• NinadeL
    **

    Naprosto šílená verze. My, z pozice roku 1949 máme přece oprávněný pocit, že rok 1928 je doba dávno minulá, ale zároveň není problém, abychom odignorovali celou estetiku 20. let a všechno zinscenovali v tehdejším civilu. Na počátku zestárlý Nick bilancuje nad Gatsbyho hrobem a následuje naučná montáž (!) o tom, čím že byla ta dávná 20. léta typická. Pokračuje cosi podobného Fitzgeraldově příběhu, ale typologie je naprosto fádní. Hrozná je Daisy, která odříkává své věty jen z povinnosti, hrozná je Jordan a její neuvěřitelná trvalá ondulace. O Myrtl raději nemluvit, ta o žabci neslyšela ani z rychlíku. Hrozné je vlastně úplně všechno, drama není, Gatsbyho mládí nemá auru tajemství, večírky nejsou bujaré... A když ještě připočítám drobný fakt, že dostupná je jen naprosto nevyhovující kopie, tak jsem z toho fakt neměla radost.(29.5.2013)

  • dopitak
    ***

    Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května.(11.5.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace