Moon

Atmosferou nieco medzi Sunshine a Gattacou (neutichajuca tuzba ist za svojim cielom aj napriek nepriaznivym okolnostiam) s presvedcivym Sam Rockwellom. Pociatocne sklamanie z toho, ze pointa je od polovice markantne jasna, neskor vystriedalo ponorenie sa do prezentovaneho sveta ako i duse hlavnej postav(y). (20.10.2009)

Ten film ani nechce být nějak převratný, nebo revoluční. Ale je prostě hodně dobrý. Funguje všechno. Jak perfektní Sam Rockwell, tak prostředí i hudba. Přijde mi, že čím víc má člověk nakoukáno sci-fi, tím víc si ten film užije. Například postava robota je moc príma a režisér dlouho tají jeho náturu. Klíďo se na to kouknu někdy znova. (12.04.2010)

Zatímco Matrix, nebo do určité míry i 2001, jsou tradičním soubojem člověk vs. stroj, ve filmu Moon dochází k rafinovanému spolčení obou těchto složek a nepřítelem je nadnárodní korporace. Sam Bell je sice po všech stránkách člověkem, ale jeho velmi krátká expirační doba z něj fakticky dělá spotřební zboží, které se začne rozpadat, jakmile uplyne záruční lhůta. Robot Gerty je sice věčný, ale neschopný samostatného uvažování a po emocionální stránce pouze nedokonalou nápodobou člověka (omezené vyjádřovaní pomocí smajlíků). ____ Bellova existence je paralelou života postmoderního člověka, majícího nevýznamné a snadno nahraditelné zaměstnání v nějaké obří firmě, ve které je mu při každé příležitosti zdůrazňován jeho nesmírný přínos pro svět. V procesu ho rovněž udržuje falešná naděje na fiktivní, ideální život, který je mu promítán na obrazovkách (obdoba televizních reklam). ____ Clint Mansell se opět vytáhl, vynikající hudba tvoří dobrou polovinu atmosféry celého filmu. Škoda, že tohle nejde u nás do kin. (26.10.2009)

Moon je filmem post-humanistickým; temnou apokalyptickou vizí odlidštěného světa, v němž člověk nenávratně zmizel ve skafandru (viz plakáty) a humanistický mýtus na smetišti. Pozná se to podle převahy kyberpunkových otázek zasazených do jinak druhotných scifistických rekvizit. Prvním tématem filmu je vztah člověka a stroje, zahrnující teoreticko-technické prognózy další fáze lidské existence vzhledem k pokrokům vědy a technologie, druhým je kritičtější post-humanismus, reagující na téma první. Stroj tu jednoduše řečeno přebírá rysy člověka a člověk rysy stroje (připomeňme klíčová slova kyberpunku: syntéza, změna, integrace): na jedné straně poznáváme Sama Rockwella, bezpohlavní bytost, u něhož jsou všechny zbytkové lidské projevy (halucinace, nostalgie, neuróza) hodnoceny krajně nežádoucně, na druhé straně stroj, který sebeurčil vlastní identitu přes řadu převzatých lidských atributů jako hlas nebo smajlíky a který je vzdálen obrazu bezejmenného perpetuálního průmyslového zařízení. Moon se tím stává trenažerem budoucí společnosti, která bude globální ve smyslu mimoplanetárním i mimolidském. (30.10.2009)

Mansellova filmová hudba 21.století, robotický mlžič Gerty s hlasem Spaceyho a armáda Rockwellů v úsporném sci-fi, které si na chytré jen hraje, ale dělá to tak dobře, že si toho nevšimnete. Vše podstatné myslím vystihuje vzkaz mezi fotkami na ledničce: “Abstinence is a good thing, but it should always be practised in moderation.“ Tři roky jsou totiž dlouhá doba a to, co zpočátku vypadalo jako nechutná zaměstnanecká politika obří korporace, se nakonec stalo racionálním krokem šetřícím lidské zdroje a jestli nějaký životnost rychle ztrácející klon disponuje city, nebývá pro energetické giganty (a ani pro mě) zase až tak důležité. Ostatně, nepochybuji, že originál Sam Bell ze Země posvětil za tučnou částku projekt svého kopírování, takže nehledejme nějaké humánní poselství tam, kde šlo o peníze jako tradičně až v první řadě.. (20.09.2010)