Maratón

Kdyby ten film zůstal jen u toho příběhu náhodně se setkavší dvojice, která kličkuje vzbouřenou Prahou, byl by to hodně dobrý film. Bohužel tam byla přidána ta linie velkých dějin, která celý film sráží, byť je někdy nechtěně legrační. To je prostě najednou jako jiný film - plný schematismu ve vyprávění, falšování dějin a ideologických klišé, která bych čekal ve filmu o pět let starším či o pět let mladším. Škoda. (30.12.2012)

Když před několika lety kulminovala éra laciných dvd (nejen) v Levných knihách, obchodně méně úspěšné kousky se objevovaly ve stáncích ve výprodejích, kde uplatňovaly nabídku typu dvou či tří filmů v jednom balení. No nekup to za tu láci. Posléze se sice téměř pravidelně ukazovalo, že mizerný odbyt nebyl způsobený nepochopením nepřejícího publika a měl mnohem přízemnější důvody, nic to ale nemění na faktu, že jako komerční strategie to fungovalo slušně. Stejnou filozofii 2v1 zjevně zastávali tvůrci Maratónu, když divákovi nabídli dva paralelně se odvíjející příběhy z posledních dnů války. Co na tom, že do sebe vlastně vůbec nezapadaly a oba jako by točil jiný režisér a jiný štáb. Příběh mladičkého vězně osvobozeného z pankrácké věznice, který během čtyř dnů květnového povstání stihne zúčastnit se se zbraní obrany Prahy i najít osudovou lásku, zapadá aspoň trochu do obrazu české kinematografie 60. let sázející na herecké výkony a intimitu okamžiku. Druhá linie ukazuje vítěznou sovětskou armádu, jak "spěchá na pomoc Praze", a tahle linie má zřetelně propagandistický rozměr a zapadá do tváře normalizované kinematografie 70. let. Patos, tragika lidské oběti na samém konci války, usměvavé tváře unavených sovětských vojáků a nekonečné kolony vojenské techniky vítězící armády. Je to průhledné a neuráží mě to už proto, že film, ať je jaký chce, dokáže aspoň v některých scénách zlidštit tvář protivníka a vyvolat úsměv na tváři. Na druhou stranu mě ale v žádném případě tenhle kousek nenaplňuje jakýmkoli obdivem. Velký, resp. hluboký, film vypadá úplně jinak a vyvolává jiné emoce. Celkový dojem: 50 %. (25.02.2015)

Být to jen o lince kolem Brejchové a Hanzlíka, bude to bez debat za víc, ale ta adorace Sovětů kolem, třebaže s Menšíkem v tanku (!!!) je nepřekousnutelná. Navíc když proti barikádám s ruským tankem uprostřed vyběhne Žena za pultem se slovy Střílejte! a i v sebemenších roličkách se (povinně) mihne někdo z tehdejších herců, napadne vás, že čeho je moc, toho je příliš. Některé scény jsou (ne)úmyslně komické, kolonka komedie tomuto filmu vážně chybí. :) (11.02.2015)

Československé válečné drama odehrávající se během Pražského povstání. Snímek se zaměřuje na mladou dvojici, již tvoří J. Hanzlík, upchlý vězeň s velkou snahou se aktivně zapojit do revoluce a J. Brejchová, cestující na venkov s přetěžkým zavazadlem. Díky této dvojici procházející revoluční květnovou Prahou lze sledovat stavění barikád, lynčování jednotlivých Němců, ba i ozbrojený odpor vůči stále nesmírně disciplinovaným okupantům. Ve druhé půli snímku se snímek více zabývá válečnou aktivitou na frontě, nechybí četné přestřelky mezi sovětskými tanky a německým dělostřelectvem, dokonce se nabízí i pohled do sovětského velitelského štábu vedeném sympatickým generálem K. Högerem. Pro vykreslení válečné atmosféry jsou zobrazeny prostory uvnitř tanků a také jsou použity záběry přes tankový zaměřovač. Ve snímku se objevuje neskutečná spousta známých hereckých jmen, vskutku jsem při úvodních titulcích nevěřil svým očím, bohužel však naprostá většina hereckých osobností hrála role pouze epizodní a nebyly tak absolutně využity jejich schopnosti. Snímek má zajímavou myšlenku zobrazit průběh Pražského povstání z pohledu mladých milenců, zpracování válečných akcí však na mě působí značně neuceleně a rozkouskovaně, ač z militaristického hlediska jistě zajímavá byla. Průměrné hodnocení náleží snímku za nevyužití hereckého potenciálu a jakési nedostavení se očekávaného. (17.03.2014)

Další rest, film, který stále zapomínám okomentovat. Dá se říct, že jde o dva filmy v jednom, každý dost jiný a dle mého každý docela podařený. Linie s Rybalkovými tanky, Högerem a Vladimírem Menšíkem je až překvapivě podařený klasický válečňák, navíc s jistými znaky 60. let (Němci tu např. nejsou vždycky nelidské bestie, pěkná je scéna kapitulace dělostřelecké jednotky). Naproti tomu druhý příběh s Hanzlíkem a Brejchovou je pro naše prostředí mnohem typičtější, navíc je pěkně ztvárněný rozpor mezi obyčejným lidským příběhem a "velkými dějinami" kolem. Mně se tenhle film vždycky hodně líbil. Brejchová je tu vyloženě roztomilá: "Já si tě nevemu, ty bys mi celej život řikal, že sem blbá." (12.02.2015)