neutralizovat odlehčený, humorný tón, nicméně i ten zní poněkud krotce, opatrně. Film tak působí, jako by současně mířil na všechny strany s tím, že každý si přijde na své: tvar, který ale takto vzniká je spíše rosolovitým - a v monochromní průsvitnou hmotu se rozpouštějí všechny klady, od hereckých výkonů po Liškovu originální hudbu. PS: Nemohl jsem si nevzpomenout na starší Procházkovo Zatoulané dělo: podobně jako jeho neslavný scénáristický debut mi i tento pozdější film připadá, jako by byl složen z několika scénářů. ()
Hanzlík s Brejchovou a jejich dějová linka to maj za hvězdy čtyři. ()
"Ale nestrčíš ke mně do postele ani ruku, ani nohu !!" - "Ne !! Přísahám !!" - "Ty můžeš tak přísahat !! V životě jsi nebyl v kostele !!" - "Jak to můžeš vědět ?? Náhodou.. Jednou jsem v kostele byl !! Brácha mě tam vzal.." ;) ()
a pozadí historických událostí pražského květnového povstání v roce 1945 se rozvíjí milostný příběh uprchlého vězně Rudy a venkovské služky Karly. Scénář : Jan Procházka a Ivo Novák. Kamera : Václav Hanuš. ()
Kdyby ten film zůstal jen u toho příběhu náhodně se setkavší dvojice, která kličkuje vzbouřenou Prahou, byl by to hodně dobrý film. Bohužel tam byla přidána ta linie velkých dějin, která celý film sráží, byť je někdy nechtěně legrační. To je prostě najednou jako jiný film - plný schematismu ve vyprávění, falšování dějin a ideologických klišé, která bych čekal ve filmu o pět let starším či o pět let mladším. Škoda. ()
Jako by to psali dva scénáristé - jeden docela šikovný, byť obtížně se vymaňující ze zajetí bolševického světonázoru, a druhý neschopný pisálek. Obojí vydalo na půl filmu, tak to slátali dohromady. Tak 10% stopáže sahá do mnohem vyšší kategorie, zbytek je dobová sračka. ()
Tohle je ale vážně neprávem opomíjený film o vypuknutí Pražského povstání a jeho dalším průběhu. Takové herecké obsazení jsem snad ještě v žádném českém filmu neviděl, stačí se podívat na všechny ty uvedená jména v obsahu. Žádný kompars, všechno herci obrovských kvalit, kteří se ve filmu třeba jen mihnou na pár sekund. Například na začátku dozorci v pankrácké věznici Čestmír Řanda a Jaroslav Moučka jsou hned zastřeleni náckama a takhle se tam míhají prakticky v každém záběru další a další legendy naší tehdejší kinematografie. Ivo Novák neponechal zkrátka nic náhodě. Vysoký bodycount se v českém filmu taky jen tak nevidí, mrtvých přibývá s každou další minutou, mazec! Nákladná výprava je srovnatelná s leckterým válečným filmem ze zahraničí, mohutné davové scény, tanková bitva, kde je na bojišti nejméně sto tanků a náklaďáků v krásném širokoúhlém záběru, bez počítačových efektů, kdy se tanky, auta a lidé digitálně dolepují. Až na pár chvil co jsou spolu Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová (krasavice překrásná) je to v podstatě pořád akce. Závěrečná scéna sakramentsky působivá....Kamera - to je pastva pro oči, zaostřování, přibližování, totální hrátky s obrazem a ten kinoformát, uáááááá, nádhera. Inu, Václav Hanuš - kameraman nesmírných kvalit. Válečné filmy Otakara Vávry se můžou jít zahrabat. Tady naštěstí není žádná přehnaná ideologie, jak ve Vávrových velkofilmech. Scénář totiž psal Jan Procházka, který se po srpnové okupaci stal pro režim nepohodlným a díky těm hajzlům předčasně umírá. Bylo mu 42 let. To jen tak pro zajímavost, proč ty komouše tak nesnáším. Každopádně Maratón není žádný ideologický blábol, ale dílo, které dobrodružně mapuje jednu důležitou kapitolu našich dějin. Ve srovnání by klidně obstál s francouzským válečným kultem Velký flám, místy komedie, místy drama, dohromady parádně vyvážené. Scéna, kdy sověti osvobozují Prahu a u Československého rozhlasu vyskakují z tanku a jeden říká "Přinášíme vám nový státní svátek" mě hodně pobavila :D. Co mě naprosto fascinovalo bylo, že atmosféra května pětačtyřicátého roku byla na dosah ruky a z obrazovky přímo sálala. Tohle dnes už nikdo nenatočí a proto obdivuji práci všech, kteří na filmu spolupracovali, klobouk dolů! No a co by k takovému technicky a dějově zmáknutému filmu nemělo chybět? No přece pořádná muzika! A kdo jinej by to mohl poslat až k nebesům? No přece Zdenda Lišákuj! Ten se zase vycajchnoval! Co ten tam rozehrává za vály, to je opět kapitola sama pro sebe. Neuvěřitelná dynamická jízda, střídání různých motivů, chorály, smyčce, klavír, dechovka, valčíky, změny temp....Génius. Jedinou výtku bych spatřoval v tom, že Rusáci a Němci mluvili povětšinou česky, tohle trochu kazí historický dojem, kdyby mluvili svými jazyky a pasáže by byly opatřeny titulky, bylo by to dokonalé. Na faktu to však nemění to, že Maratón je úžasná podívaná a pro mne nejlepší česká válečná tragikomedie. ()
moja zaujímavosť: Natáčanie filmu prebiehalo v Prahe. (dyfur) ()
Za najlepsie filmy rezisera Yva Novaka poovazujem Fesak Hubert, Leto s Kovbojem a Kam slunce nechodi . Tento nevyrazny film Maraton je sice tematicky fajn - udalosti z maja 1945 v Prahe s plejadou vybornych hercov ako Mensik, Mystryk, Hanzlik a Jana Brejchova, ale film presumel v dobe natocenia bez vacsieho zaujmu. Prestrihavanie vojnovych scen s komornymi filmu tiez velmi nepomaha, preto odo mna 74 % ()