Režie:
Jiří StrachKamera:
Petr PolákHudba:
Zbyněk MatějůHrají:
Klára Issová, Josef Somr, Chantal Poullain, Pavel Kříž, Lucie Vondráčková, Nikol Leitgeb, Otto Rošetzký, Petra Špindlerová, Jana Hlaváčová, Lukáš Patlevič, Klára Hrbková, Klára PštrosováObsahy(1)
Domácí vychovatelka Olga, mladičká a citlivá dívka, přichází do zchudlé šlechtické rodiny plná ideálů a odhodlání milovat děti, které jí budou svěřeny. Osamělá mezi lidmi prožívá pocit člověka, který nepatří nikam. Ani mezi povýšené panstvo, ani mezi služebnictvo. Zažívá mnoho situací, které ji zraňují a ponižují, ale současně jí dávají i poučení pro budoucí život. Scénář Věry a Václava Šaškových vznikl podle stejnojmenné povídky Karla Čapka, jemné analýzy lidských pocitů a vztahů, s důrazem na potřebu důstojnosti a vnitřní svobody. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Televizní film starý 18 let, na kterém je hrozně znát televizní levnost. A jelikož jsou z podobné doby filmy, na kterých stáří není znát ani dnes, předpokládám, že Na zámku není úplně filmem, který by se v televizi měl nějak opakovat častěji z důvodu úspěšnosti. Jediný plus je nápad zfilmování povídky od Karla Čapka a určitá profesionalita Jirky Stracha, který se v té době stále ještě rozjížděl. ()
Pěkně natočeno, velmi kvalitně vystižená tíživá a dusná atmosféra zámku a jeho obyvatel potvrzující staré dobré přísloví, že není všechno zlato, co se třpytí. Dnes jsem měl den se svojí nejoblíbenější herečkou Klárou Issovou. Po letošním propadáku Zoufalé ženy dělají zoufalé věci jsem si spravil chuť s tímto starším televizním počinem. Intenzívně jsem prožíval, jak té nevinné Olze-Kláře na zámku téměř všichni pořád ubližují. Věrohodný výkon podala také Nikol Štíbrová, takové zlé a namyšlené princátko by potřebovalo pořadně seřezat. Celkově příjemný zážitek. ()
Vysoké hodnocení nikoli jen z úcty ke Karlu Čapkovi, ale prostě proto, že tenhle televizní film se povedl. Klára Issová mírně patetická, ale ve svém umírněném vzdoru sympatická a mě její kreace dívky nepatřící nikam bavila. Ostatní hrají předvídatelně, ale do svých rolí přesně pasují (Chantal Poullain, Josef Somr, s mírným sebezapřením beru na milost i Lucii Vondráčkovou), překvapila i ještě dětská Nikol Štíbrová v roli fracka na zabití. Jenom je škoda inflace exteriéru Krásného Dvora, známého i ze třetího dílu Básníků nebo záběry z naprosto stejných míst jako ve filmu Konec starých časů. ()
Výborná televizní inscenace, která na mě zapůsobila svým smutkem, nostalgií a životností hlavní hrdinky. ()
Velmi dobře obsazeno. Ale všechno bylo tak nějak až moc ploché. Nedokázala jsem si najít cestu k žádné z postav. To mě od sledování odrazovalo. Pokud tedy opomenu Chantal Poullain. Ta byla samozřejmě nezapomenutelná. Ale ta je už sama o sobě dost výraznou osobností. Strhává všechnu pozornost na sebe. ()
Doba, kdy Klára Issová a Lucka Vondráčková byly nejenom krásné ženy, ale měly i talent a uměly zahrát přirozeným výrazem. Na celé inscenaci jsou tím nejlepším a v každém záběru je na ně krásné pokoukání. Hlavně na nádherné oči Kláry nebo na jejich společnou koupel. Jinak se jedná spíše o průměrný příběh o mladé vychovatelce, která přichází pracovat na zámek a musí snášet povýšenost panstva a ponižující situace. ()
Televizní zámecká inscenace, která mě vůbec nezaujala, snad až na podivně vzletnou hudbu. ()
