Ved verdens ende

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,622,797║ (31.08.2010)

Některé věci prostě nejdou dohromady, a to i když jejich spojení na papíře vypadá jako potencionálně velmi nosné. "At World's End" spojuje osmdesátkové hollywoodské dobrodružky ala "Honba za diamantem" s prvky severských dramat a krutých černohumorných absurdit. Místo mužného hrdiny je zde uťáplý frustrovaný psychiatr, který si sám hýčká snůšku psychóz a traumat, a roli fešné dámy v nesnázích přejímá bizarně nevyrovnaná figura asistentky, která alternuje mezi póly otravné fifleny a konstruktivní ženy činu. Byť jejich anabáze skrz nástrahy Indonésie po stopách záhadné květiny z povrchního hlediska odsýpá a sází jeden akční či přemrštěně dramatický moment za druhým, nelze se zbavit dojmu, že to, co by mělo film ozvláštňovat prostě nehraje do noty akčně dobrodružným principům. Proč mít mnohoznačně profilované postavy, když stejně jediné, co je pojí dohromady, je předpis scénáře, a jejich komplikované charaktery tento fakt kontraproduktivně zdůrazňují? Jaký měla celá anabáze smysl, když postavám vůbec nic nepřinesla? Je možné, že se má jednat o sofistikovaný způsob, jak ukázat, že život na rozdíl od žánrových vyprávění nemá vnitřní smysl a neodvíjí se v didaktických pasážích. Jenže pak celá dobrodružná část filmu z Indonésie vyznívá jako balamutící stylová exhibice, a navíc by film neměl ospravedlnění pro evidentně přemrštěné žánrové prvky jako je burleskní odolnost hlavní dvojice vůči zreněním, zatímco okolo nich lidé umírají jak na běžícím pásu. ve výsledku film nejlépe funguje jako ozřejmění, že život a žánrová fikce spolu nemají nic společného, což ale kontrastuje s bombastickou kampaní k filmu, která ho propaguje jako karikaturně nadsazenou žánrovku. (26.10.2010)

Anders Thomas Jensen mě už dvakrát výrazněji zklamal zde vysoce hodnoceným filmem, takže bych si ho pro sebe neoznačil úplně za sázku na jistotu, ale jako jednoho z nejzajímavějších současných tvůrců na poli filmové komedie určitě ano a tímto si to u mě naštěstí spíše potvrdil. Přestože Na konci světa přichází s ojedinělým a oproti komediím režírovaným přímo ATJ i odlišným stylem, potvrdilo se mi také, jak si Jensen rád a neotřele pohrává se žánry, zvraty, postavami, s diváckým očekáváním, umí být nekorektní, libovat si se smyslem pro černý humor v troufalých krutostech a pečlivě rozehrát prostor pro napínavý děj vrcholící leckdy i totálně brakovou akcí. Zde mi všechny tyhle Jensenovy neotřelé hrátky dlouhou dobu vůbec nevadily, protože po většinu času jsem měl dojem, že sleduji svébytnou parodii, kde všechny absurdní zvraty s absurdními akčními scénami náramně padnou. Naprosto originální úvod s vypravěčem pro jakýsi bájný dokument stylově připravil půdu pro další zápletku, děj svižně odsýpá, je narvaný fórky... Nikolaj Liee Kaas opakovaně potvrdil, proč je pro mě mezi současnými dánskými herci jedničkou, v postavě lehce zaostalého ňoumy zahnaného do akčního dobrodružství zase výborně rozehrál svůj osobitý komediální talent a skvěle mu s protikladnou polohou napomáhá i druhý Nikolaj, Coster-Waldau. V poslední půlhodině však nastane zvrat a to, co jsem vnímal jako parodii, nabere odlišný ráz s posuny do thrilleru až dramatu... a byť si film v sobě naštěstí stále zachovává jistý černý humor, úpřimně moc nechápu tu Jensenovu potřebu posunout vše od parodie a „braku“ k absurdní hře na realismus a drama. Nebudu zapírat, že mě tato část uhranula hutnou atmosférou a úspěšně držela v napětí až do konce, naštěstí má své klady, ale... jak píše JFL: Některé věci prostě nejdou dohromady. Hernajs a to jsem si dlouho myslel, že dám plné hodnocení, protože už déle jsem se u žádné parodie takhle nebavil... [85%] (09.05.2023)

Není to sice natolik nebezpečně výbušná trhavina, ale nemá to k jejímu puncu zas tak daleko. Typický Jensenův rukopis tentokrát v dobrodružném podání. (29.07.2014)