Jattáman

Takashi Miike opět ukazuje, jakým je šílencem a jak dokáže svoje filmy vypilovat k vizuální dokonalosti. Tohle je natolik ujeté, že se vám to nejspíš ani nebude líbit, ale pokud máte aspoň trochu rádi japonskou šílenost, tak si budete lebedit blahem. I na mě je tohle trochu moc, ale i tak jsem si snímek nesmírně užil. (10.06.2015)

Film, který rozdělil karlovarské festivalové diváky na tři skupiny. Ta první, složená z lehce přiopilých kašpárků, která tleská u každé znělky a loga sponzora naštěstí odešla hned po otvíráku. Nepoučená dvojka kolem sebe nadávala, prskala a v půlce filmu už němela sílu. A trojka, alespoň minimálně poučená divácká skupina, zůstala a buď si to užila nebo ne. (07.07.2009)

44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 - Kdo na tento film šel jenom s tím, že to bude nějaký půlnoční horor, nebo něco podobného a nevěděl větší podrobnosti tak se asi po pár minutách zvednul a odešel domů. Tak to nakonec udělala pomalu polovina kina... Na takový film musíte jít s tím, že víte do čeho jdete a víte co od toho očekávat jako jsem šel já. Je to snad nejlepší půlnoční snímek co jsem tu viděl... 80% nebo 100% to dát nemůžu i 65% je moooc přehnané, ale nejvypatlanějšímu filmu (v dobrém slova smyslu) u kterého jsem se neskutečně bavil sem nemohl dát jinak. Neuvěřitelně stupidní japonský humor, neskutečně trapné oblečky hrdinů, úplně vylízané dialogy to bylo prostě něco... Myslel jsem že Bakjwi nemůže nic překonal, ale může... BRAVOOOO - Viděno 6/7 filmu - 65% (09.07.2009)

Po „Jókai daisensó“ (Velká válka bubáků) další Miikeho bláznivý film pro děti. Nonstop zábava a pastva pro oči, která sice není sofistikovaně opulentní jako „Speed Racer“ (se kterým bývá „Jattáman“ povrchně porovnáván), ale zato plná bezprostředních atrakcí a divokého, často podvratného humoru (spousta falických doplňků na bojových robotech, lascivně přisprostlé gagy a především empatické polidštění robotického kannonenfutteru, nad jehož trpkým údělem se doposud nikdo v japonské popkultuře nepozastavoval). Krom toho je film doslova hrané anime, potažmo manga pro děti – vizuální stylizace, přetržitost sekvencí, primární efektnost a kolotoč stále stejných motivů, které ovšem svým opakováním utvářejí svébytný svět. Především ale Miike vytvořil rozpustilou oslavu dětství, které je pouze stavem mysli nevázaným na věk. (03.05.2009)

Maximum trip-oid film, ktory vsak vdaka tomu, ze som na tripe pri jeho sledovani nebol, som si nedokazal patricne uzit. Neveriacky som zizal takmer cely film (i ked japonske uchylnosti nielen TV tvorby som uz videl kdejake), ovsem index zabavnosti za tym dost zaostaval. Pribeh, dej, zapletka? C´mon ... pri tomto filme jednoznacne nadbytocna relikvia. 5/10 (23.03.2009)