Na cestě po gruzínské Chevsuretii (S20E25)

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do zapomenuté oblasti, kde se díky neprostupným horám zastavil čas, do malé, izolované říše původního dialektu, unikátních krojů a vesnic v kamenných pevnostech... Naši cestu začneme v malebné vesničce Korsha na úpatí hor, kde navštívíme unikátní etnografické muzeum uchovávající poklady starobylé chevsuretské kultury. Jeho iniciátorem je Shota Arabauli – milovník a znalec tradic a také vášnivý malíř. Jeho syn Giorgi je pro změnu básník – verše skládá v původním dialektu a opěvuje v nich život zdejších obyvatel. Přes průsmyk Medvědího kříže vyjedeme do oblasti středověkých vesnic. Vysokohorská část Chevsuretie je dodnes přístupná pouze v létě a jedná se tak o zakonzervované místo, kde se dodnes uchovala původní kultura, a obyvatelé se drží starých tradic. Ve vesnici Shatili lidé dodnes žijí v původní středověké pevnosti. Na konci července se mezi strážními věžemi sejdou všichni muži, aby poděkovali za úrodu. Slavnost Athengenoba v sobě mísí prvky pohanství a křesťanství. Večery tráví obyvatelé v rodinném kruhu, kdy se v kamenných domcích vaří tradiční jídla, jako knedlíčky chinkali, a hraje se na místní hudební nástroj – loutnu panduri. V nadmořské výšce 1880 metrů leží poslední středověké osídlení na gruzínské straně – vesnice Mutso. Dnes v ní žijí už jen dvě rodiny a devadesátiletá stařenka Mariam, mistryně v pletení a také v unikátní a vzácné chevsuretské výšivce. Do dějin malé horské oblasti se neblaze zapsaly nejen historické útoky bojovných kmenů, ale i nedávné rusko-čečenské války. Státní hranici označují domy mrtvých – nízká zamřížovaná stavení plná lidských kostí. Do těchto temných kopek odcházeli kdysi nemocní a staří obyvatelé vesnice dobrovolně zemřít, aby nebyli rodinám na obtíž. Tak silná je hrdost chevsuretských horalů. (Česká televize)