Na cestě po Horní Aragonii (S20E01)

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem sjedeme na vorech divokou řeku Gállego, v zemi tance a vášnivé hudby navštívíme Ztracenou horu, jeden z nejstarších parků v Evropě, sídlo aragonských králů i klášter Sv. Petra ve městě Huesca. Obyvatelé Horní Aragonie se od středověku až do konce 19. století, kdy zde byla vystavena železnice, živili především těžbou dřeva a jeho plavením do nížin. Dnes pořádají místní nadšenci na konci dubna sjezd řeky Gállego v tradičních krojích na vorech. Podle Pedra Boraua, předsedy Asociace vorařů z městečka Murillo del Gállego, sjezdem řeky na vorech nejen připomínají zašlou slávu tohoto řemesla, ale zároveň tím vyjadřují svůj nesouhlas se stavbou přehrady na této horské řece.Zatímco Andalusie je proslulá flamenkem, Aragonie dala světu takzvanou jotu. Tento hudební směr doprovázený tancem vznikl již v 17. století a má mnoho krajových variant. Hlavními nástrojů jsou kytara, loutna a banduria. Pro aragonskou identitu je nesmírně důležitá. Jak napsal před více než sto lety tamní spisovatel Eusebio Blasco:„Jota je sám život aragonský, nepostradatelná nám jako hluk Ebra a jako vítr, který od dětství otužuje naši kůži.“ Specifické folklorní svátky oslavuje v Horní Aragonii celá řada obcí. V městečku Tauste slaví na konci dubna svátky své patronky Panny Marie ze Sancha Abarky. Podle historických pramenů našel pastýř jménem Ibar v polovině 16. století v rozvalinách nedalekého středověkého hradu Sancho Abarca gotickou sošku Madony. A protože ji našel zázračně na Zelený čtvrtek, stala se panenka Marie ze sutin hradu patronkou města. Na její svátek se konají procesí, na náměstích jsou k vidění tradiční tance a stavějí se takzvané lidské věže.
Údolí Ordesy bylo vyhlášeno národním parkem již v roce 1918 a je tak jedním z nejstarších parků v Evropě. Hora Monte Perdido, která je oblíbeným cílem turistů, je vysoká tři tisíce tři sta padesát dva metrů a je druhou nejvyšší v celých Pyrenejí. Architektonickým unikátem středních Pyrenejí je 250 metrů dlouhá modernistická budova železničního nádraží Canfranc. Budovu postavili v roce 1928 a její provoz zahájil španělský král Alfons třináctý. Nádraží bylo velmi významné zejména v době druhé světové války, kdy se zde vozil wolfram a další strategické suroviny do nacistického Německa. Díky přednostovi stanice, Francouzovi Albertovi Le Layovi se tudy podařilo uprchnout s falešnými pasy do Španělska dvěma tisícovkám Židů a francouzských odbojářů. Přes Canfranc utekla z okupované Francie například i slavná zpěvačka Josephine Bakerová. Hlavním městem Autonomního společenství Aragonie, kam patří i region Horní Aragonie, je téměř šestisettisícová Zaragoza. Město založili Římané již v roce dvacet čtyři před naším letopočtem. V raném středověku vládli v Zaragoze arabští emírově, ale od 12. století se stala sídlem aragonských králů. Na křižovatce obchodních cest vybudovali na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století barokní baziliku Svaté Marie del Pilar s majolikou zdobenými kopulemi a deseti věžemi. Architektonickou chloubou Zaragozy je také pevnost Aljaferia, kterou začal stavět emír Ahmed al Muqtadir. Společně s kórdobskou mešitou a granadskou Alhambrou patří Aljaferia mezi tři největší divy arabské architektury na celém Pyrenejském poloostrově. Aragonské Pyreneje nabízejí návštěvníkům nejen lyžařské svahy a fantastické horské túry, ale i návštěvu prastaré ale zároveň moderní Zaragozy s její jedinečnou gastronomií, nebo téměř osm set let starý klášter Sv. Petra ve městě Huesca. (Česká televize)