Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ačkoliv na večírky do toho velkého domu nikdy nikoho nezvali, každý, kdo v okolí Long Islandu roku 1928 něco znamenal, se jich pravidelně zúčastňoval. Čerstvý přistěhovalec Nick Carraway ale pozvánku dostal. Jay Gatsby, majitel onoho honosného sídla, charismatický muž s tajemnou minulostí, se o to osobně přičinil. V ústraní další monstrózní party Nickovi vylíčil svůj pohnutý životní příběh, který ve všem připomínal americký sen o tom, jak mladík z chudé rodiny k bohatství přišel. Pravým důvodem jejich setkání je ale Nickova sestřenice Daisy, žena, kterou Gatsby kdysi znal. V pořadí druhá filmová adaptace jednoho z nejznámějších meziválečných románů spatřila světlo světa devět let po smrti autora předlohy, amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda. Protože ale stejnojmenný němý film z roku 1926 je v dnešní době již pokládán za ztracený, jedná se o vůbec nejstarší existující filmovou verzi tohoto významného díla spadajícího do období Ztracené generace. (dopitak)

(více)

Recenze (2)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Naprosto šílená verze. My, z pozice roku 1949 máme přece oprávněný pocit, že rok 1928 je doba dávno minulá, ale zároveň není problém, abychom odignorovali celou estetiku 20. let a všechno zinscenovali v tehdejším civilu. Na počátku zestárlý Nick bilancuje nad Gatsbyho hrobem a následuje naučná montáž (!) o tom, čím že byla ta dávná 20. léta typická. Pokračuje cosi podobného Fitzgeraldově příběhu, ale typologie je naprosto fádní. Hrozná je Daisy, která odříkává své věty jen z povinnosti, hrozná je Jordan a její neuvěřitelná trvalá ondulace. O Myrtl raději nemluvit, ta o žabci neslyšela ani z rychlíku. Hrozné je vlastně úplně všechno, drama není, Gatsbyho mládí nemá auru tajemství, večírky nejsou bujaré... A když ještě připočítám drobný fakt, že dostupná je jen naprosto nevyhovující kopie, tak jsem z toho fakt neměla radost. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. ()

Reklama

Galerie (5)

Zajímavosti (6)

  • Broadwayská produkce The Great Gatsby Owena Davise podle románu F. Scott Fitzgeralda měla premiéru v Ambassador Theater 2. 2. 1926, hrála se 112x a byla režírována budoucím filmovým režisérem George Cukorem. (NinadeL)

Reklama

Reklama