Je skoro po válce. Spát a milovat se bude až pak. Jaromír Hanzlík, Jana Brejchová a Vladimír Menšík v hlavních rolích českého filmu. Pátého května 1945 vypukne v Praze povstání proti Němcům. Čeští dozorci umožní pankráckým vězňům hromadný útěk. Tak se dostane na svobodu i devatenáctiletý Ruda Střecha (
Jaromír Hanzlík), který dychtí zapojit se do revoluce v ulicích. Vinohradský domovník Kytka jej však raději ukryje v bytě, jehož majitelé utekli. Zůstala tam jen osmnáctiletá česká služebná Karla (
Jana Brejchová). Ta se s Rudovou pomocí pokusí dostat na nádraží, aby odjela k rodině na venkov. Avšak kvůli probíhajícím pouličním bojům se oba musejí vrátit. Poté, co spolu ve vší nevinnosti stráví noc, začne dům prohledávat několik německých vojáků. Ruda, ačkoliv s puškou neumí příliš zacházet, se s nimi musí vypořádat. Do Prahy mezitím míří kolona sovětských tanků, které velí generál Rybalko (
Karel Höger). Jako navigátor ji vede Rudův starší bratr, svobodník Jarda Střecha (
Vladimír Menšík), který bojoval s prvním československým praporem u Sokolova. Těší se na shledání s mladším bratrem, který je jediný, koho ještě má. Netuší, že Ruda, na začátku války ještě dítě, teď svádí boj o svůj a Karlin život…
(oficiální text distributora)
V kinech
od:
flanker.27
Další rest, film, který stále zapomínám okomentovat. Dá se říct, že jde o dva filmy v jednom, každý dost jiný a dle mého každý docela podařený. Linie s Rybalkovými tanky, Högerem a Vladimírem Menšíkem je až překvapivě podařený klasický válečňák, navíc s jistými znaky 60. let (Němci tu např. nejsou vždycky nelidské bestie, pěkná je scéna kapitulace dělostřelecké jednotky). Naproti tomu druhý příběh s Hanzlíkem a Brejchovou je pro naše prostředí mnohem typičtější, navíc je pěkně ztvárněný rozpor mezi obyčejným lidským příběhem a "velkými dějinami" kolem. Mně se tenhle film vždycky hodně líbil. Brejchová je tu vyloženě roztomilá: "Já si tě nevemu, ty bys mi celej život řikal, že sem blbá."(12.2.2015)
Matty
Ojedinělý, ale nepříliš funkční pokus skloubit novovlnově tragikomické příhody malého českého člověka s výpravným filmem o osvobození Prahy Rudou armádou. Deheroizující nadhled první linie se nehodí k patosu té druhé a opačně. Prostříhávání mezi liniemi navíc nepomáhá rytmizaci, ale spíše přispívá k našemu nezájmu o hrdiny a dojmu, že vznikly dva filmy, teprve dodatečně slepené dohromady. Pozornost je jedné z hlavních postav (Menšík a Hanzlík) vždy věnována tak dlouho, že mezitím zapomeneme, kde jsme opustili tu druhou. Herci nemají šanci na omezeném prostoru hrubě načrtnuté charaktery oživit. Nejvíce na jednorozměrnou typologii doplácí nesamostatná, přihlouplá a vystrašeně pobíhající Karla, právem se obávající, že ji partner bude celý život konfrontovat s tím, jak je blbá. Zásluhou neocenitelného humoru a ochoty přiznat, že slavná revoluce mohla místy připomínat absurdní komedii, jde o nejsnesitelnější film věnovaný Pražskému povstání (pakliže nepreferujete neředěný poválečný patos Němé barikády). Z větší části ne díky kouzlu nechtěného. 60%(11.2.2015)
Chřástal
Vůbec jsem nevěděl, že tenhle film existuje - a překvapení pokračovala. Podle obsazení se zdá, že v tom hraje snad „každej“. To, jestli se sbíhající se dějové linie dvou bratrů (mladší se zapojuje do pražského povstání, starší sem míří s Rudou armádou) protnou, představuje slušný dramatický prvek. Taky výprava je u tohohle nenápadného filmu velkorysá – střílí se ostošest, Olmer nouzově přistává s letadlem a sovětské tanky míří ku Praze (tady přitom filmařům stačilo pár měsíců počkat). Druhá dějová linka zase nabízí civilní a zpočátku nehrdinské postavy, které bloudí městem s kufrem cementu, vedou kousavé dialogy jak z Formanových filmů a do toho (později) Hanzlík střílí nácky jak ve Wolfensteinovi (a časem získá i lepší zbraň). Ani Liškova hřmící, až příliš „heroická“ hudba, která mi obzvlášť k některým scénám neseděla a u některých působila až parodicky, neoslabila řadu působivých momentů – úvodní vzpoura, obléhání bytu nebo role Vlasty Chramostové, které k sehrání mrazivé scény stačily asi tři vteřiny pobytu ve filmu.(21.3.2015)
Anderton
Dve odlišné línie sú príjemným spestrením vojnového žánru v našich vodách. Tá bojová sa síce môže pýšiť bohatou výpravou, ale čo z toho, keď je v nej použitá hudba, vyvolávajúca dojem nechcenej paródie, budovateľnosti, až trápnosti. Romantická linka v meste sa pýši sympatickým párom 18 a pol a 19 ročných detí, ktoré sa musia skrývať pred guľkami, ale ak vojna v Čechách a romantika, tak jednoznačne Romeo, Julie a tma. Postavy v československej, ruskej aj nemeckej armáde rozprávajú česky a sú vo všetkých troch prípadoch zastúpené známejšími českými hercami, takže je ťažké sa v tom vyznať a znova to pôsobí mierne parodicky. Záver bol tak trochu ranou pod pás, ktorý by ale v lepšie fungujúcom filme mohol perfektne fungovať.(11.2.2015)
Martin741
Za najlepsie filmy rezisera Yva Novaka poovazujem Fesak Hubert, Leto s Kovbojem a Kam slunce nechodi . Tento nevyrazny film Maraton je sice tematicky fajn - udalosti z maja 1945 v Prahe s plejadou vybornych hercov ako Mensik, Mystryk, Hanzlik a Jana Brejchova, ale film presumel v dobe natocenia bez vacsieho zaujmu. Prestrihavanie vojnovych scen s komornymi filmu tiez velmi nepomaha, preto odo mna 74 %(14.2.2015)