Největší pecivál na světě

Príbeh: Čo ak jediný, kto dokáže zachrániť princeznú Láskykvet je kráľov syn povaľač Popolvár? Radko je rodu kráľovského a musí svetu dokázať, že je aj plemena rytierskeho. Herecké obsadenie: na tú dobu herecké ikony ako Kroner či Muller, ktorým sekundujú mladíci Ťapák a Černý. Z môjho pohľadu veľmi dobrý kasting. Prevedenie: Jedná sa o veľmi klasickú rozprávku o hľadaní lásky, odvahy a pravdy. Vo mne rezonuje ako Vianočný evergreen a preto k nej nemôžem byť kritický aj keby sa dala kopa vecí vytknúť. Pocity: Radkova cesta za šťastím sa mi jednoducho páči a ako malý chalan som žral finálny rytiersky súboj. Keď som si to pozrel dnes už to nemalo ten akčný glanc ale pôsobilo to príjemne nostalgicky. Pridaná hodnota: Popolvár je kráľ! 70% (25.12.2023)

Škoda-preškoda pomerne dobrej výpravy, Joža Kronera a Vlada Müllera... lebo zvyšok je klišé nad klišé a gýč nad gýče, navyše s nie príliš presvedčivými hereckými výkonmi (Sjúz Skopálová, I am looking at you). "Láskykvet" je neuveriteľne blbé meno aj pre princeznú z rozprávky. Zemetras je (prekvapujúco) vcelku originálnym, hoci nechcene komickým záporákom. Nanešťastie, výraz "nechcene komická" celkom dobre opisuje celú túto rozprávku. Záver filmu onej nechcenej vtipnosti nasadzuje korunu. Nepomáha mu ani fakt, že je asi najantiklimaktickejší, aký som kedy videl vo filmovej rozprávke domácej produkcie. Skrátka, keď to nejde, tak to nejde. P.S. Súhlasím s názorom jedného tunajšieho komentáru, že "Čo s tým vajcom ?! Čo s tým vajcom ?!" má potenciál úžasného filmového mému. :-D //// Zaujímavé komentáre: baruss, Angelino, Prubner (02.01.2016)

Zatímco příběh podle klasické šablony - princezna unesená zloduchem, který měl nesrovnalosti už s otcem princezny (kvůli její matce), králův nejlepší přítel, tři princové, měď, stříbro, zlato (proč ne hliník, cín, platina, když jsme u prvků z položky kovy?), král který pochybuje o svém nejmladším, princ - nejmladší syn - pohrdaný chcípák (princ na peci na obrazovce v tom paláci vypadá opravdu divně, už proto, že v královských síních byly spíš krby než pece, moudrý rádce šašek, byl dobrý, zpracování příběh zabíjelo asi tak od páté minuty. Začala bych od toho šaška. Tak ten mi vadil. Šašek nemusí být jen veselý, ledaskde máme šaška spíš vážného až pochmurného (třeba v Devátém srdci), ale tenhle mi byl proti srsti. U princů, kteří se podle pohádkové logiky měli neosvědčit, jsem byla ráda, že aspoň jeden byl vizuálně přijatelný. Připadá mi patologické, jak je soucit princezen neustále vystavován zkouškám předhazováním chovanců Jedličkova ústavu. Navíc, ani pohádkový svět není takhle černobílý, v knihách a původních vyprávěních určitě ne. Hrdinný hrdina filmových pohádek je vždycky urostlý jak jedle, zábavný, vtipný, chytrý, statečný, zbabělec se vyznačuje vizuálem kahaua nosatého a neschopností mluvit. Princezna je krásná, jak mají princezny být. Princezna, která má ráda kameny je mi blízká, gemologie je fascinující obor. Nebyla bych celá, kdybych neřešila, co zajatá v jeskyni jedla a kam chodila na záchod (a jak to, že měla ty závojovité bílé šaty pořád tak čisté, když neměla kabelku, v níž by s sebou nosila láhev Perwolu). Souboj na konci pohádky byl zbytečný a přes detailní záběry do tváře vyděšené princezny se z toho drama vykřesat nepodařilo. O čem pohádka je, jsme viděli, abychom si ten hezký příběh užili, chtělo by to natočit znovu a lépe. Aby mě někdo nepodezíral, že jsem kritická proto, že jsem to viděla se zde vzpomínaným a zřejmě pekelným českým dabingem. Viděla jsem původní znění. Nemluvě o tom, že moje výhrady se vztahují k věcem, které by v pohádce zůstaly, i kdyby postavám místo řeči šly od pusy komiksové bubliny. (10.10.2015)

Tak máme tu čas Vianočný a televźie opäť vyrukovali s nestarnúcimi klasikami. Rozprávka o Popolvárovi klasikou nepochybne je. Však kto už sa rád nezasníva, že i s outsidera sa stane kraľ? Kto sa rád nepozrie, že dobro zvíťazí nad zlom. Kto sa rád nezasníva, že zachráni svoju princeznú, či bude zachránená svojim princom v lesklej zbroji? Rozprávka zo starých dobrých čias a výborný Marek Ťapák. (24.12.2010)

Já nevím proč, ale slovenské pohádky se mi nijako nepozdávajú. Většina z těch, které jsem viděl já se snaží působit výpravně. Tato není výjimka. Hlavní motiv je ale klasický - princezna v nesnázích a tři bratři, kteří ji mohou zachránit. Dva jsou neschopní, nejmladší to zvládne. Nikdo to na něm ale nežádá a nechce. A když už se mu to povede, musí nejprve dokázat, že to byl on. Něco podobného jsme mohli vidět a číst v mnoha pohádkách, ty motivy se opakuji. Z českých je nejznámější O statečném kováři. Už samotná pec na zámku je zvláštní, podivný byl ale i nepřítel stejně jako celý souboj s ním. Naopak šašek měl, jak už to tak v pohádkách bývá, nejvíc rozumu ze všech. (27.03.2024)