Špičkové drama o tom, jak člověk může být zcela osamocen na zámku plném lidí. Film zdánlivě bez děje je dokonalým dramatem mladé dívky coby učitelky na zámku, kde vše je jinak, než si v semináři vysnila. Klára Issová je výtečná, stejně jako nesnesitelná Chantal a tupý pan hrabě Somr. Strach opět ukázal, jak velkým filmařským talentem vládne. 85% ()
Pěkně nostalgické zpracování Čapkovy povídky v kulisách zámku Krásný Dvůr. Hodně tomu přidává vzletná hudba Zbyňka Matějů. Na Kláru Issovou (ale i Lucii Vondráčkovou) se krásně kouká, dusnou atmosféru na zámku je nejlépe cítit ve scénách s Chantal Poullain. Pokerface Pavla Kříže též nemá chybu. ()
Jiří Strach je béčkový režisér. Povídka Čapkova jako by zde ztrácela na tempu. Prázdných míst jsou tam mraky. Do blba čumící Kříž nepřekvapil, tento idiot měl zůstat v Kanadě. Co by s tím udělal Menzel? Byl by to parádní film, co by háky vydělal. ()
je pravda, že natáhnout Čapkovu minipovídku na hodinu nebylo úplně snadné, ale Strachovi se to docela povedlo. Vydal se cestou líbivé poetiky - viz scéna ve vaně anebo i ten závěr - co v povídce vyznívá spíš jako akt zoufalství je zde pojednáno pomalu jako romantika. ()
nuda ()
Původní povídka Karla Čapka, podle které vznikl film, je nelehká na zfilmování. Je hodně pocitová, emocionální a svým plynutím spíše lyrická. Udělat podle ní kompaktní snímek, celistvě vyprávěný a přitom zůstat věren předloze, že to nejpodstatnější jsou emoce a pocity hlavní hrdinky, nebylo jednoduché, ale kdo umí, umí a pan Jiří Strach opět dokázal, že režírovat umí hodně dobře. Skvělá Klára Issová v roli Olgy, potěší i malinkatá role Jany Hlaváčové coby starší Olgy, jejíž postava je ale ryze filmová, v původní povídce není vypravěčem Olga, ale vševědoucí vypravěč. 80% ()
Bez ohledu na to, co se mi na tom líbilo i nelíbilo mi prostě vadí, když nevím, jak ty postavy vlastně dopadly nebo jak to pokračovalo... ()
"Hlavně si nemysli, že by to bylo jinde lepší!" Televizní drama, které mělo myšlenku, ale scénář lepší být mohl. Každopádně zde byla Klára Issová asi nejkouzelnější ze všech svých rolí. ()
Tak nevím možná sem to s těma hvězdičkama trochu přestřelil ale mě se to prostě líbilo.. ()
Upřímně řečeno jsem byl překvapen, co všechno pan Čapek napsal. Každopádně tento film mě tuze nebavil. Příjemná mi byla pouze Klára Issová. Skoro jsem u povídky usínal, probudilo mě až cachtání nahé Kláry I. a L. Vondráčkové, které bylo asi jediným světlým momentem celého filmu. Krásné polonahé dívky. Ostatně, K. Issová neměla s nahotou moc problémy, když jsem to tak pozoroval. Svlékla se pak ještě minimálně jednou. Povídka jasně ukazuje to, co někde platí bohužel i dnes, že šlechta umí dát jasně najevo. Někteří lidé jsou přece lepší než ostatní. Bohužel devadesátá léta se projevily i zde. Tohle provedené mi připadá trochu laciné. ()
Povídka oblíbeného spisovatele, zrežírovaná oblíbeným režisérem a výborně zahraná oblíbenými herci. Přesvědčivě předává emoce a těžko sdělitelné a nelogické prožitky hlavní hrdinky. Podbarvená příjemnou hudbou a krásnými obrazy přírody a interiéru zámku mi tato inscenace zprostředkovala to, co hledám v umění a ve filmu málokdy nalézám. Potěšení pro citlivé duše. ()
