Na cestě po Západofríských ostrovech (S20E15)

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na cestě po nizozemských ostrůvcích, které i přes tesknou náladu neusínají ani v zimě a jejichž obyvatelé se na Nový rok vrhají do vln Severního moře. Západofríské, ale také Východofríské a Severofríské ostrovy jsou mimo hlavní cestovatelské cíle. Na mapě je objevíme jako nenápadné tečky táhnoucí se podél pobřeží Nizozemska, Německa a Dánska. Přirozeně chrání pevninu od ničivé síly často rozbouřeného Severního moře. Žijí tu převážně Frísané. Západofríské ostrovy patří Nizozemsku. Texel, Vlieland, Terscheling, Ameland a Schiermonnikoog. Že vám tyhle názvy nic neříkají? Nevadí, nejste sami. Jen si to představte: nevelké ostrůvky, trochu fádní krajina, pár vesnic, osamělé farmářské domy a maják, jakoby poslední štace vyhnanců. Takový „Vystrkov“ Evropy. Nizozemci sem ale jezdí velice rádi. Za cyklovýlety, procházkami podél pobřeží nebo za třiceti kilometry pláží. Zkrátka za odpočinkem od pevninského mumraje. V historii hrály ostrovy mnohem důležitější roli než dnes. Místní lidé – Frísané – bývali skvělými námořníky a lovci velryb. A například na ostrově Texel kotvily v 16. a 17. století desítky obřích plachetnic (galeon) čekající na správný vítr pro cestu do Afriky. Zlatý věk plachetnic, zlatý věk holandských mořeplavců, ožije ve vyprávění pana Gilla. Turistický zájem vydrží Nizozemcům od jara do podzimu. Liduprázdné pláže působí obzvlášť teskně v době odlivu. Za přílivu chodí na pobřeží juteři. Takoví hledači pokladů. Sbírají, co moře vyvrhlo. Tento místní fenomén stvořili kdysi nemajetní lidé, aby si přilepšili. Juterství už mizí, přesto jednoho takového „hledače pokladů“ představíme. Vytahuje „dary moře“ kvůli příběhům. Sám říká: „Bez příběhu je z nálezu jen obyčejné harampádí“.
V prosincový čas slaví ostrované podivný, ale velmi vtipný svátek. Během jediného večera se z místních stávají maskovaní herci – satirici. Humorně glosují různé lokální kauzy během posledního roku. Za lokální specialitu se dá označit hořčičná polévka. Levná delikatesa, která zahřeje a vyžene chřipku z těla. Další typickou ostrovní pochutinou jsou krevety. Dozvíme se, v jaké úpravě se krevety nejčastěji prodávají. Typickým zvířetem ostrovů je ovce. Na rozdíl od krav totiž dobře snáší místní brakickou vodu. Ovčí vlna místní živila a dodnes živí. A když už jsme u fauny: na ostrově Texel zbudovali záchranářskou stanici. Starají se zde o tuleně, ale také ptáky zdecimované třeba motorovým olejem. S Frísany uvítáme adventní čas. Tehdy se obyčejná garáž promění ve folkové pódium, na ulici prodávají horkou čokoládu a stařičký protestantský kostelík praská ve švech při koncertě dětského sboru. A s ostrovany přivítáme i příchod nového roku. Trochu bizarní téma, protože Nizozemci, především ti žijící při pobřeží, se na Nový rok vrhají do vln. (Česká televize)