Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ačkoliv na večírky do toho velkého domu nikdy nikoho nezvali, každý, kdo v okolí Long Islandu roku 1928 něco znamenal, se jich pravidelně zúčastňoval. Čerstvý přistěhovalec Nick Carraway ale pozvánku dostal. Jay Gatsby, majitel onoho honosného sídla, charismatický muž s tajemnou minulostí, se o to osobně přičinil. V ústraní další monstrózní party Nickovi vylíčil svůj pohnutý životní příběh, který ve všem připomínal americký sen o tom, jak mladík z chudé rodiny k bohatství přišel. Pravým důvodem jejich setkání je ale Nickova sestřenice Daisy, žena, kterou Gatsby kdysi znal. V pořadí druhá filmová adaptace jednoho z nejznámějších meziválečných románů spatřila světlo světa devět let po smrti autora předlohy, amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda. Protože ale stejnojmenný němý film z roku 1926 je v dnešní době již pokládán za ztracený, jedná se o vůbec nejstarší existující filmovou verzi tohoto významného díla spadajícího do období Ztracené generace. (dopitak)

(více)

Recenze (2)

dopitak 

všechny recenze uživatele

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Naprosto šílená verze. My, z pozice roku 1949 máme přece oprávněný pocit, že rok 1928 je doba dávno minulá, ale zároveň není problém, abychom odignorovali celou estetiku 20. let a všechno zinscenovali v tehdejším civilu. Na počátku zestárlý Nick bilancuje nad Gatsbyho hrobem a následuje naučná montáž (!) o tom, čím že byla ta dávná 20. léta typická. Pokračuje cosi podobného Fitzgeraldově příběhu, ale typologie je naprosto fádní. Hrozná je Daisy, která odříkává své věty jen z povinnosti, hrozná je Jordan a její neuvěřitelná trvalá ondulace. O Myrtl raději nemluvit, ta o žabci neslyšela ani z rychlíku. Hrozné je vlastně úplně všechno, drama není, Gatsbyho mládí nemá auru tajemství, večírky nejsou bujaré... A když ještě připočítám drobný fakt, že dostupná je jen naprosto nevyhovující kopie, tak jsem z toho fakt neměla radost. ()

Reklama

Galerie (5)

Zajímavosti (6)

  • The Great Gatsby je jedním z více než 700 filmů Paramountu, natočených mezi lety 1929-1949, které byly prodány v roce 1958 MCA/Universal pro televizní distribuci. Od té doby MCA/Universal zpravuje práva, ale protože se objevili komplikace, The Great Gatsby nebyl nikdy uveden v televizi. (NinadeL)

Reklama

Reklama