Slušně natočeno a kvalitní herecké výkony ve zdánlivě prostém příběhu. Pohodovka. Musel to být hezký pocit zadostiučinění, když se pak hlavní hrdinka, coby učitelka, v pozdější době, procházela po zámku se svou třídou. ()
Popravdě řečeno, na podobné téma vzniklo více filmů i inscenací, lepších i horších než tento TV film. Podle mne jde skutečně o průměrně podaný průměrný příběh. Osobně bych víc tlačil na lyriku a poetiku v určitém rozporu s charaktery postav. Jenže postavy zde nám nejsou příliš představeny, a když, tak jen povrchními znaky. Třeba ta holčička - byla rozmazlená, nebo by se s ní dalo mluvit? O hraběti vůbec netuším, jestli byl hodný, vzteklý, mírný, prchlivý, netuším. Chantal hrála svou roli rovněž podle určitého stereotypu. Když pomyslím třeba na českou klasiku Prstýnek, tam se taky část děje odehrává na zámku, ale má to prostě grády. Nebo samozřejmě - což se nabídne jako první - Konec starých časů. Tam co postava, to charakter. Každý detail tvořil tento charakter. Zde detaily postav chybějí, myslím tím takové ty drobnosti, jakože někdo si strčí palec do kapsy před výstřelem, jak nás učil pan režisér Svoboda o Jean-Louis Trintignantovi a jeho postavě policajta, nebo že se někdo drbe na zátylku, nebo někdo nenechá na pokoji nic, co leží na stole apod. Zde postavy prostě přijdou, postaví se do pozice a deklamují. Případně zaujmou kompozici, on vsedě s dýmkou, ona s časopisem či knihou, další stojí opodál u okna. Jako jediná životná postava mi tak přijde služebná v podání Lucky Vondráčkové, praktická, smířená, ale razantní. Od postavy Olgy nevím, co čekat. Přichází jako naivní tele, ale brzy se začne chovat jako vzteklá intrikánka, kdy si spoustu problémů způsobuje sama. Takže nějaký pocit vnitřní svobody nebo důstojnosti tady nevidím. Ostatně, ani dnes na jakémkoliv pracovišti se nebudou ohlížet na vaše pocity vnitřní svobody, když je potřeba dodělat zakázku. Nevím, jestli jsou v povídce, ale vadily mi ty skoro lesbické scény, to už je zcela jiná liga, a zas celé vnímání příběhu převrací někam jinam. A je škoda, že chybí dořečení. Pokud není v povídce, být dramaturgem nebo scenáristou, trval bych si na domyšlení osudů postav. Není větší podraz na diváka, než ho nechat sledovat hodinu příběh, u kterého chybí doznění. -- Průběžné poznámky: Tak nějak nevím - zpočátku je postava Olgy představena jako mladičká naivní a že zrovna vyšla z klášterní školy, ale nějak mi chybí přerod k tomu, že je z ní chvílemi krátce po začátku pěkná mrcha. Ani moc vstřícných kroků vůči dívce, o niž se má starat, neudělá. Mankote, a proč ta lesbická scéna ve vaně? :-( Možná si pan režisér splnil svůj sen (i když na to má snad brzy, Kachyňa už na to měl věk, když takhle začal slintat nad mladým masem), ale nějak se to sem nehodí - naivní holka, sotva vyšla z kláštera, ta by měla mít problém být nahá před kýmkoliv. Nějak mi jednotlivé scény neštymují - chvíli snaha o poetiku, chvíli náznaky soft porna, to k sobě nejde. Zámek Krásný Dvůr vidím ve filmu nebo seriálu snad už počtvrté, to už začíná člověk trpět deja vu těžkého kalibru (byť se Pavel Kříž vrací na "místo činu"). Nu, jak film pokračuje, říkám si, že si holka ty štrapáce a problémy dělá většinou sama. Ale zase, není to vizuálně podáno, jestli je prostě takové tele, nebo sebestředná mrcha. Stejně tak hrabě najednou zničehonic otočí. Jediný, kdo překvapivě hraje dobře, je Lucka Vondráčková, zvláštní. () (méně) (více)